Přitom pozdější vítěz se od začátku nepohyboval na úplné špici závodu. „Rozběhl jsem to pomaleji. Nemělo cenu ze začátku nějak zrychlovat ze začátku. Doplatil na to třeba Siegel, který začátek přepálil a potom hodně ztrácel. Já jsem si držel tempo zhruba čtyři minuty na okruh až do konce a žádné problémy jsem neměl.“
Přestože se běželo 63 okruhů, Tík měl přehled o svém pořadí. „Přesně jsem si hlídal pořadí i mezičasy. Na třicátém kilometrou jsem začal zrychlovat a nakonec to vyšlo na první místo,“ nastínil svou taktiku.
Prvenství v premiérovém ročníku maratonu si nesmírně považuje. „Už je mi padesát let a tohle prvenství tudíž řadím hodně vysoko. Léta přibývají, takže jsem spokojen i s časem. Vzhledem k tomu, že je tady hodně zatáček, to nebylo tak špatné,“ usměje se.
Hodně chvály
Podobné akce se Tík zúčastnil vůbec poprvé v kariéře. „V tomto období je to perfektní. Dá se běžet jen v trenýrkách a v tílku. Nebylo horko ani zima, občerstvovací stanice fungovaly bezvadně. Pouze by okruh mohl být o trochu delší a měl by mít méně zatáček,“ chválí organizátory.
Ovzduší v prostoru garáží zkušenému Jihočechovi vyhovovalo. „Bylo to výborné. Na silnici to kolikrát bývá mnohem horší. Jednou jsme se při maratonu málem udusili,“ připomíná a případného dalšího ročníku by se prý určitě zúčastnil. „Pokud budu živ a zdráv, tak za rok rozhodně rád přijedu,“ ujišťuje.
