Jeho hlas neznáte, ale pořad Českého rozhlasu S mikrofonem za sportem nevynechal už dvacet let. Miroslav Kouba žije ve Lhotce u Křemže
Miroslav Kouba
Narodil se 24.9. 1963
v Českém Krumlově.
Manželka: Helena.
Děti (Miroslav – 30 let, Lenka – 33). Vnoučata: Terezka a Eliška.
Odmala hrával hokej. „Za Křemži. Za školu. Tehdy jsme vyhráli okresní přebor, jenže jsme na něj neměli peníze, tak místo nás hrála soutěž Horní Planá,“ připomíná úsměvnou, ale už pořádně vousatou vzpomínku. Od té doby uteklo už téměř půl století…

Po příchodu na stadion, kde musí být na každém zápase minimálně hodinu před úvodním hvizdem, je jeho úkolem připravovat technické zázemí pro vysílání oblíbeného rozhlasového pořadu. „Nejprve se musím propojit k nám do firmy, odtud na rozhlasovou ústřednu, tam už signál přebírá režie a posílá zpětný poslech. Ten musím zkontrolovat, aby posluchači měli dokonalý dojem, že jsou přímo na stadionu,“ dodává zaměstnanec 02.

Vždy býval sportovním fanouškem, také proto ho práce na stadionech baví. „Občas jsme jezdili s tátou na fotbal,“ vrací se do dětství. Jeho strýček byl fotbalovým rozhodčím. „Pískal krajskou ligu,“ přikyvuje Miroslav Kouba. „Jezdili na zápasy autobusem, jednou na vsi projížděli kolem fotbalového hřiště, on se vyklonil z okna, zapískal, všichni přestali hrát, moc se divili, proč je přerušená hra,“ přidává i vtipnou historku.

Do tajů řemesla při zajišťování přenosů na stadionech ho před dvaceti roky zasvěcoval kolega. „Čenda Dunovský. Ukazoval mi, co a kde a jak mám dělat. Hodně věcí mi pak vysvětlovali Vašek Capl a Pepík Votípka.“

Přímo u mikrofonu zažil rozhlasové bardy Ludvíka Mühlsteina nebo Pavla Kroneisla. „Teď se potkáváme s Kamilem Jášou, který pracuje v Deníku, takže se občas podívám i do kuchyně novináře z tištěného média. Někdy na mezinárodní zápasy dorazí komentátoři z Prahy. Každý je jiný, většinou jsou perfektně připravení a já se vždy snažím, aby přenos proběhl bez sebemenších potíží, aby se oni nemuseli vůbec o nic starat.“

Ludvík Mühlstein už bohužel vysílá své originální reportáže v rozhlasáckém nebi. „Ale třeba s Pavlem Kroneislem jsme v kontaktu, zrovna před vánočními svátky jsme si volali. Popovídáme, řekneme si, jaký byl rok, co se změnilo.“

Mění se všechno. I technika. Nejen přenosová, ale i ta rozhlasová. „Když jsem začínal, tak se spojení ještě navazovalo polním telefonem,“ usmívá se Miroslav Kouba. „V praxi jsem musel zatočit klikou, spadla klapka, na druhé straně zvonil telefon v Praze,“ vzpomíná.

Spolupracoval také přímo s rozhlasovými techniky a mistry zvuku, kteří ještě nedávno sportovní přenosy zajišťovali. „Nejčastěji s Markem Svobodou, někdy s Romanem Kambou,“ jmenuje jihočeské matadory rozhlasového technického zabezpečení.

A jak už to v přímých přenosech bývá, tu a tam se něco pokazí, něco neklapne na sto procent. „Při přestavbě zimního stadionu jsme přišli na zápas, všechno jsem připravil, zkontroloval, první vstup byl v pořádku. A najednou ticho.“ Co se přihodilo? „Nic neslyšeli v Praze, nic jsme neslyšeli my v Budějovicích, hlavně nic neslyšeli posluchači doma u rádií.“

Stavbaři totiž nařezávali ve sloupu zeď, kterou chtěli shodit. „Přeřízli kabel, kterým proudily ze zimního stadionu všechny informace.“ Protože Miroslav Kouba vždycky dokáže najít řešení, ohrožený přímý přenos z českobudějovického zimního stadionu zachránil i tentokrát. „Větracím oknem jsme hodili na zem nový kabel, zkoušeli jsme ho propojit s tím přeříznutým, pak jsme ho natáhli až do rozvaděče a fanoušci o hokej nepřišli.“

Málokdy se stane, maximálně jednou za deset let, že se společně s redaktorem zapovídají a během pár vteřin je přímý vstup pryč…

„To je ale vážně výjimečně, jinak dáváme vždycky pozor,“ pousmál se Kouba.

V Českých Budějovicích funguje v obou rozhlasových kabinách ojedinělá technická zajímavost. Připravil ji právě Miroslav Kouba. Redaktoři nemusí mít po celou dobu dvouhodinového přenosu sluchátka na uších.

Pečlivý technik pro ně speciálně nachystal hlasitý odposlech. „To je věc, která je jen na stadionech Dynama a Motoru, je to určitý komfort pro toho, kdo utkání komentuje.“

Po zahájení zápasu, pokud všechno běží, jak má, tak si najde i čas, aby se podíval na zápasy. „Samozřejmě fandím Dynamu i Motoru, jsem rád, že oba kluby hrají nejvyšší soutěže.“