Lukáš Novosad je na jihu Čech klasickou naplaveninou. Doslova. Do Č. Krumlova dorazil z Moravy. Připlul po vodě, u které zůstal. Úspěšný sjezdař na divoké vodě závodí, trénuje, vede klub SK Vltava.

Činnost klubu se nezastaví ani v zimních měsících, kdy ale přece jen máte dost času na rekapitulaci uplynulého období. Výsledkově máte důvody ke spokojenosti?
Je pravda, že loni jsme vybojovali spoustu dobrých výsledků. Vyzdvihl bych individuální výkon Antonína Haleše, to je mladý závodník, ještě junior, který na mistrovství Evropy v Srbsku vybojoval zlatou medaili.

Titul mistra Evropy mu patří ze závodu družstev?
Přesně tak a v individuálním závodě vypádloval výborné druhé místo. Pro všechny v našem oddíle byly jeho výborné výkony obrovským překvapením.

Jako trenéři jste nevěřili v zisk cenného kovu?
Tak bych to neřekl, ale Tonda se této disciplíně, sjezdu na divokých vodách nevěnuje zase tak dlouho. Nominován na závod byl až dodatečně na základě faktu, že jeho kolega z reprezentace si těsně před závodem zlomil nohu.

Tak už to ve sportu někdy bývá…
…neštěstí jednoho se může proměnit ve štěstí druhého. Tonda všechny věci řeší hodně nad věcí, ale štěstí přeje připraveným, to on byl. Ze situace vytěžil maximum.

Vy osobně jste přivezl do Českého Krumlova také medaili, dokonce zlatou, je z mistrovství světa…
Jelo se loni ve španělském městečku Sort. To je kolébka závodů na divoké vodě, je to tradiční vodácké místo. Jezdí se tam sjezd, slalom, rafting. Tento sport je v této oblasti velice populární. Já startoval v reprezentaci po dlouhé době, obzvlášť v závodě družstev jsem se nechal strhnout kolektivem.
Jel se sprint i dlouhý závod. Sprinterský souboj pro vás skončil bramborově, zato sjezdařská klasika byla pro český tým zlatá?
Ve sprintu nám čtvrté místo patřilo právem. Ve čtyřkilometrovém sjezdu jsme ale neskutečným způsobem zabojovali o zlato. I tady to pro nás bylo překvapení.

Titul mistrů světa jste neočekávali?
Chtěli jsme vyhrát, to je jasné, ale mezi favority jsme nepatřili. Na zlato se těšily jiné státy. Čekalo se, že vyhraje Francie, že se bude prát o zlato s Německem. Silní jsou třeba Chorvati.

Finiš se proměnil v obrovské drama?
Rozdíl mezi námi a stříbrným Chorvatskem byl jen dvě setiny. Bylo to opravdu velké drama. Euforie v cíli byla obrovská. Hrozně moc jsme si vítězství užili.

Kanoistika je individuálním sportem, cítíte ale v závodě družstev vyšší odpovědnost za kolektiv?
Možná. Trochu asi ano. Záleží na každém individuálně, na přístupu sportovce, jak závod bere. Důležité je, kolik máte natrénováno, v jakém věku jste, kolik máte zkušeností. To všechno se v závodě týmů skládá dohromady.

Není asi žádným tajemstvím, že borci od divoké vody bývají dost svérázní, jen tak je něco nerozhází?
Dá se to tak říct. Když se to nepovede, spláchneme to u pivka, když se to povede, tak to u piva skončí stejně. V tom je velký rozdíl mezi mužským a ženským vnímáním sportu. Holky to přece jen řeší stresověji. Chlapi prostě bouchnou do stolu, příští rok je přece taky sezona.

Zmínil jste MS v Sortu, jaká je tam trať?
Musím konstatovat, že jsem ji úplně dokonale neznal. Mám rodinu, práci, musel jsem reprezentační akce poněkud omezit, na šampionát jsem přicestoval až těsně před závodem. Náhoda ale nahrála těm, kteří vodní terén tak dobře neznali, protože v místě byla povodeň, trať tedy byla jiná, než normálně bývá. Družstva, která tam najížděla už dva roky dopředu soustředění, tak dva dny před závodem jela na absolutně nové trati. Byla to přesně voda na náš mlýn.

Sjezd na divokých vodách se jezdívá v bouřících peřejích, máte respekt?
Určitě. Čím víc toho má člověk za sebou, čím lépe divokou vodu zná, tím větší z ní má respekt. Není to strach, ale respekt, protože dobře            víte, co voda všechno může udělat. Když třeba jedeme pod lipenskou přehradou a vidíme, jak tam naběhne skupinka turistů, kteří ani nemají správné vodácké vybavení, jedou bez vest a bez helem, to se všichni chytáme za hlavu.

