Nyní si poprvé vyzkouší vrcholnou událost v enduru, kterou je bezpochyby Šestidenní motocyklová soutěž, která se letos uskuteční v Chile. V našem Trophy teamu nastoupí mimo jiné také po boku Jihočecha Davida Čadka.


Kadlečkova manželka pochází z Č. Budějovic a právě zde jsme si povídali o jezdcových plánech nejen pro Šestidenní, ale i o příští sezoně.


Máte za sebou první sezonu, kdy jste po hodně dlouhé době nejel mistrovství světa. Jaký to byl rok?
Začátek sezony byl trochu slabší, protože jsem si zlámal žebra. Závěr už byl dobrý. Celkově jsem byl spokojen.


V mistrovství republiky nejprestižnější třídy open jste skončil druhý. Pořád vám na kontě chybí individuální titul. Hodně po něm toužíte?
Určitě. Letos jsem ho chtěl hodně získat. Po dlouhé době jsem mohl odjet všechny závody mistrovství republiky. Situace ale už není taková jako před pár lety. V absolutní špičce je šest úplně vyrovnaných jezdců a třída open je hodně nabitá.


Titul mistra vybojoval Jirka Čepelák. Pokud byste byl celý rok zdráv, věřil byste si na něj?
Jirka měl letos hodně podařenou sezonu. Před třemi roky prakticky pauzíroval, ale letos na jaře nastoupil ve velkém stylu. Jel hodně dobře a to měl ještě smůlu, že jednu jízdu nedokončil. Pokud by ji dokončil, tak by měl konečný náskok ještě podstatně větší. Trošku mne přibrzdilo zranění, jinak bych se s ním o titul popasoval.


Domácí triumf tak zůstává jako vysněná meta pro příští rok?
Rozhodně. Mám titul jenom z družstev, ale klasický individuální mi chybí. Dvakrát jsem byl druhý. V roce 1997 jsem skončil o pouhý bod za Mírou Kučírkem.


Úroveň našeho šampionátu šla ve vaší kubatuře jednoznačně nahoru. Souhlasíte?
Určitě. Zkvalitnilo se to hodně. Open jezdilo dříve jen pár závodníků. Letos se to zvedlo ve všech třídách a to je jenom dobře.


Letos poprvé jste kromě motokrosu chodil také do zaměstnání?
Ne. Snažím se stále dělat motokros profesionálně.


Proč jste letos vynechal mistrovství světa?
Jednoznačně z finančních důvodů. Svět stojí strašně peněz a ve třídě MX3 je návratnost naprosto nulová. Neměl jsem tak silného sponzora, který by mi světový šampionát zaplatil. Motokrosem se živím a mistrovství světa mi momentálně nepřinese vůbec nic. Proto jsem to úplně vypustil.


Byla díky tomu sezona klidnější?
Určitě. Nejel jsem tolik závodů jako v minulosti a měl jsem tak mnohem víc času. Dříve jsem si vůbec neuměl představit, že bych mistrovství světa nejel. Říkával jsem si, že když nepojedu svět, tak už nemá smysl dělat motokros dál. Ale zase to bylo jiné a mohl jsem se na závody lépe připravit. Nebyl jsem tak unavený z cestování. Nebylo to špatné.


Chystáte se na Šestidenní. Jak jste se vůbec dostal k enduru?
Úplně náhodou. Oslovil mne manažer našeho Trophy teamu pan Michálek, jestli bych si to nechtěl vyzkoušet. Dvakrát jsem se svezl na mistrovství republiky a řekl si, proč to nezkusit. Řada lidí enduro podceňuje a o jezdcích hovoří jako o lampičkářích. Je to jiná disciplína a má to své, stejně jako motokros. Špatné to není, ale zatím si zvykám na delší dobu na motorce. Motokros je kratší. Vydržet se to dá bez problémů, ale po šesti hodinách už to člověka tolik nebaví. Na Šestidenní si zatím vůbec neumím představit, co mne čeká.


