O cestě za prvoligovým titulem jsme si popovídali s liberem týmu VK ČEZ Markétou Tomanovou.
Jaké to je vyhrát čtyřikrát v řadě prvoligový titul?
Pořád hezké, výhry se nikdy neomrzí.
Trenéři ovšem byli před touto sezonou skromnější. Věděli, že kádr oproti loňské sezoně značně omladil, a příliš nevěřili, že budete opět hrát absolutní špičku…
Daly jsme si za cíl postup do finálové skupiny, to znamená umístit se do třetího místa v základní skupině. Věřila jsem, že ho splníme, a to se nakonec podařilo.
Dílčí cíl se tedy splnit podvedlo. S čím jste šly do bojů ve finálové fázi soutěže?
Když jsme si zrekapitulovaly výsledky v první skupině, začaly jsme věřit, že jsme schopny znovu bojovat o vítězství v první lize.
Základní skupinu jste vyhrály před Dobřichovicemi, třetím postupujícím byla Plzeň. Stejné pořadí bylo i ve finále. Lze z toho usuzovat, že první skupina byla silnější?
První část byla skutečně těžší. Ve skupině jsme měly soupeřky, se kterými jsme se potkávaly i vloni. Sice jsme věděly, co od nich můžeme očekávat, ale byly to velice kvalitní týmy. S týmy, které se do finále dostaly z druhé skupiny, už jsme to měly o něco lehčí, ale jednoduché zápasy to nebyly, protože jsme obhajovaly titul.
Několik zkušených volejbalistek váš tým opustilo a nahradily je mladé hráčky. Jak do kolektivu zapadly?
Posílily nás juniorky, se kterými jsme se poznaly už v minulé sezoně. Rády mezi sebou přivítáme nové hráčky, a myslím, že mezi nás zapadly skvěle. Daly jsme dohromady výborný kolektiv, a mám pocit, že i mladým holkám se s námi staršími hrálo skvěle.
Kdo byl nakonec pro vás největším konkurentem v boji o prvoligový titul?
Určitě Dobřichovice. Důležité zápasy jsme s nimi odehrály již v základní části a asi nejvíce nás dokázaly potrápit.
Jakou kvalitu mají Střešovice, Hronov a Moravská Slávia Brno, tedy týmy, s nimiž jste se potkaly až ve finálové skupině?
S družstvy na druhém a třetím místě míváme trochu problémy, nebývají to jednoznačné zápasy. Zmíněné týmy již na nejlepší trojici bodově ztrácejí.
Každoročně řešíte, zda jít do extraligy či nikoliv. Měla byste vy osobně chuť zahrát si elitní soutěž?
Extraligu bychom si chtěly vyzkoušet všechny, abychom se přesvědčily, jestli na ni vůbec máme. Motivace se jinak trochu vytrácí, když čtyřikrát za sebou vyhrajete první ligu a dál se přitom nedostanete. Na druhou stranu vítězství stále chutnají a jistě je lepší vyhrávat v nižší soutěži než prohrávat v extralize. Tak uvidíme, necháváme tomu volný průběh.
To jste potvrdily v závěrečném dvojkole proti Brnu. Celkové prvenství jste si zajistily už v prvním utkání, přesto jste nic nevypustily a i v posledním duelu jste chtěly dokázat, že titul je ve správných rukou…
Určitě. Jak už jsem říkala, výher není nikdy dost.
Žádná oslava po prvním utkání s Moravskou Slávií, jež rozhodlo o vašem triumfu, tedy neproběhla?
Nechaly jsme to až po velikonočních svátcích. Na Zadově máme zamluvenou chatu. Budeme tam mít dosmečnou, tak doufám, že to hezky oslavíme.
