Osmadvacetiletý Jihočech si tak splnil své velké přání. „Vyzkoušet si mistrovství světa, to je cílem každého závodníka," přikývne Smrž, jenž už v minulosti prokazoval, že by mu pozice ve startovní listině světového šampionátu slušela. Pokaždé ale stály v cestě peníze.

Šance alespoň na jeden závod se naskytla až teď. „Autoklub České republiky dostal od ministerstva školství částku, která byla uvolněna právě pro kategorii superbiků. Pokud by tyto peníze nebyly využity, tak by je Autoklub musel vrátit. V republice momentálně není  nikdo jiný, kdo by jezdecky i zázemím mohl o účasti v závodě mistrovství světa superbiků přemýšlet. Nepřipadal v úvahu ani brácha Jakub, který je smluvně vázán v britském mistrovství. Tak jsme se té šance chytili," vysvětluje, jak vůbec došlo k možnosti startu mezi světovou elitou.

Finanční částka od Autoklubu byla taková, že nepokryla ani účast na jednom závodě. „Museli jsme sehnat ještě další peníze a můj tým Yamaha Motor Germany mi postavil prakticky novou motorku speciálně pro tento závod. Kluci z týmu pracovali celý víkend zadarmo. Věděli, že si tímto závodem plním svůj sen, a pomohli mi. To všechno byla obrovská pomoc. Pokud bychom měli zaplatit všechno do poslední koruny, tak bychom nebyli schopni tento závod absolvovat," přiznává.

Účast v jediném závodě mistrovství světa superbiků se totiž blíží milionu korun. „Utratit milion korun za pouhé tři dny závodění, to bychom si prostě nemohli dovolit. A navíc v této částce nejsou zahrnuty případné důsledky větších pádů," konstatuje. „Poděkování patří také panu Hnízdilovi, který mi s tímto závodem výrazně pomohl. Bez jeho pomoci bychom to asi skutečně nedali dohromady."

Do mistrovství světa superbiků Matěj Smrž v minulosti nahlédl už jednou. V roce 2008 získal divokou kartu pro závod v italské Vallelunze. Na tento podnik ale nevzpomíná vůbec rád. „Byl to tehdy jeden obrovský omyl. Vyšlo nás to na dvacet tisíc euro. Ty jsme zaplatili a jeli. Přijel jsem tam ve čtvrtek v noci a v pátek celý den pršelo. Já naskočil na neznámou motorku, do neznámého týmu a jel jsem na neznámé trati. Fyzicky jsem na to nebyl připraven. Podobné rozhodnutí už bych nikdy neudělal," ještě i po pěti letech lituje tehdejšího unáhleného kroku. „Byla to daň zapálení, které jsme pro motocyklový sport měli. Sice jsme na to tehdy neměli, ale šli jsme do toho po hlavě."

Nyní na Nürburgringu to už teď byla úplně jiná káva. Přijel sice také na divokou kartu, ale hotový závodník nejužší špičky prestižního německého šampionátu, navíc s perfektním zázemí svého týmu. „Peníze jsme na tento závod sehnali a nemusely jít z naší kapsy. To bylo důležité. Jel jsem se svým týmem a s motorkou, kterou jsem znal, i když  byla jiná, než na které jedu v Německu. Z tohoto pohledu jsme na závod byli připraveni dobře," pochvaluje si.

Přesto pociťoval poměrně značnou nervozitu. „Musím přiznat, že jsem byl hodně vystresovaný," sportovně přiznává. „Úplně zbytečně jsem si na sebe vytvořil tlak, který jsem si vůbec vytvořit nemusel. Navíc jsem jel na Yamaze, která se do startovního pole mistrovství světa superbiků vrátila po dvou letech. Cítil jsem, že jsem dost sledovaný. To všechno jsem v hlavě prostě měl a z podvědomí jsem to jen těžko dostával," připustí.

Přesto Jihočech zabojoval a v první části kvalifikace si zajistil postup do superpole, které jede jen nejlepší patnáctka. „Na startu bylo dvacet jezdců, což je oproti předcházejícím rokům bída. To ale není moje chyba. Porazil jsem pět lidí, ale hlavně mě potěšilo, že jsem za vítězným Britem Daviesem zaostal na jedno kolo o pouhé dvě vteřiny, což na pětikilometrové trati nebylo vůbec špatné. Přitom na top speed jsem byl o nějakých deset kilometrů pomalejší než on. Docela se mi to povedlo."

