Na konci sedmdesátých a na začátku osmdesátých let minulého století patřil Jiří Smékal k nejlepším československým zápasníkům.
V zápase řeckořímském se postupně stal juniorským mistrem republiky a v roce 1978 se ve váhové kategorii do 62 kg radoval i ze seniorského titulu. „Tenkrát jsem ve finále porazil Sýkoru z Teplic. Byl to zasloužilý mistr sportu a podařilo se mi ho zdolat kladivem, což byl můj oblíbený chvat,“ líčí Smékal finálový zápas, po němž si na krk pověsil zlatou medaili.

S Baníkem Ostrava ještě vybojoval titul mistra ČSSR v družstvech.

V roce 1980 se konaly v Moskvě olympijské hry a Jiří Smékal měl životní formu. „Před nominačním turnajem svazový šéf Petr Kment prohlásil, že kdo vyhraje, pojede na olympiádu,“ vzpomíná Smékal. Moskva ho lákala a o svoji šanci se rval jako buldok. Turnaj vyhrál a vše nasvědčovalo tomu, že na olympiádu pojede.

Jiří Smékal však svým nečekaným vítězstvím představitele svazu zaskočil. Ti totiž měli jiné plány a do Moskvy nakonec cestoval poražený soupeř. „Pro mě i mého trenéra Kamila Odehnala to bylo obrovské zklamání. Z rozhodnutí svazových činovníků jsem byl rozčarovaný, nesouhlasil jsem s ním, a proto jsem se zápasením skončil,“ vysvětluje Smékal.

Ostravský silák pak začal pracovat na šachtě a postupně se vypracoval na předáka. Po patnácti letech se ale stěhoval s rodinou na jih Čech. „Příbuzní mé ženy žili nedaleko Kaplice a jezdili jsme k nim na prázdniny. V jižních Čechách se nám líbilo. Měli jsme tři malé kluky, a taky kvůli čistému vzduchu jsme si splnili svůj sen a z Ostravy se odstěhovali,“ objasňuje Jiří Smékal, jak se stal „Budějčákem“.

V krajském městě se chtěl věnovat trénování, ale pro zápas nebyly v Českých Budějovicích dobré podmínky. Smékal potkával mnoho lidí s handicapem a záhy měl jasno v tom, co bude dělat dál. „V té době jsem sledoval výkony nevidomé atletky Pavly Valníčkové, která vyhrála paralympiádu. A jak jsem poznával spoustu zrakově postižených dětí, uvědomil jsem si, že jim mám co dát,“ říká Smékal.

Někdejšímu zápasníkovi nechyběl elán, chuť pracovat a také odvaha. Brzy se mu díky těmto vlastnostem podařilo pro handicapované sportovce vybudovat v Českých Budějovicích více než důstojné zázemí, které nemá v republice obdoby. Bezbariérovou halu navštěvují lidé s nejrůznějšími druhy postižení a za pětadvacet let svého působení se Smékalovi podařilo vychovat přes dvacet mistrů světa. Kromě toho v hale uspořádal třikrát mistrovství světa zrakově postižených v benchpressu a otevřené mistrovství Evropy.

„Myslím, že jsem mnoha postiženým lidem pomohl zlepšit jejich životy. Někteří procestovali celý svět a poznali nové přátele,“ těší Jiřího Smékala, který na jihu Čech našel novou motivaci.