play_fill
Na jih Čech se v létě vrátila ikona české házené posledních let. Před deseti lety odešla Iveta Korešová hrát do zahraničí. Po angažmá ve Francii a osmi letech v německém Thüringer HC se po další sezoně strávené v Baníku Most vrátila do rodného Písku. Je vícenásobnou účastnicí ME a MS, získala několik titulů v Německu a byla zde i dvakrát nejlepší střelkyní sezony. Na kontě má i řadu účastí v Champions League. Po polovině sezony se díky jejím střeleckým schopnostem, kdy je nejlepší střelkyní Interligy, drží Písek v lepší polovině nejvyšší soutěže.
Mohla si v této sezoně zahrát Ligu mistryň a bojovat s Mostem o další titul. Ale vrátila se do Písku. „Jsem šťastná, že jsem se po tak dlouhých letech vrátila domů do Písku a v žádném případě tohoto rozhodnutí nelituji,“ uvedla Iveta Korešová na pódiu českobudějovického Metropolu při vyhlášení nejúspěšnějších jihočeských sportovců za rok 2022 a doplnila: „Bylo to moje rozhodnutí. Mám malého syna, bydlela jsem v Písku a dojížděla do Mostu. To nebylo úplně optimální. Museli jsme řešit hlídání, zapojoval se manžel, babičky a hodně manželova sestra. Za to bych jim chtěla moc poděkovat, ale déle než rok se to zkrátka nedalo vydržet.“
A jak hodnotí Iveta Korešová ten půlrok v dresu Písku? Panuje spokojenost?
S jakými představami jste se v létě vracela do Písku?
Věděla jsem, do čeho jdu. Mám v Písku svou nejlepší kamarádku Áju Stellnerovou a s tou jsem byla stále v kontaktu. Věděla jsem tedy, jaká je situace v týmu. Trochu mě mrzelo to, že z různých důvodů skončilo poměrně dost hráček. Kromě mne přišla jen Majda Svobodová. Celkově tak máme docela úzký kádr, ale myslím si, že je kvalitní. Ale když se někdo ze základní sestavy zraní, není to úplně ono. Mladé holky jsou talentované, šikovné, ale když jsme v plné sestavě, tak můžeme potrápit každého.
Hrajete lepší střed tabulky, zápasy jsou s většinou soupeřek vyrovnané, ale například s Michalovcemi přišla zbytečná porážka.
Ta nás hodně mrzí. Měly jsme s holkama na to, byl tam okamžik, kdy jsme ztrácely jeden gól a byly tam tak tři minuty, kdy jsme mohly vyrovnat. Kdyby se to povedlo, a ty šance na to byly, mohly jsme zápas otočit na naší stranu. Asi nám nebylo přáno, ale vždy, když jsme byly na dostřel, tak jsme nedaly vyloženu šanci, nebo přišla technická chybička. Ale je vidět, že zvláště doma potrápíme každého.
Až na dohrávku zápasu s Dunajskou Stredou je za vámi polovina základní části. Jak to s dohrávkou vypadá?
Moc nás mrzí, že se zápas s Dunajskou Stredou nemohl dohrát u nás. Bylo to dobře rozehrané. Nemyslím si, že je to fér, že se bude duel dohrávat v Dunajské Stredě. V únoru se bude nejprve hrát v sobotu regulérní odveta a v neděli se bude bez diváků dohrávat od 23. minuty ten první zápas.
V kontextu postavení v tabulce panuje s první polovinou spokojenost?
Spokojenost určitě je, i když se doma asi ještě mohlo o jeden až tři bodíky uhrát více. Ale celkově spokojenost.
Při zápasech si Vás soupeřky hodně všímají, vytahují na Vás obranu a je složité se dostat do kombinace.
Prakticky od prvního kola na mě soupeřky hrají tři čtvrtiny zápasu osobku, nebo jsou hodně agresivní. Když to takto hrají, tak se to snažím hrát na pivota na Áju Stellnerovou, která má spoustu místa. A je to vidět i na tom, že dává spoustu gólů. Mně nevadí, že dám třeba o pět branek méně než bych mohla, ale když dobře uvolním spoluhráčku, tak je jedno, kdo tu branku dá.
