Přitom závodní víkend se pro jezdce týmu Inghart nevyvíjel zrovna hladce. V pátečním volném tréninku měl totiž nepříjemný pád. „Jel jsem tři zatáčky za jedním ze soupeřů a v místě, kde se to prostě nedělá, ubral nečekaně plyn. Nemohl jsem nic dělat. Pád to byl hodně špatný. Cítil jsem se zle. Bolela mě pánev a levé rameno. To ostatní byly drobnosti,“ mávne rukou vyhlášený tvrďák, jemuž navíc doslova shořel jeden ze tří motocyklů.

Přestože byl značně otřesen, do sobotní kvalifikace Matěj Smrž nastoupil a nevedl si vůbec špatně. Osmé místo znamenalo postavení ve druhé řadě startovního roštu a velice solidní výchozí pozici pro závod. „Tým se po pátečním pádu, kdy jsme prakticky přišli o jeden motocykl, zachoval velmi dobře. Po ranní kontrole jsem dostal na výběr a rozhodně mě nikdo nenutil nastoupit. Rozhodl jsem se to pod prášky zkusit a nakonec to nebyl vůbec problém. Když člověk sedí na motorce, tak je všechno jinak. Osmé místo nebylo špatné, navíc jsme si vyzkoušeli nějaké nové věci,“ uvádí k průběhu sobotní kvalifikace.

Nedělní první finálový závod mladšímu z bratří Smržových moc radost nepřinesl. Obkroužil totiž pouhá dvě kola a bylo po nadějích. „Špatně jsem neodstartoval, ale v první zatáčce jsem kvůli Nebelově chybě přišel o několik pozic. Nasadil jsem ale dobré tempo a už ve druhém kole jsem byl zpět na osmém místě, když jsem zajel šestý nejrychlejší čas v závodě,“ vrací se k první finálové jízdě.

Nakonec ale doplatil na přemíru snahy. „Asi jsem opravdu chtěl moc. Netlačil jsem sice na pilu, ale přišel pád na předek do nájezdu do třetího kola. Tam nejde říct nic jiného, než že to byla prostě moje chyba,“ sype si popel na hlavu.

Druhá finálová jízda se jela nadvakrát. První pokus zastavil zvednutím ruky Max Neukirchner, když začalo pršet. Jihočech byl v té době na pátém místě.

Do restartovaného závodu vstoupil Smrž opět dobře a jezdil na šesté příčce. Jelo se na pouhých deset kol, během nichž posunul na výbornou druhou příčku, přičemž na vítězného Barryho Venemana na BMW ztrácel pouhých šest setin vteřiny.

„Bylo to náročné hlavně na psychiku,“ připustí Smrž „Poprvé byl závod podle mého přerušen zbytečně. Pak se dost dlouho čekalo na startu. Nebylo to jednoduché,“ posteskne si.

Starty nepatří ke Smržovým nejsilnějším stránkám. „Tentokrát mi ale vyšly v oba pokusy. Trochu strach jsem měl z krátkého závodu na pouhých deset kol, ale nakonec „skoro“ všechno vyšlo. V cíli jsem byl sice druhý, ale vím, že jsem byl na trati nejrychlejší a nad celým startovním polem jsem měl jezdeckou převahu. Jsem za to nesmírně rád. Celý rok mě provází spoustu komplikací a konečně přišel výsledek, na který jsme čekali,“ netají se českobudějovický pilot velkou spokojeností.

V průběžné klasifikaci mu před posledním závodem patří jedenáctá příčka. „Finálový závod se jede Hockenheimring. To je trať, kterou znám, takže není důvod si nevěřit,“ tvrdí odhodlaně.