Takový vývoj událostí Zach určitě v lednu nečekal. "Začalo to normálně," listuje v hlavě kalendářem. "Od ledna do června jsme se zbavovali covidu, pak to byla standardní doba, kdy jsme s konečně s covidem rozloučili." Myslí na sezonu, kterou se podařilo dokončit podle původního plánu. "Proběhla relativně v pořádku," přikyvuje Zach

Turbulentní doba začala až v létě. A stálo to za to. Od té chvíle, kdy se rozeběhly všechny mládežnické soutěže, se Vojtěch zach prakticky nezastavil. Ani na chvíli. Snad nastal správný čas na chvíli klidu o Vánocích.

"Turbulentní doba začala být standardně v srpnu, to už začala všechna mldáežnická družstva trénovat," nepřímo naznačuje, že větší část roku 2022 prožil "pouze" v roli šéftrenéra mládeže profesionálního volejbalového klubu. "Pak začaly v září soutěže a z ničeho nic se ze Zacha stal trenér A týmu. "Přišla půlka října, kdy vedení klubu rozhodlo o tom, že je třeba u áčka vyměnit trenéra," popisuje Zach, jak nečekanou situaci vnímal. "Volba padla na mě. Tam to začalo být extrémně turbulentní."

Jan Škrle (vlevo) a Miroslav Vondřička
Zemřel Anton Tkáč. Jeho slavnou tisícinu vteřiny zachytil Jan Škrle

Málokdo dokáže lépe popsat situaci, ve které se český sport nachází v "postcovidové" době. Teď se teprve naplno odhalují všechny detaily, které znepříjemňují život trenérům, komplikují situaci rodičům a podepisují se na vztahu dětí ke sportu a sportování. "Byl to velký problém. Při zpětném pohledu se mi zdá, že byl větší, než se zdálo v době, kdy jsme covid naplno prožívali. Letos na jaře jsem to ještě nevnímal tak dramaticky, ty dopady jsou ale daleko větší, než se zdá." Co konkrétně se podle Vojtěcha Zacha změnilo? Všiml si rozdílného přístupu dětí a jejich rodičů ke sportu. "Udály se drobné změny ve společnosti v přístupu ke sportu. A ne v pozitivním slova smyslu. Určitě covidová pauza na sportování dětí dopad měla a bude trvat nějaký rok, než se společnost zase, když to řeknu s nadsázkou, uzdraví."

Často bývá slyšet na sportovištích stesk trenérů na nedostatek dětí, na jejich úbytek během covidu. Sonda do duše volejbalového trenéra vypovídá o zajímavý přesunech. Koho? A kam? Dětí. Ze sportu do sportu. "Některé děti během covidu sportovat úplně přestaly a už se k pohybu nevrátily. Před covidem to vypadlo, že budeme muset odmítat část začaátečníků. Nechtěli jsme, ale jednoduše jsme neměli prostory. Naplněnost byla maximální. Nebyly prostory, které bychom mohli nabídnout k trénování. Covid to evidentně zbrzdil. Udělal tomu přítrž," uvažuje Zach. "Dost dětí máme neustále, ale nápor je o poznání menší, než byl. Taková je prostě realita." Dobrou zprávou je, že čísla sportujících dětí jdou aktuálně nahoru. Ne rychle, ale přece. Stoupají. Pomalu. "Ano, vracíme se zpátky, ale je jasně vidět, že určitá část dětí zlenivěla."

V Českých Budějovicích patří volejbal už řadu let k nejpopulárnějším sportům. Trenéři musí děti zaujmout. Trenér Zach vnímá souboj mezi hokejem, fotbalem a volejbalem. Do hry ale vstupují i další sporty. "Boj o děti to vždy byl, je to a vždy bude," přikyvuje volejbalový trenér. "Je to složitá otázka, která by se ale musela řešit na celorepublikové úrovni. A to není možné." Důležitý je podle Zacha věk dětí, ve kterém se jejich rodiče rozhodnou, že je zapojí do sportování. "Začíná se podle mě strašně brzy. Zejména u některých sportů. Třeba fotbal můžete hrát od dvou nebo od tří let. Ano, není to ještě plnohodnotný fotbal, ale dítě tu hru zažije. Motoricky už na to to dítě má. Volejbal a spousta jiných sportů se hraje hrozně brzy. Boj o děti začíná extrémně brzy. To se týká i specializace dětí," popisuje Vojtěch Zach svůj pohled. "Dětem to rozhodně neprospívá. Ony ve třech, čtyřech, pěti, osmi letech vůbec nevědí, co by chtěly dělat, na co mají vlohy, co je správně. Netuší, jak budou velké. Nerozeznají, na co mají talent. Hodí se na míčové hry? Na individuální sporty? To děti vůbec nevědí." Ale přesto rodiče s malými sportovci už brzy vyrážejí do specializovaných sportovních klubů. "Chybí všeobecná pohybová všestrannost, kterou děti částečně dohánějí díky třeba sportům, jako je karate. Tam jsou obrovské počty sportovců. Mluvím o věku šest až osm let a menším. Tam dělají všeobecnou pohybovou přípravu. Tam zase mají jiný problém v patnácti, pak se to přelévá, úbytek je u nich obrovský." Podle Zacha se dá rozpoznat touha rodičů. "Oni chtějí, aby děti byly všeobecně pohybově vzdělané, nicméně přímo nabídka všeobecného sportovního vzdělání tady není." A tak konkrétně volejbalisté suplují to, o co by se v ideálním prostředí měli starat jiní odborníci. "Každý sport si všestrannost supluje sám."

Rudolf Suchánek
Rudolf Suchánek visí na Stěně slávy. Sluší mu to. Zahrádka je pro něj odpočinek

A proto hned od první třídy, když děti dorazí do volejbalového prostředí, a jsou zaregistrovány přímo v klubu, nehrají volejbal, to by v jejich věku ani nešlo, ale pracují na pohybových dovednostech. "Ten základ si musíme udělat sami," potvrzuje trenér Zach. "Část tréninkových kapacit musíme obětovat na to, abychom děti naučili hýbat."

Co přeje volejbalový expert příznivcům sportu do roku 2023? "Konec války," vypálil Zach okamžitě a bez přípravy. "Přál bych všem, aby válka skončila co nejdřív, nejlépe okamžitě. Aby se do světa vrátilo zase víc porozumění. Aby se vrátila solidarita, která zmizela. Doba je extrémně turbulentní a přicházejí asi relativně těžké časy." Vojtěch Zach poslal i speciální vzkaz rodičům: "Aby našli odvahu. Nechci nikomu do čehokoli mluvit, ale aby našli obvahu děti víc vést. Nenechat je růst jako dříví v lese. Děti v různých obdobích svého života tápou. Prostě neví. To je moje zkušenost. Potřebují postrčit, malinko někam přivést. Přál bych rodičům odvahu, aby ji v sobě mašli. Aby prostě děti víc vedli. ne o moc, ale o trochu. A všem přeju hodně zdraví. To je klíčová záležitost, bez které se opravdu neobejdeme. Čím jsem starší, tím to bohužel je pravdivější.".