Vyzkoušet si mezinárodní mistrovství Velké Británie superbiků bylo jedním z vašich snů. Ten jste si splnil, ale úplně podle vašich představ všechno ani zdaleka nebylo. Je to tak?
Po šesti letech v mezinárodním mistrovství Německa superbiků jsem potřeboval nějakou změnu. Když se objevila možnost startovat v britském šampionátu superbiků, tak jsem neváhal. Je to jeden z nejvíce ceněných šampionátů na světě. Byť jsem si od toho nesliboval, že budu jezdit do desítky nebo nějak výrazně bodovat, tak jsem to chtěl vyzkoušet a zapsat se tam tak, že nejsem úplný „lůzr".

Dokázal jste to?
Spíše jsem se zapsal, že jsem úplný „lůzr" (smích). Samozřejmě to trochu zlehčuji. Ale sezona se mi nepovedla. To je fakt.

Kde byla příčina?
Problém přišel hned na prvních oficiálních týmových testech. Nebylo to pro mě jednoduché. Před sezonou jsem vůbec nejezdil. Navíc můj nový tým měnil motorku. Přecházel ze značky Kawasaki na BMW. Bylo to docela složité a celé se to ještě zdramatizovalo, když jsem na testech týden před prvními závody upadl a způsobil si zranění hlavy. Lékaři mi vystavili stopku na deset dní a do prvního závodu jsem vůbec nemohl nastoupit.

Po vynucené zdravotní pauze už jste naskočil do závodního kolotoče?
Absolvoval jsem jednodenní soukromé testování a odjel jsem na závody, kde jsem se ale necítil dobře. Zkusil jsem volné tréninky, ale nebylo to dobré, tak jsem to raději ukončil.

Do seriálu jste tak plnohodnotně naskočil až na třetí pokus?
Ano. Bylo to na okruhu Brands Hatch Indy. Poprvé jsem absolvoval kompletní závodní víkend. Tam měl ale pro změnu pád v kvalifikaci brácha Kuba a nemohl jet závod. Nakonec jsme si tak vůbec nesplnili sen, že pojedeme závod spolu. Nebylo to z mé strany nic oslnivého, ale také žádný propadák. Ostudu jsem neudělal a tým byl spokojený. Dalo by se říct, že jsem se nějakým způsobem chytil.

Jenže asi málokdo mohl čekat, že to bude vaše loňská závodní derniéra.
Bohužel to tak bylo. Jako přípravu na další závody jsem absolvoval druhý soukromý test. Jenže jsem znovu blbě upadl a praštil se do hlavy stejně jako v březnu před začátkem sezony. Měl jsem krvácení do mozku a dostal od lékařů stopku na tři měsíce. Ve chvíli, kdy jsem z lékařského pohledu mohl zase začít jezdit, tak zbývaly do konce sezony poslední dva závody. S týmem jsme se domluvili, že po tom všem, co jsem prožil, nemá smysl naskakovat do rozjetého vlaku. Ani jsem na tom nebyl psychicky tak, abych do toho mohl znovu vlítnout. Zranění hlavy bývají složitá. Stručně řečeno, byla to skutečně všelijaká sezona.

Tým vás ale podržel a nabídl vám kontrakt i na sezonu letošní?
Tým PR Racing BMW mě podržel. Byl jsem přitom hodně na vážkách, jestli vůbec se závoděním pokračovat. V roce 2015 jsem skončil čtvrtý v mezinárodním mistrovství Německa, což nebyl špatný výsledek, ale docela jsem se trápil. Hlavně psychicky, protože v týmu to nefungovalo. Rok 2016 jsem vám již popsal a po těchto dvou letech jsem trochu ztratil vůli zase do toho šlápnout. To přiznávám.

Co vás přimělo ještě se znovu do závodění vrhnout?
Nějak se mi to ještě rozleželo (úsměv). Po konci minulé sezony jsme s bráchou sedli, popovídali si o tom. Vzal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou a začal jsem zase trénovat naplno. Pracujeme na fyzičce s bratrem a plochodrážním jezdcem Zdeňkem Simotou. Trénuje nás Dan Fekl a makáme, jak se dá.

Čemu se v průběhu náročné zimní přípravy nejvíce věnujete?
Je to klasika. Běhání, kolo, fotbal, badminton, běžky, crossfit tréninky nebo balanční cviky. Snažíme se, aby příprava byla pestrá.

Kdy poprvé sednete na motorku?
O víkendu poprvé letíme s bratrem do Španělska do Almerie, kde budeme premiérově společně testovat ve stejném týmu.

Poprvé budete s bratrem hájit barvy stejného týmu PR Racing. Jak se to seběhlo?
Začalo to tak, že jsem chtěl od týmu, aby mi poslali zpátky do Čech kombinézy, helmu a další věci na ježdění. Oni mi je ale neposlali s tím, že je tam budu ještě potřebovat. Nenásilnou formou mi sdělili, že nemám na výběr. Buď budu jezdit, nebo přijdu o věci (smích). Byť je to pro mě krok zpátky, tak jsem se rozhodl opustit superbiky a přestoupit do superstocků. Bráchu vedení týmu oslovilo, že by zaujal mé místo v superbicích. Pojedeme v jednom týmu, ale každý v jiné kategorii.

Závody se pokaždé kryjí, takže budete jezdit celou sezonu spolu?
Až na jednu výjimku jsou to stejné závodní víkendy. Pouze jednou pojedu já bez Kuby v Doningtonu, kde budou superstocky součástí mistrovství světa superbiků. Jednou zase pojede Kuba beze mě v Assenu, kde je vypsán jen závod superbiků.

Cítíte ve třídě National Superstock 1000 větší šanci prosadit se, než tomu bylo v nabitých superbicích?
Určitě je to jednodušší než v superbicích. Sice do superstocků přišlo několik kvalitních pilotů, ale je rozhodně reálná šance, že bych mohl jezdit docela vepředu a podívat se třeba i na stupně vítězů.