Sezval je Pavel Charypar. A udělal moc dobře. Dorazil třeba i čerstvý devadesátník Miroslav  Hönig. "Je to sešlost nohejbalistů po padesáti letech," ukazoval s úsměvem na tváři Charypar na své kamarády. Dorazili Pavel Charypar, Josef Jelínek, Miroslav Milan Hönig, Petr Nedorost, Václav Bílek a Radomil Procházka. "My začínali v roce 1972 hrát extraligu," pátrá v paměti. Ani mu to nedá moc práce. Historky má v hlavě pečlivě urovnané, vypráví je, jako by se to všechno odehrálo teprve včera…
"Bohužel, někteří už mezi námi nejsou, ale co jsme zbyli, tak jsem pozval."
Parta kamarádů už vlastně na podzim roku 1971 věděla, že bude hrát extraligu. "Přes zimu jsme se dávali dohromady," vzpomínají s odstupem půl století. "Přemlouvali se Hönigové a další," jmenuje Charypar bratrskou dvojici, která skvěle hrávala fotbal i hokej a Miroslav, kterému kamarádi říkají Milan, se věnoval velmi úspěšně i další sportům. "My toho spolu nahráli hodně," přikyvuje Pavel Charypar. "Nejenom mistrovství republiky, ale i v lize a máme za sebou spoustu turnajů."

Věkově je některým okolo osmdesátky, jiným třeba ještě o nějaký rok víc. "Pořád jsme ale chlapci," rozesmál se Charypar. "Třeba Milan Hönig, kterému taky říkáme Dědečku, snědl pět nebo šest večeří, dodneška to na něm není vidět." Historek je tolik, že by je nohejbalisté mohli vyprávět do půlnoci, a ty pikantnější by přišly na řadu po ní. O tom, že dohromady je drží báječná parta, svědčí, co říká Pavel Charypar: "Nikdy mezi námi nebyly rozdíly. Mezi staršími a mladšími to klapalo výborně. Od začátku jsme si tykali, teď na naše nohejbalové zápasy rádi vzpomínáme."

Docela je logické, že přímo u sítě na nohejbalovém kurtu už se nescházejí. Ale povídat si mají o čem: "Mám doma společnou fotografii z té doby, bylo nás v extralize snad devět. Tehdy vyšel v Jihočeské pravdě (dnes Deník - pozn. red.) článek s nadpisem: Malí hráči, velcí řečníci. Já to dal pod tu fotografii a kluci se mohli zbláznit," rozesmál se Pavel Charypar.

Tak do dalších let přejeme hodně zdraví!