Proč jste si vybral právě baseball, který u nás nepatří zrovna k nejpopulárnějším sportům?
Nedávno jsem na tenhle dotaz odpovídal do televize, že to bylo na inzerát. Moje mamka mě ale opravila, že hledala sport, kde bych se mohl vybít a mohlo by se tam do něčeho mlátit. Vybírali jsme si mezi americkým fotbalem a baseballem. Přijeli jsme na Hlubokou, kde se mě ujal Radek Drmota a baseball jsem si hned od začátku zamiloval. V tu dobu jsem byl velký, silný a relativně tlustý, takže mi šlo odpalovat docela daleko. Byl to sport, který mě okamžitě bavil. Začínal jsem v roce 2004 v osmi letech. Hraji baseball už dvacet let.

Co ta druhá varianta americký fotbal? Ten se hraje jen v nedalekých Českých Budějovicích a spíše okrajově.
Tahle varianta se v mém životě spíše jen mihla. Baseball jasně vyhrál.

Na Hluboké mají silnou pozici tradiční české sporty fotbal a hokej. K těm vás nikdo nezlákal?
Než měla mamka mě, tak vozila bráchu dvakrát týdně do Soběslavi na hokej, takže ježdění měla dost. Bydlíme na Hosíně a hledali jsme něco, co bude v dojezdové vzdálenosti. A na to jsou Hluboká a baseball ideální.

Martin Mužík je hvězdou Hluboké nad VltavouMartin Mužík je hvězdou Hluboké nad VltavouZdroj: Deník/ Sokol Hluboká

Jak rychle se člověk naučí hrát baseball, aby mohl třeba naskočit do zápasu?
Mně to šlo relativně rychle. Také proto, že jsem trénoval se staršími kluky. V osmi letech jsem začal hrát a už v jedenácti letech jsem se dostal do žákovské reprezentace do dvanácti let. Měli jsme mistrovství Evropy této kategorie u nás na Hluboké a bylo to úžasné. Doteď si to pamatuji. V reprezentaci jsem zůstal až dodnes.

V kolika letech začínají dnes děti hrát baseball?
V dnešní době se začíná hrát už od pěti let a fungují soutěže pro všechny žákovské kategorie. Kluby se snaží dbát na to, aby měly mládežnické týmy a mohly z nich postupně doplňovat první mužstva. Čím více dětí máte, tím je větší možnost doplnění áčka. Týmy, které na mládež tolik nedbaly, tak teď trochu zaostávají.

Vždycky jste hrál jen za Hlubokou?
Na Hluboké jsem byl do patnácti let. V tu dobu se tady hrála první liga a začalo mi to být trochu těsné, protože jsem měl ambice být v reprezentaci. Proto jsem musel odejít hrát někam do extraligy. Na sedm let jsem se přesunul do Prahy na Kotlářku, kde jsem hrál nejvyšší soutěž. Nicméně na Hluboké jsem pořád trénoval, a když byla příležitost, tak jsem si šel i na střídavý start zahrát nějaký zápas v první lize. Jakmile se v roce 2020 postoupilo do extraligy, tak jsem se nastálo vrátil na Hlubokou.

Kdy jste se poprvé dostal do seniorské reprezentace?
Jsem tam nějaký šest let. Mám za sebou dvě mistrovství Evropy a letos v září mě čeká třetí.

Máte doma nějaké medaile z velkých turnajů?
V mládežnických kategoriích mám tři zlaté a tři stříbrné medaile z mistrovství Evropy. Paradoxně to pokaždé bylo u nás v České republice a vždycky byla na šampionátech skvělá divácká kulisa. Mezi muži se nám medaili ještě získat nepodařilo. Při mé účasti na mistrovství Evropy jsme pokaždé skončili pátí. Tam na cenný kov pořád čekáme.