V našem povídání se ze světa vracíme zpátky na jih Čech, jste spokojeni se zázemím, které máte v českokrumlovské útulné loděnici?
Jsme malý, ale veselý oddíl. Členů SK Vltava není nějak extrémně mnoho, je jich zhruba osmdesát.      V loděnici se během sezony otočí okolo stovky lidí, z toho zhruba polovina závodí. Základna, kterou máme v Českém Krumlově, je parádní. jsme u řeky, máme kde trénovat, máme parádní klubovnu, zázemí je perfektní. Myslím, že máme i dobrou partu, sport nás všechny baví. A také máme obrovské vize do budoucna. Víme přesně, co bychom chtěli dělat.

Když jsme u budoucnosti, členka vašeho klubu Anežka Paloudová byla zvolena nejtalentovanějším sportovcem okresu Český Krumlov. Je právě tato zpráva pro vás signálem, že se dalších let nemusíte obávat?
V každém oddílu musí přemýšlet, jakým směrem jsou zaměřeni. Jestli se věnují dospělým, mládeži, nebo třeba veteránům. Většina se snaží mít zástupce ve všech věkových kategoriích. I my se snažíme pracovat s dětmi. Této tréninkové skupině se u nás věnuje bývalý reprezentant ve sjezdu a ve slalomu na divoké vodě Radek Švehla. Tam trénuje i Anežka Paloudová. Je to mladá závodnice, která má obrovskou perspektivu. My ale nejsme zaměřeni jen čistě na výsledek.

Na co ještě?
Myslíme i na víc. Jde o zážitky, aby závodnice spokojeně vyrostla, aby ji sport bavil. Uvidíme, kam to třeba konkrétně Anežka dotáhne. V její skupině jsou další dobří závodníci, třeba Jenda Klíma, Vojta Skořepa a další.

Musí se mladí kanoisté v době počítačových her a internetového šílenství často nutit do náročného tréninku?
Nutit se asi musí vždy. Jinak to nejde. Závodníky je třeba neustále postrkovat do tréninku. Důležité ale je, aby je to bavilo, je třeba pro ně hledat motivaci, ukazovat jim atraktivní závody.

Ukazovat závody?
Přesně tak. Obrovským motivačním faktorem pro žákovské závodníky bude třeba v letošní sezoně olympiáda mládeže, která se pojede v Olomouci. Právě tam se bude prezentovat olympijský sport, kterým je vodní slalom, pro naše sportovce to bude určitě vítané zpestření.

Mluvil jste o vizích českokrumlovského oddílu. Dokážete si představit, jak tento klub bude fungovat za padesát let?
Doufám, že tu bude pořád stát loděnice, že tu budou vodáci, kteří budou chtít závodit a budou se věnovat i turistice. Byli bychom rádi, kdyby v budoucnu kolem loděnice tekla voda v umělé slalomové dráze. Ta by nám umožnila lepší tréninkové podmínky, než ty, které máme na řece.

Na Vltavě je asi v průběhu letních prázdnin nával, že?
V průběhu tří nebo čtyř měsíců je řeka úplně plná turistů. Věnovat se v systematickém tréninkovém procesu dětem, je v tomto období relativně těžké.

Máte jasnou představu, jak by umělá slalomová dráha mohla vypadat?
Na projektu pracujeme už řadu let. Kdyby se nám to podařilo dotáhnout do konce, byli bychom opravdu moc rádi. Byl by to stánek sportu, ve kterém by se vychovaly další generace vodáckého sportu.

O umělé slalomové dráze hovoříte se zaujetím, jakým sportům se v klubu věnujete prioritně?
Jsou u nás závodní i nezávodní činnosti. Vlajkovou lodí závodní činnosti jsou slalom a sjezd na divoké vodě, rafting. Jsme oddílem vodáků, kanoistů, zastoupení má ale hodně disciplín. V nezávodní činnosti je u nás třeba skupinka vodáků, kteří jezdí na seekajaku.

Na seekajaku?
Pádlují na kajaku po moři, plánují nejrůznější výlety. Je u nás třeba skupina turistů, kteří vyrážejí pěšky a věnují se také cykloturistice. Celkem nová část našeho oddílu se věnuje rodeu.

Tedy artistickým dovednostem v bouřících peřejích?
Věnují se rodeu, sjezdu akčních míst na řece. Je to rodeo, creekaři a další. Tomu se ale my, závodníci, tak trochu vyhýbáme.

O letošní olympiádě dětí a mládeže, která se uskuteční v Olomouci, už jsme mluvili, co bude vrcholem sezony pro dospělé závodníky?
Mistrovství světa, které se pojede v Augsburgu. Mohli bychom na startu mít až tři lodě. V Srbsku se pojede mistrovství Evropy ve sjezdu, také tam se snad jedna nebo dvě lodě z našeho oddílu vypraví. Velkou výzvou pro naše sportovce bude i mistrovství světa v raftingu, které se na podzim pojede v Kostarice.