Jméno Bendík je mezi motoristickými příznivci na jihu Čech pojmem. Bedřich Bendík nejstarší jezdíval sajdkárkros i motokros, jeho syn Bedřich byl výborným motokrosovým jezdcem. Hájil barvy Dukly Praha i SVS Strakonice a v několika závodech nahlédl i do mistrovství světa.

Nejmladší pokračovatel rodu Bendíků Ondřej tak prakticky neměl jinou možnost, než rovněž usednout na motokrosový speciál. „Začínal jsem už v šesti letech. Přes nejmenší kubatury jsem se dostal až na dvěstěpadesátku,“ vzpomíná na své začátky. Ve třídě do 80 ccm jezdil v elitní desítce domácího šampionátu. Dobře začal i ve vyšší třídě, ale postupně vrcholový motokros opustil. „Jezdil jsem třináct let a v devatenácti mne to malinko přestávalo bavit,“ přiznává.

U motorek však pochopitelně zůstal. Jako mechanik zamířil do týmu silničního mistrovství světa MS Racing, kterému šéfuje Martin Smrž. „Od malička jsem se znal s Kubou i Matějem Smržovými. Přes ně jsem se do týmu dostal,“ vysvětluje.

V týmu působí už čtvrtou sezonu. Tři roky pečoval jako mechanik o Brita Burry Burrella v Poháru FIM Superstocků. „Ze školy jsem anglicky moc neuměl. Ze začátku jsem měl v komunikaci s Burrym trochu problémy, ale on mi to hodně ulehčil tím, že mluvil pomaleji. Postupně jsem se naučil anglicky velice slušně,“ pochvaluje si.

Nyní se prvním rokem věnuje Matěji Smržovi. „Matěj má jako svého osobního trenéra Arnošta Zemena, který mu dělá pérování. Jinak se o jeho motorku starám já,“ uvádí. „Všechno konzultujeme s Matějem, Arnoštem a pochopitelně také Martinem Smržem. Ten se stará o motor, čemuž výborně rozumí. Zbytek je pak na mně s mým kolegou Martinem Vitíkem.“

Zemen personou

Kromě majitele Martina Smrže je velkou osobností týmu právě někdejší výborný motokrosař Arnošt Zemen, jenž před lety v terénu pravidelně sbíral body v mistrovství světa do 500 ccm. „Když ještě jezdil, tak jsem k němu vzhlížel s obrovským obdivem,“ přiznává Bendík. „Je to ale super kluk. Do party výborně zapadá. Pro Matěje je něco jako starší brácha. Bez něj by už asi ani na závody nejel,“ směje se.

Práce mechanika prakticky nikdy nekončí. „Před sezonou koupíme nové motorky, které musíme do šroubku rozebrat a od rámu se začíná stavět závodní stroj. Doma v dílně pak na motocyklyech makáme pořád v průběhu sezony.“

Mechanici se nezastaví ani na samotných závodech. „Hned po příjezdu se staví cateringový kamion, který zajišťuje stravování pro celý tým i hosty. Potom následuje druhý kamion, který zajišťuje motocykly a veškeré zázení. Závodní program začíná technickými přejímkami a pak už se jezdí,“ naznačuje, jak vypadá příprava na závody mistrovství světa.

Obrovské dálky

Zatímco kamiony mají své dva řidiče, zbytek týmu brázdí celou Evropu za závody mikrobusem. „Najezdí se toho dost. Nejhorší jsou první a poslední závody sezony. První se jede ve Valencii, což je dva tisíce dvě stě kilometrů jenom cesta tam. Končí se v portugalském Portimau, a to je ještě o tisíc kilometrů dál,“ přibližuje Bendík jednu z nepříjemností života mezi motocykly.

On sám ale snáší cestování dobře. „Od malička jsme s tátou často jezdili do Holandska, takže jsem si na takové dálky trochu zvykl. Ale náročné to je. Navíc už všechny cesty známe, takže to moc neutíká,“ připouští.

S motocyklovými závody projel Bendík půl světa, ale kromě závodních okruhů toho moc neviděl. „Letos poprvé jedeme mistrovství světa supersportů a první dva závody se uskutečnily v Austrálii a v Kataru. Tam jsme byli o tři dny dříve, takže jsme se někam mohli podívat. Jinak jsme prakticky jenom na okruzích, kde spíme v obytných kamionech,“ potvrzuje, že cesty za závody rozhodně nejsou žádnými turistickými vyjížďkami.

Ve dvaadvaceti letech je Bendík rád, že i když sám pravidelně nezávodí, mohl zůstat i nadále u motocyklů. „Je úžasné pracovat v depu při mistrovství světa,“ váží si svého zaměstnání.

Na aktivní závodění už moc nepomýšlí. „Silnice mne neláká. Ta je navíc i finančně prakticky nedostupná. Motokros mne ale stále baví. Určitě pojedu nějaké volné závody a rozhodně Bike Country v Jílovicích na závěr roku. To je pro mne vrchol sezony. Když teď už pravidelně nejezdím, tak jsem na motokros hrozně natěšený,“ netají se stále vřelým vztahem k terénářským závodům.