Překvapila vás nominace trenéra Bernada?
Jistěže překvapila. Více mě ale překvapil spíš konec některých hráčů, což je příčinou toho, že se dostalo na i na mě. Nahrávačů moc není. Teď, když to tu vidím, už rozhodnutí hráčů chápu více.

Moc šancí jste letos od trenéra Jana Svobody v Jihostroji  nedostával, o to překvapivější je jistě vaše účast v přípravě.
Přesně tak, moc jsem toho letos nenahrál, o to to bylo překvapivější.

V týmu chybí několik opor, co říkáte na sílu kádru ve srovnání s předchozími akcemi  reprezentace?
Nic si nemusíme namlouvat, kvalitu jako předešlý kádr rozhodně nemá. Tým je mnohem mladší  a možná může hrát bojovněji. Tím může zaskočit silnější týmy,  ale asi těžko může hrát stabilně na nejvyšší úrovni. Bude potřeba hodně práce.

Jak si užíváte první sezonu v seniorském národním týmu?
Tak nějaké nadšení tam snad pořád ještě je, rozhodně ale slábne. Je to tu velice náročné. Máme minimum volna na to vidět se s rodinou a přáteli. Trénuje se kolikrát 6 hodin denně, k tomu nějaké porady. Zbývající čas člověk nemá náladu na nic jiného, než na odpočinek. Já musím ještě k tomu dělat věci do školy. Jsme tu už více než měsíc. Máme za sebou hlavně velkou dřinu, pak turnaj Evropské ligy v Rumunsku a tři přípravné zápasy ve Francii. Nyní jsme na olympijské kvalifikaci v Berlíně, druhá parta se připravuje na turnaj EL v Jablonci. Po tomto víkendu se kádr zúží a bude se soustředit na Evropskou ligu. V červenci je zhruba  14 dní volna a zase začíná příprava na kvalifikaci na mistrovství Evropy.

Kolik už jste toho odehrál a jak vám premiéra vyšla?
Pro olympijskou kvalifikaci trenér jednoznačně vsadil na zkušeného nahrávače Ondřeje Boulu. Zápasů na sehrání nového týmu bylo pouze šest, takže je jasné, že začal vždy Boula. Já odehrál pár setů ve Francii. Byl jsem celkem nervózní. Nebylo to lehké, šanci od začátku jsem nedostal a člověk se pak bojí, když konečně dostane uprostřed setu příležitost, aby jí nepromarnil. Je to také o tom, jak si člověk věří. A moje sebevědomí je po uplynulé sezóně hodně malé.

Asi jste nečekal, že budete po sezoně u toho, kdy čeští volejbalisté usilují o účast na olympiádě, že?
Vůbec ne. To mě překvapilo nejvíce, že někteří hráči odmítli, přestože tu tahle šance pořád byla. A myslím, že klidně mohu říct, že šance hrát turnaj, kde jeden ze čtyř postoupí na olympiádu, tu dlouho nebyla a možná ani dlouho nebude. Je to hlavně zásluha předchozí generace, že je český tým v takovém postavení ve světovém žebříčku, že ještě tuhle šanci dostal. Dalo by se říct, že například mě ta šance spadla do klína.

Jak se těšíte na kvalifikaci? A co vás tam čeká?

Od včerejška už trénujeme v Berlíně. Čekají nás tři zápasy. S Kubou, Indií a domácím Německem. Kuba a Německo jsou velice silní soupeři, Indy bohužel moc neznáme. Kuba nedávno porazila Rusy ve světové lize, což jejich kvalitu dokazuje. Už první zápas s nimi hodně napoví. Těším se na tu atmosféru. Hrát o olympiádu bude úžasný zážitek, určitě do toho každý dá všechno. Němci jsou horkými favority. Místní hala má kapacitu kolem 8000 diváků, očekávám diváckou kulisu, jakou jsem nezažil, na to se moc těším.

Jaké jsou šance na postup, jací soupeři?

Favorité určitě nejsme. Od takto složeného týmu nikdo nic nečeká. Bylo by krásné se všem těm pochybným řečem vysmát. Je to tak trochu scénář z říše snů, na druhou stranu letos třeba taky nikdo nečekal, že Jihostroj vyhraje v Cuneu 3:0. Tady už ale nikdo nic nepodcení, muselo by se nám extrémně dařit, doufejme v to.

Jsou silní, mohl by ses i brzy objevit na hřišti?

Myslím, že trenér ve mně moc důvěry nemá a já se mu zas tak nedivím. :-D Pokud se na hřiště dostanu, hrozně rád bych tomu pomohl. Myslím, že bych mohl pomoci třeba servisem, na takovou roli jsem i zvyklý.

Je výhodou, že je vás v reprezentaci  z týmu Jihostroje hodně? Bavíte se třeba s nováčky Kriškem a Sobotkou o jejich příchodech do Budějovic?

Tak určitě :-D Jsem za to rád. To, že se známe, má výhodu mimo hřiště i na něm. Škoda, že nás opustil Tomáš Fila kvůli nepříjemnému výhřezu ploténky. Podle mě měl také velice reálné naděje na olympijskou kvalifikaci. Na té jsem tak trochu osiřel, protože Radek Mach i David Juračka nominováni nebyli. Je to smutné, ale trenér je celkem dost nekompromisní vůči uvolňování z tréninků. Oba kluci doplatili asi hlavně na to, že mají teď hodně starostí ohledně školy. Zvláště Radek Mach by do tohohle týmu výkonnostně rozhodně patřil. S nováčky jsme se samozřejmě o jejich příchodech dost bavili. Trošku jsme jim povyprávěli, jak to tam chodí a na co se mohou těšit.

Co vůbec říkáte na letošní změny v Jihostroji?

Kluci, co odešli, budou rozhodně chybět. Byli výborní jak po herní, tak po lidské stránce. Zvlášť Radek Motys byl takový „stmelovač" týmu. Bohužel pro něj to nebyla příliš lehká sezóna a doufám, že se mu povede v zahraničí. O kluky, kteří přijdou, bych se nebál. S Vláďou Sobotkou se znám už z Ústí nad Labem a ze studií na ČVUT. Michala Kriška jsem více poznal až zde. K ani jednomu nemohu říct půl špatného slova. Jedině to, že po svých předchůdcích to budou mít těžké. Těším se na spolupráci s nimi.

Dlouho vás zlobilo po operaci  koleno, teď přežívá i náročnou přípravu reprezentace. Už je tedy v pořádku?

Přes léto jsem se chtěl zraněné noze hodně věnovat a dát se úplně do kupy. Místí režim mi to bohužel znemožňuje. Abych si při místním režimu přidal večer ještě hodnu cvičení je sci-fi. Necítím se špatně, mohu hrát i trénovat naplno, ortézu ale nesundám.

V reprezentaci jste nováčkem, ale v beachvolejbale už jste úspěchy za Českou republiku sbíral, že?

Na takovéhle úrovni tedy ne. Od 18 do 23 let jsem reprezentoval v juniorských kategoriích v beachvolejbale. Nejlépe jsme skončili čtvrtí na  mistrovství Evropy do 20 let v Holandsku  a čtvrtí na akademickém mistrovství světa v Německu. V šestkách jsem byl zatím pouze ve výběru na světovou Univerziádu 2009, kde jsme skončili také čtvrtí. Ale já toho moc nenahrál.

Budeš někdy pokračovat v beachovolejbalové  kariéře?

Určitě se k beachi někdy vrátím, ale teď se soustředím hlavně na šestky. Bohužel beach u nás jde v posledních letech trošku stranou, i když si přiznejme, že má mnohem větší úspěchy.