Národní tým poprvé ve své historii postoupil na World Baseball Classic. Tento turnaj má výrazně větší prestiž než mistrovství světa a poté, co baseball zmizel z programu olympiády, jedná se o jednoznačně největší akci tohoto sportu?
World Baseball Classic považuji za baseballovou olympiádu, protože se koná jednou za čtyři roky a účastní se jí nejlepší hráči světa z Major League Baseball nebo z japonské Nippon ligy. Prostě ti úplně nejlepší hráči, které každá země v baseballu má.

V podzimní kvalifikaci v německém Regensburgu jste se blýskl homerunem, který přepsal dějiny našeho baseballu a posunul váš tým mezi elitu. Byl to v té době váš životní okamžik?
Určitě. Homerun v Regensburgu byl v té době mým nejlepším odpalem v kariéře. To jsem netušil, že se to za půl roku změní odpalem proti Číně, který se stal mým nejlepším okamžikem v životě. Ale je spousta momentů, za které jsem vděčný a rád na ně vzpomínám. Třeba mistrovství Evropy do třiadvaceti let v Praze, kde jsme poprvé v historii získali zlaté medaile a doteď si z tohoto šampionátu pouštím záznamy. Na to také strašně rád vzpomínám.

Na World Baseball Classic v Tokiu jste si díky výhře nad Čínou zajistili účast na světové přehlídce i za čtyři roky. Tím jste splnili sportovní cíl, se kterým jste do Japonska cestovali?
Ano. Do posledního zápasu jsme nevěděli, jestli se zachráníme. Porazili jsme Čínu, ale ostatní utkání jsme prohráli, i když je třeba dodat, že všechny jsme odehráli se ctí a nepodlehli jsme nikdy nějakým velkým rozdílem. Co k nám prosáklo z veřejnosti, tak to byla z naší strany dobrá utkání, na která se dalo dívat. Pokud by v posledním utkání Čína porazila Koreu, tak bychom asi vinou horšího skóre zůstali pátí. Korejci však jasně vyhráli, což nám nahrálo. Hlavně si ale myslím, že jsme tam ukázali světový baseball a dostali jsme Českou republiku na baseballovou mapu.

Martin Mužík je hvězdou Hluboké nad VltavouMartin Mužík je hvězdou Hluboké nad VltavouZdroj: Deník/ Sokol Hluboká

World Baseball Classic je bezpochyby mimořádně prestižní událostí, ale je ve hře návrat baseballu na olympiádu?
V roce 2028 bude olympiáda v Los Angeles a tam by se snad baseball měl do programu vrátit. Podle mého tam patří. Každý na to má jiný názor, ale baseball je prostě sport, který by tam být měl.

Z vašeho týmu se nikdo baseballu nevěnuje na profesionální úrovni a vaše účast mezi absolutní světovou elitou měla z tohoto pohledu velký ohlas. Vnímali jste to?
Vnímali jsme to hodně. Hodně se to řešilo především na sociálních sítích. Hlavně Martin Schneider byl jako hasič velkou hvězdou (smích). Běhalo to všude, lidi se na to ptali a z nějaké části nás i obdivovali, že dokážeme spojit zaměstnání s v tu chvíli profesionálním baseballem.

Svými výkony i vystupováním jste si vybudovali značný respekt ze strany soupeřů i diváků. Všichni jistě zaznamenali, jak se hvězdný Japonec Roki Sasaki přišel k hotelu omluvit vašemu pálkaři Williemu Escalymu, když ho nadhozen trefil do nohy.
To je taková japonská nátura a kultura. Je to mimořádně pokorný národ a dává to znát. Ať už na veřejnosti, nebo třeba tím, jak se Roki přišel omluvit. Přitom je to největší nadhazovačská hvězda japonského baseballu. Bylo to od něj krásné gesto. Popularitu jsme v Tokiu měli velkou už po prvním zápase, ve kterém jsme porazili Čínu. Dostal jsem po něm na telefon zhruba čtyři sta zpráv s gratulacemi. A možná půlka z nich byla od japonských lidí, kteří nám gratulovali a říkali, že nám strašně drží palce.