V hlavní části kvalifikace, tzv.  superpoli, zaplatil Smrž nováčkovskou daň. „Jelo se na vodě, na které se mi daří. Ještě pět minut před koncem první dvacetiminutovky jsem byl sedmý. Vypadalo to výborně. Zajel jsem do boxů, ale všichni soupeři dokázali v samotném závěru zlepšit své časy. Dostal jsem se do stresu. Nadělal jsem chyby a už byl najednou konec. Mohl jsem být klidně kolem desátého místa, což by bylo super. Byla to moje chyba," sype si popel na hlavu.

Nervozita se podepsala i na Smržových obou startech ve finálových jízdách. „V první jízdě se mi docela povedla první zatáčka i celé první kolo. Měl jsem za sebou třeba takové jezdce, jako jsou Fabrizio nebo mistr světa Checa. Tam jsou vůbec skoro  samé hvězdy. Mistry světa se to jenom hemží. Byl jsem na startu patnáctý a přede mnou byli jenom skutečně mimořádní závodníci. Tam fakt nikdo slabý není. Snad všichni stáli alespoň jednou na stupních vítězů při mistrovství světa," netají se respektem k soupeřům, proti kterým nastoupil na start.

Nakonec první jízdu zvládl se ctí a za dvanácté místo si připsal nesmírně cenné čtyři body. „Měl jsem i trochu štěstí, protože tam byly nějaké pády. Ale to k závodům patří. Čtyři body z mistrovství světa  považuji za obrovský úspěch. Vždyť před deseti lety jsem byl doslova hozen na čtyřtakt, protože jsem byl moc velký. Vůbec mi to nešlo a měl jsem pád, po kterém jsem nejen málem skončil se závoděním, ale téměř jsem ho ani nepřežil. Deset let poté jsem si dojel pro čtyři body z mistrovství světa. V legraci jsem říkal, že teď  už můžu v klidu umřít. Splnil jsem si tím opravdu velký sen," směje se.

Druhý závod už mu tolik radost nepřinesl. Sám si znovu potvrdil svá slova, že pády prostě k motoristickému sportu patří. „Už jsem cítil trochu únavu a trochu mě limitovalo i mé zraněné zápěstí, kde jsem měl dvakrát přetrhané vazy. Od půlky závodu ruku necítím. Pak už brzdím i přidávám plyn spíše popaměti," přibližuje svůj problém.

I přes všechny tyto potíže se blížil k dalším třem bodům za třinácté místo. „Byly by to takové trochu utrpěné body, ale na to se už později nikdo ptát nebude. Měli bychom z toho všichni radost. Možná i vinou toho zápěstí jsem si dvě kola před koncem ve výjezdu jedné ze zatáček zbytečně přidal plyn, dostal jsem highsider a vyletěl jsem z motorky," popisuje kritický moment závodu.

Po jeho pádu byl závod předčasně zastaven. „Alespoň jsem se na chvilku dostal do televize," směje se. „Ital Melandri kvůli tomu přišel o první místo, protože se jako konečný bral průjezd předcházejícím kolem, kde byl až druhý. Také jsem mu napsal omluvu na jeho twitter. Neodepsal, ale určitě to četl."

Po pádu skončil Matěj Smrž značně domlácený, ale naštěstí nemá nic zlomeného, takže už ve čtvrtek odcestoval na další závod mezinárodního mistrovství Německa na Sachsenring.

Zde mu patří průběžná pátá příčka, která ale mohla být i podstatně lepší. Jeho bodový účet však kazí hned čtyři nuly za nedojeté závody. „To je nejvíc ze všech. Dvakrát to sice nebyla moje chyba, když jsem doplatil na poruchu, dvakrát jsem ale upadl z prvního místa, což je samozřejmě velká chyba. Pokud by k tomu nedošlo, tak jsem byl první nebo druhý s minimální ztrátou na prvního," sympaticky nehledá žádné výmluvy.

Do konce německého šampionátu zbývají ještě tři závody. „To je sto padesát bodů.  Pojedu pořád na maximum a uvidíme, co to na konci přinese. Třeba se posunu na nějaké třetí nebo i druhé místo. Být alespoň vicemistrem Německa by mě lákalo," přiznává.

Ve své první sezoně v Německu byl celkově desátý, poté dva roky po sobě pátý. „Loni jsem měl dokonce sedm nul. To je špatné. Když chce člověk jet o titul, tak musí dojíždět a pravidelně bodovat. Není nutné každý závod vyhrát, ale sbírat body. To se mi bohužel nedaří," nabízí hlavní důvod, proč ještě nedosáhl v Německu na nějaký větší celkový úspěch. Rychlostně na něj totiž rozhodně má.