Kraus se ve své premiéře předvedl více než tisícovce diváků jedenácti body a také účastí ve smečařské soutěži. Včera zvedl telefon na terase pronajaté vily, kde se basketbalové osazenstvo, včetně dalších Jihočechů Landy, Důry a Šustka, zrovna bavilo fotbálkem. „Je tu pohoda,“ potvrdil s úsměvem Kraus.

Jaké jste si odnesl z utkání hvězd v Děčíně zážitky?
Lukáš Kraus: Bylo to pěkné, zajímavé. Sešla se pohromadě spousta dobrých hráčů. Byl jsem tam poprvé a odnesl si odsud dobrý pocit, protože po třech letech vyhráli Češi, což je zajímavé; někdy mám pocit, že nejvyšší soutěž je jenom o cizincích a domácí hráči se tolik neprosazují. Děčínská hala byla nabitá, člověk si basketbal vážně užil.


Vzpomínáte si na podobný zápas, kdy jste se mohl bavit a nemusel hlídat, kolik máte na kontě bodů?
Opravdu nezáleželo na tom, kolik dám bodů. Chtěl jsem si hlavně užít, a to se povedlo docela dobře. Ale já ani při ligových zápasech nemyslím na to, abych dal co nejvíc bodů. Jde hlavně o tým, aby vyhrál!


Program utkání doplnila soutěž smečařů. Nedělal jste si zálusk na vítězství? Už ve dvacítkách jste měl pověst brilantního smečaře!
To bývávalo. Ani jsem nevěděl, že na ni půjdu! Byl jsem přihlášený do soutěže trojek, asi díky tomu, že mám po celou sezonu dobré procento úspěšnosti. Ale přišel za mnou Láďa Sokolovský, že se mu smečovat nechce, abych šel místo něj. Nevěděl jsem ani, co mám udělat. Soutěž začala hodně kvalitně, nikdo neminul, tak jsem se nechal vyhecovat a místo zajišťováka, který mi radili trenéři, jsem se pokusil o windmühl – větrný mlýn. Při něm se vyskočí, rukou otočí dokola a zasmečuje do koše. Nepovedlo se. Při druhém pokusu jsem přeskočil nástavce na balony a dostal plný počet bodů, jenže oba pokusy se sčítaly, proto mi finále uniklo. Myslel jsem, že se započítá jen lépe ohodnocený pokus . . .


Soutěž vyhrál Pavel Englický, který své smečařské umění dokazoval i v dresu Českých Budějovic. Exceloval?
To je skokan jako víno, umí si s balonem ve vzduchu pohrát.


Pojďme k Liberci. Ondrej Procházka, vaše basketbalové dvojče, v březnu odešel do Sadské. Jak jste to přijal?
Došlo k tomu, že chtěl sám odejít, tak odešel. Nijak zvlášť jsem jeho odchod neprožíval. Když jsem byl v Praze, také jsme se museli jeden bez druhého obejít. Ve sportovním životě se prostě takové věci dějí a tak to musím brát.


V minulosti jste koketoval s reprezentací. Nepřijde zase někdy pozvánka?
To nevím. Ale o prázdninách se koná univerziáda. Před dvěma roky jsem se dostal do širšího kádru, ale pak mě opustila forma a do Turecka jsem nejel. Letos se univerziáda koná v Bangkoku a vypadá to, že bych mohl jet. Já, i Robert Landa. Výběr povedou Martin Augustin s Michalem Ježdíkem.


Nedávno jste se vrátil na jih Čech prostřednictvím hostování v dresu Jindřichova Hradce . . .
Nastoupil jsem ve třetím zápase a prohráli jsme. Vypadli jsme ve čtvrtfinále druhé ligy s Opavou. A pomohl jsem jen v uvozovkách, protože jsem na hřišti nebyl zrovna moc platný.