Kateřina Neumannová zahájila s dcerkou Lucií školní rok už v pondělí. Možná i proto měla čas ve středu, kdy poprvé mířila do školních lavic převážná většina dětí. Přijala pozvání ředitele českobudějovického gymnázia olympijských nadějí Jiřího Krauskopfa, neodmítla ani žádost o rozhovor:
Vzpomínáte ještě na vaši první cestu do školy?

Na prvního září, když jsem šla poprvé do školy, si samozřejmě pamatuju.

Dokonale si ještě vybavíte sebemenší podrobnosti?

Spíš si vybavím takové obecné rysy. Šla jsem do Husovy základní školy v Písku, pamatuju si na modrožlutou aktovku. Vzpomínám na doprovod rodičů, kteří na mě samozřejmě čekali na chodbě. My byli ve třídě jenom chvíli, asi hodinku.

To tedy máte vzpomínky až nečekaně konkrétní…

…pamatuju si samozřejmě také na první paní učitelku, paní Bočkovou, která byla strašně hodná a provázela mě celým prvním stupněm základní školy v Písku.

Letos jste zahajovala školní rok na Gymnáziu olympijských nadějí v Č. Budějovicích, jak vzpomínáte na vaše středoškolské studium?

Studium na gymnáziu už bylo takové trochu rozlítanější. První dva roky jsem absolvovala Gymnázium v Písku, třetí a čtvrtý ročník jsem dodělávala ve Vimperku.

To už jste se posunovala od Otavy směrem k horám?

Přesně tak. V té době už jsem lyžovala a z Vimperka to bylo do hor přece jenom o něco blíž. Pamatuju si tedy dvě místa, kam jsem chodila na střední školu.

Bylo pro vás hodně náročné skloubit sport se studiem?

Hlavně v Písku to bylo docela těžké. Já tehdy neměla žádný individuální studijní plán. Studovala jsem standardním způsobem. K tomu jsem docela hodně chyběla, protože jsem často cestovala za sportem.

Ve vimperském gymnáziu, které později dokonce úzce spolupracovalo se sportovním gymnáziem v Č. Budějovicích, už to bylo jednodušší?
Tam jsem studovala tím způsobem, že už jsem přece jen měla jisté výhody. Tím mám na mysli právě individuální studijní plán a čtvrtý ročník jsem si rozložila do dvou let. To už bylo hodně ve sportovním režimu. Na svoje gymnazijní roky si pamatuju a vzpomínám docela ráda, přestože to právě kvůli mé časté nepřítomnosti občas bylo docela náročné.

Ještě byste našla vaše maturitní a jiná vysvědčení?

Samozřejmě. To jsou věci, které člověk nesmí ztrácet. Myslím, že maturitním vysvědčením se klidně kdykoli můžu pochlubit.

Pochlubte se…

…byly na něm samé jedničky.

Takže jste byla studentkou naprosto bez problémů? Žádné potíže při středoškolském studiu?

Přiznávám, že během studia byl občas trošíčku problém s matikou. K té jsem nikdy neměla moc blízko. Asi dvakrát jsem z ní měla trojku, ale to byla moje nejhorší známka. Mám dokonce pocit, že trojka z matiky byla pro mě vůbec jediná.

V Gymnáziu olympijských nadějí na vás čekala zaplněná tělocvična. Studenti si vás evidentně za vaše sportovní úspěchy váží. Jaký je váš pohled na zřizování škol se speciálním zaměřením?

Gymnázia se sportovním zaměřením, jakýmkoli, jsou pro mě určitě něčím, co já bych strašně moc podporovala. Myslím, že budoucnost českého sportu je právě v tom, že budeme mladým vytvářet systém už od žákovských kategorií. Je třeba, aby mladí měli pro sport podmínky. Gymnázia, ať už Olympijských nadějí nebo jinak sportovně zaměřená, určitě mohou napomáhat tomu, abychom do budoucna měli i nadále medailisty z mistrovství světa, olympijských her a aby čeští fanoušci sportu měli komu fandit.