Konec dobrý – všechno dobré, mohli si říkat organizátoři SP v kanoistickém maratonu, který se uskutečnil v Týně nad Vltavou. V posledním závodě dvoudenního programu totiž dvojice kajakářů Ježek s Jamborem vybojovala stříbro. „Byl to krásný závěr,“ shodli se odborníci. Česká posádka totiž po třiceti náročných kilometrech svedla v cílové rovince naprosto vyrovnaný sprinterský souboj s francouzským a španělským párem. Průběh Světového poháru v maratonu si pochvaloval i jeho ředitel Jaroslav Luňáček, který se svým organizační štábem předvedl v praxi, proč Týnští patří v rodině kanoistů mezi nejlepší organizátory na světě. „Žádný závažnější problém jsme neřešili,“ poznamenala s elegantním úsměvem Lenka Luňáčková, která se starala o zdárný chod SP.

Konkurence

Konkurence nebyla taková, jako se v Týně sešla před dvěma lety při MS, ale přesto se v některých disciplínách představily hvězdy kanoistického nebe. A zazářily mezi nimi i týnské vycházející hvězdičky. Česká výprava v součtu i s juniory posbírala celkem devět cenných kovů. A to ještě nepádloval domácí Jan Luňáček, který před dvěma lety na této trati vybojoval titul juniorského mistra světa. „Fandím, fandím vydatně,“ usmíval se na břehu doprovázen sympatickou přítelkyní Michaelou. „Dostal jsem se do širšího výběru na krátké tratě pro mistrovství Evropy v Moskvě, reprezentační kouč mi nepovolil start na tomto závodě,“ vysvětlil svoji neúčast. Reprezentační trenér Martin Doktor chce mít Jana Luňáčka připraveného a odpočatého na jinou trať. „To se nedá nic dělat, je ale moc dobře, že naši závodníci mají tady v Týně tak výborné výsledky.“

Stříbrem přispěla do pokladnice českých kanoistů také děčínská kajakářka Lenka Hrochová. Česká reprezentantka bere život, jak jde, nad tím, jak se její souboj se soupeřkami může vyvíjet, se před startem kategorie K1 moc nezabývala. „Dopředu jsem o vývoji závodu velké představy neměla, ovšem po startu se všechno naznačilo relativně příznivým směrem,“ poznamenala přemýšlivá dáma. Právě Hrochová přišla o zlato až na posledním přeběhu, kde si maratonci vůbec nic nedarují. Němec Felix Richter by mohl vyprávět, při závodě deblů se ostře napíchl na soupeřovu loď, zasahovala dokonce záchranná služba, naštěstí si z Týna domů odvezl „jen“ pořádnou modřinu. Lenka Hrochová i přesto potvrdila, že se závodilo v duchu fair play, i když i při závodě kategorie K1 ženy to mezi vedoucím kvartetem pěkně jiskřilo. „Náš maraton byl mezi závodnicemi bez konfliktů, prakticky celou trať jsme jely ve čtyřčlenné skupině, moc jsme si vzájemně neškodily, k fyzickým kontaktům nedocházelo.“

Jihočeské medaile

A medailové úspěchy týnských barev? Navždy bude domácí závod SP 2010 připomínat cenný kov Hlaváčkovi, Dlouhému, Junkovi, Burianovi, Luňáčkové a Březinovi.