Šestidenní se letos uskuteční v dalekém Chile. Máte zkušenosti s podobně exotickými zeměmi?
Vůbec žádné. Kdysi jsme jezdili trénovat do Kalifornie, ale tam má motokros velkou tradici. V Chile se prý jede úplně poprvé v historii a nikdo pořádně neví, do čeho jde. Měl by to být prý dost hornatý terén. Uvidíme.


Nemáte obavy z mimořádné náročnosti soutěže?
Každý den se pojede minimálně sedm hodin. Fyzicky si myslím, že to zvládnu. Spíše se bojím terénu, protože opravdu nevíme, co nás čeká. Snad to bude v pohodě.


O soutěžácích se vždy tradovalo, že si vozí na zádech baťůžek s nářadím a na trati opraví prakticky cokoliv. Jste vybaven i po téhle stránce?
Už to není takové, ale základní vercajk si vozí všichni. Když spadne řetěz, tak je všechno dobré. Když člověk nic nemá, tak je vyřízený. Motorky si doma na motokros připravuji sám, takže zvládnu ledacos.


Hovořili jste o cílech našeho týmu pro Šestidenní?
Za sebe těžko mohu hovořit, protože nevím, do čeho jdeme. Konkurenci neznám. Kluci ale hovořili o tom, že by byla spokojenost s umístěním do sedmého místa.


Kdo bude patřit k favoritům?
Určitě Finové nebo Francouzi. Velký přehled o startovním poli ale nemám.


Vaše budoucnost bude spjata více s endurem, anebo s motokrosem?
Dostal jsem nabídku na spolupráci od endurového Motoklubu Jiřetín. Pořád jsem ale ještě nenašel tu správnou chuť na enduro. Živí mne motokros a ten stavím na první místo. Pokud by z endura přišla nabídka taková, že se to změní, tak bych o tom samozřejmě uvažoval. Prioritou zatím zůstává motokros.


Letošní motokrosovou sezonu jste absolvoval v barvách týmu Yoko CZ. Ve stejném týmu pojedete i v příštím roce?
Tým zůstává stejný. Dostal jsem k dispozici nějaký materiál a jinak si provoz zajišťuji sám prostřednictvím sponzorů. Pojedu naše mistrovství a ve volných termínech něco v Německu. Závody jsou tam ještě kvalitnější než u nás a navíc jsou i dobře finančně ohodnoceny.


Přemýšlíte ještě také o návratu do mistrovství světa?
Rád bych to ještě zkusil. Jel jsem na divokou kartu v Lokti třídu MX1 a zase mne to chytlo. Je to úplně něco jiného. Vše ale záleží na penězích a ty momentálně na mistrovství světa nezbývají.


Už přemýšlíte také o tom, co bude, až definitivně zanecháte závodění?
Přemýšlím, ale ještě jsem nic nevymyslel.


Miroslav Kučírek závodil do čtyřiceti let. Kolik sezon se chystáte ještě absolvovat vy?
Kůča byl extrém, i když třeba Bohouš Poslední stále jezdí v šestačtyřiceti letech. Nevím. Těžko říct, jak dlouho ještě budu jezdit.


Když se ohlédnete za svou kariérou, stavíte nejvýš konečné páté místo v mistrovství světa třídy do 650 ccm v roce 2003?
Jednoznačně, i když si vážím i konečného osmnáctého místa ve dvěstěpadesátkách v roce 2000. To byla tehdy královská třída a jezdili v ní všichni nejlepší jezdci. Páté místo, to byl vrchol. Byla to tehdy má první sezona ve švýcarském týmu a hned nejlepší. Měl jsem tam skvělé zázemí a byl jsem absolutně spokojen. Byl to balzám na duši po nepovedené sezoně na husqvarně, kdy jsme víc spravovali motorku, než jezdili.