Volejbalisté Jihostroje České Budějovice pomalu kompletují kádr pro novou sezonu. Posilou na post smečaře bude "univerzál" v prvém slova smyslu Martin Licek. Nenastupuje ale na postu univerzála, spíš smečuje, jenže zahrál si i jako nahrávač, proto zmínka o jeho univerzálnosti…

Okamžitě po příchodu do nového působiště odpovídal na dotazy:

Proč jste si pro své další angažmá zvolil Jihostroj?
Je to pro mě výzva posunout se v kariéře dál. Myslím, že už jsem tento krok potřeboval udělat. Od malička jsem Jihostroj sledoval a teď se mi poštěstí, že za něj budu moct hrát. Strašně moc mě to těší. Navíc je v celé České republice známé, že Budějovice mají jedno z nejlepších zázemí. Udělám maximum pro to, abych splatil důvěru, kterou ve mně klub vložil.

Byl pro vás tedy Jihostroj klubem, kam jste se chtěl jednou dostat?
Rozhodně. Já jsem vyrůstal v éře, kdy Jihostroj pořád vyhrával tituly. Ta vlastně trvá doteď. Vždycky jsem na Jihostroj koukal. Dokonce si pamatuju, že jsme se spolužáky zamázli odpolední výuku, abychom se mohli koukat na zápas Jihostroje v Lize mistrů. (úsměv)

Pocházíte z volejbalového klanu. Radil jste se s rodinou o svém působení v Jihostroji?
Samozřejmě, s tátou jsem o nabídce mluvil. Podpořil to. Táta je jeden z mých největších fanoušků. Jezdí skoro na každý můj zápas. Myslím, že i do Budějovic mě přijede podpořit do hlediště vždycky, když bude mít možnost.

Měl jste nabídky i ze zahraničí?
Ano, zpočátku jsem o zahraničí hodně přemýšlel. Situace ve světě je ale taková, jaká je. Nakonec se ozval Jihostroj, což je tak obrovský klub, že je to stejné, jako kdybych šel do zahraničí. I tady na mě bude velký tlak, který mě může posunout dál.

Těšíte se tedy na tlak, který na vás bude větší, než jste byl zvyklý z předchozích klubů?
Určitě to bude v tomto směru jiné. Na jednu stranu se na to moc těším a na druhou nevím, jak to budu snášet. Je totiž pravda, že v mojí kariéře na mě takový tlak ještě vyvíjený nebyl. Věřím ale, že i po psychické stránce se na sezonu připravím dobře a nebude s tím problém.

S tlakem je spojená i vaše role v týmu, kde se budete snažit prosadit v konkurenci dalších dvou silných smečařů…
Takovou konkurenci jsem zažil možná jen v reprezentaci. Na klubové úrovni určitě ne. Hrát budou nejlepší dva smečaři a budu muset makat, abych byl na hřišti co nejvíc. Už se ale moc těším na to, že budu moct od zkušenějších kluků odkoukat něco, co mi třeba ještě chybí.

Jaké jsou vaše silné stránky a na čem byste naopak ještě potřeboval zapracovat?
Já jsem rád, že jsme s vedením klubu hned probrali, v jakých činnostech jsem silný a na jakou roli se se mnou počítá. Můžu tomu uzpůsobit letní přípravu. Budu mít více útočnou roli, takže vím, že musím ještě víc zesílit a udělat ze sebe většího bouchače. Jedna z mých nejsilnějších stránek je podání. Silný se cítím i na bloku, když si hned od začátku sáhnu na balon a nikam nelítám. Zapracovat bych chtěl na přihrávce, kterou bych rád odkoukal třeba od Martina Kryštofa. Chtěl bych být prospěšný nejen v útoku, ale i v obranné činnosti. Rád čapu balóny, dělá mi to radost.

Měl byste mít tedy útočnější roli než další dva smečaři Petr Michálek a Filip Stoilovič, kteří jsou spíše přihrávači. Vnímáte to jako svoji výhodu?
Michálek se Stoilovičem hráli minulou sezonu výborně a taky nakonec nevadilo, že jsou oba spíše přihrávající smečaři. Bylo vidět, že jsou sehraní a jsou na sebe zvyklí. Takže naopak pro mě může být trochu nevýhoda, že už jsou spolu sehraní. Půjdu do toho s pokorou a budu se snažit být na hřišti co nejvíc. Rozhodně bych chtěl co nejdřív proniknout do systému, který se hraje tady v Českých Budějovicích.