Duel s domácími Japonci byl vyprodaný. Jaká byla divácká kulisa na ostatních zápasech?
Bylo vždycky tak pět tisíc diváků. Chodily hodně školy, které fandily a staraly se o výbornou kulisu. Na utkání s Japonskem bylo pětačtyřicet tisíc fanoušků, to byl neskutečný zážitek.

Nezaostává evropský baseball trošku za silnými zeměmi z ostatních kontinentů?
Trošku pozadu Evropa je, ale postupnými krůčky se tlačí tam, kde by mohla být. Výborně si vedou třeba Italové nebo Nizozemci, ale ti hodně sázejí na naturalizované hráče z celého světa. U nás je to hodně dané tím, že fotbal a hokej jsou jasně nejpopulárnější sporty, kterým těžko můžeme konkurovat. Úspěchem na World Baseball Classic se nám ale podařilo baseball hodně zpopularizovat a ukázat, že ho hrát umíme.

Dá se u nás baseballem živit, když tady nefungují profesionální týmy?
Živit se baseballem v Česku podle mého názoru nedá, když tady není profesionální tým. Někteří kluci dostávají nějaké peníze, že tomu obětují čas. Ale samozřejmě ne všichni. Jediným profesionálem byl Martin Červenka, který strávil deset let v systému Major League Baseball, nikdy se však přímo do nejslavnější soutěže nedostal. Hrozně moc jsem mu to přál, protože vím, co umí a jaký je to člověk. Covid mu to bohužel překazil. Jinak si myslím, že by tam šanci dostal. Posunul se na poslední stupínek před Major League Baseball a zahrál si Triple 8, což je druhá nejvyšší americká soutěž. Ale jinak v Česku vychovaného profesionálního hráče nemáme.

Vy jste ale byl hrát přes zimu baseball v Austrálii. To jste musel opustit zaměstnání?
Je to tak. Přerušil jsem zaměstnání na Hluboké a odletěl jsem na půl roku do Austrálie. Můj sen vždycky byl podívat se do Austrálie a do Japonska. Nakonec se mi obojí podařilo během jediného roku, což bylo krásné. Takovou příležitost jsem nemohl odmítnout. Druhá věc byla, že to byla výborná možnost celou zimu hrát a dobře se připravit na World Baseball Classic.

Martin Mužík je hvězdou Hluboké nad VltavouMartin Mužík je hvězdou Hluboké nad VltavouZdroj: Deník/ Sokol Hluboká

Nastupoval jste tam ve druhé nejvyšší soutěži. Dá se její úroveň porovnat třeba s naší extraligou?
Byla lehce nižší než úroveň extraligy. Řekl bych, že to byla taková naše extraliga bez cizinců, protože v Česku si každý tým kupuje nějaké zahraniční posily. Určitě to ale byla výborná zkušenost a hlavně tam bylo teplo (úsměv).

S Hlubokou jste loni extraligu zachraňovali až v baráži. Jaké máte plány pro letošní sezonu?
Loni nám těsně utekl postup do první šestky a museli jsme hrát baráž. Pro letošní sezonu máme nového amerického trenéra a čtyři posily. Náš cíl je dostat se do top šestky a zahrát si play off.

Kromě baseballu je na jihu Čech hodně populární také dost podobný softbal. Zkoušel jste někdy i tento sport?
Zkoušel jsem to a softbal jsem si zahrál ve škole nebo s hlubockými softbalistkami. Baseball je náročnější, i když v tom se mnou softbalisté určitě nebudou souhlasit (úsměv). Největší rozdíl je ve velikosti hřiště, nadhazování spodem a odlišnosti jsou v pravidlech vybíhání z met. Menších rozdílů je tam více. Nechci tím nikoho urazit, ale softbal je sport spíše pro holky. Mě to vždycky táhlo více k baseballu.