Čekala jste, že si Vás budou soupeřky takto hledět?
Docela mě překvapilo, že na mě některé týmy již po deseti minutách vytáhly osobku a již nejsem tolik ve hře. Potom náš systém, který trénujeme, nemůže fungovat. Pak již se to hraje jedna na jednu. Sice signály na to, aby mě holky uvolnily, máme, ale již to pak není tak plynulé.
Střílíte plno branek ze sedmiček. Stalo se v této sezoně, že byste nějakou neproměnila?
Také se mi to stalo. Mám asi čtyři neproměněné.
Na sedmičky jsem se ptal v nadsázce vzhledem k tomu, že strakoničtí házenkáři s nimi mají velké problémy. Jestli by Vás neangažovali jen na sedmičky.
Samozřejmě je to někdy i o štěstí. Sedmička již není takovou výhodou, jako to bývalo dříve. Gólmanky si nás hodně načítají. Nyní v posledním zápase ve Zlíně jsem trefila tyč a na daší sedmičku nešla. Sice mi šla gólmanka na druhou stranu, ale zkrátka z toho byla tyč. Domluva je taková, že když nedám, tak na další jde někdo jiný.
Před sezonou se hovořilo o tom, že by cílem mohlo být play off. Platí to dál?
Loni to bylo také rozehrané dobře a mrzí mě, že to holkám nevyšlo. Ale důležité je, že se soutěž hraje dál a doufám, že to tentokrát na play off dotáhneme.
Play off by si určitě Písek zasloužil a bylo by to odměnou fanouškům. A nemuselo by to skončit u semifinále.
Moc bych si přála, aby se to podařilo. Je to deset let, kdy Písek získal bronzové medaile, a tak jsme si s holkama říkaly, že by se to mohlo zase podařil. Zasloužila by si to celá písecká házená. Doufám, že vydrží zdraví a odehrajeme co nevíce zápasů v plné sestavě.
Přechod z Mostu do Písku byl tak trochu přechodem na o něco nižší level. Může dojít ke ztrátě motivace, ale to u Vás očividně nehrozí.
Mě to pořád ohromně baví. V minulé sezoně, když jsem dojížděla do Mostu, tak jsem v jednu chvíli chtěla skončit úplně. Bylo to velice náročné na psychiku a vše kolem. Nyní jsem doma a je to úplná pohoda. S manželem se střídáme o Kubíka. Jemu skončí trénink, předáme si malého a na trénink zase jdu já, takže bez stresu. Pomohou kdykoliv babičky, ale není to v takové míře jako dříve. Do Mostu na trénink jsem odjížděla ve tři odpoledne a vracela se v jedenáct večer. Teď si odejdu na dvě hodinky, všem to vyhovuje a mě to baví.
play_fill
Jak v zahraničí, tak v Mostě jste měla podstatně více tréninkových jednotek. Neschází to?
Máme najednou jen tři tréninky týdně, a to házenou. Vím, že mi hodně chybí posilovna, na kterou jsem byla zvyklá. S Ájou Stellnerovou tak vezmeme děti a jdeme si zaposilovat alespoň jednou týdně. Člověk se pak hned cítí lépe.
Do jaké míry máte vyřešeno téma reprezentace?
Změnil se trenér a já na začátku září dostala pozvánku do reprezentace, ale odmítla ji ze zdravotních důvodů. Požádala jsem trenéra, aby mě do konce roku nezval a pak se zkontaktujeme, jak to bude s mojim zdravotním stavem a hlavně s hlídáním syna. Není to jen tak, odjet na jeden či dva týdny. Byl by to návrat do toho kolotoče a nevím, jak bychom to řešili. Kubík ještě nechodí do školky. Nedovedu si představit, že by si všichni kolem mě brali dovolenou, abych já odjela na házenou. Uvidíme, jak to bude na jaře.
Nyní je měsíční pauza mezi mistrovskými zápasy. Co písecké házenkářky čeká?
Nyní budeme trénovat až do 21. prosince. Pak přijde pár dní volna a 27. prosince zase začneme. Chceme odehrát dva přátelské zápasy, pravděpodobně proti mužům z Českých Budějovic a dorostencům Strakonic. Nesmíme vypadnou ze zápasového tempa a musíme se pořád udržovat.