České Budějovice mají stříbroČeské Budějovice mají stříbroZdroj: Deník/ Jan Škrle

V uplynulé sezoně jste s Brnem mířili do play off, ale vy jste přesto na závěr ročníku odešel do rakouského Waldfiertlu. Jaký byl důvod přestupu?
Dohodli jsme se s brněnským manažerem Martinem Geržou, že mě působení v Brně neposouvá dál. Zároveň jsem dostal nabídku jít do Rakouska za panem Šmejkalem, který je výborný trenér. Věděl jsem, že mi dokáže poradit, co zlepšit, abych se v kariéře posunul dál. To byla hlavní věc, kvůli které jsem do Waldfiertlu šel. Nakonec to splnilo moje očekávání. Měl jsem velkou důvěru trenéra a byl jsem na hřišti pořád. Odejít z Brna tedy byl dobrý krok, zkušenost z Rakouska mi určitě pomohla.

S Waldfiertlem jste vybojovali bronzovou medaili. Byl to úspěch?
Měli jsme ambice na titul. Čekalo se, že postoupíme do finále, takže se to jako úspěch brát nedá. V semifinále jsme ani jednou nevyhráli doma, tím pádem jsme do finále nemohli postoupit. Prohráli jsme 2:3 s Grazem, který nakonec rakouskou ligu vyhrál. Takže jsme byli zklamaní a šli jsme hrát o třetí místo. Na našeho soupeře jsme ale museli čekat, protože byl čtrnáct dní v karanténě. Pak jsme dvakrát vyhráli 3:0 a jeli jsme domů. Třetí místo byla spíš náplast pro diváky, kteří bohužel na zápasech nemohli být. Za normálních okolností chodí ve Waldfiertlu plná hala.

Dříve jste působil na pozici nahrávače, kdy nastal váš přerod ve smečaře?
Úplně původně jsem byl smečař, pak nahrávač a ke smeči jsem se vrátil před třemi lety, když jsem hrál na Odolce. Tam jsem se sám rozhodl, že se z nahrávače stanu smečařem. Tři sezony jsem totiž vždycky vstupoval do sezony jako nahrávač a skončil jako smečař. Začalo to v Brně a pokračovalo to i na Odolce, tak už jsem si řekl, že na tom něco bude. Mechy prostě nepřišly, tak jsem šel na bombu. (smích) Poslední tři sezony už jsem smečař.

V Rakousku jste v uplynulé sezoně ale opět zaskakoval jako nahrávač…
Hned po druhém zápase, co jsem přišel do Waldfiertlu, si reprezentační nahrávač Bartoš udělal výron. Nebyl nikdo, kdo by ho zastoupil, tak jsem šel chvíli zase nahrávat. Říkal jsem si, že už to snad není možné. Dřív jsem začínal sezonu jako nahrávač a všichni mě chtěli jako smečaře a teď přijdu jako smečař a budu nahrávat… (smích) Pak šlo ale nahrávat libero, a nakonec se vrátil jeden jejich už starší legendární hráč, který odpinkal pár zápasů. Takže jsem šel zase bouchat na smeč.

Berete jako výhodu, že máte velké zkušenosti s nahrávačským postem?
Myslím, že to výhoda je, protože jsem se rozvinul, co se týče nahrávky, hry v poli a celkového vnímání volejbalu. Prostě jsem všestrannější. Myslím, že by to prospělo všem mladým volejbalistům. I když trend, kterým se sport ubírá, je trochu jiný a děti se specializují už od mládí.

Pocházíte z Havlíčkova Brodu, kde byl vaším spolužákem fotbalista Tomáš Souček. Sledujete, jak se mu daří v Premier League?
Jeho kariéru sleduju, mám ho všude olajkovaného, takže na mě skáče, když hraje a dává góly. Teď je dává často, takže jsem za něj rád, že se mu daří. V kontaktu už ale nejsme. On dřív jezdil vlakem z Brodu do Prahy a já zase do Brna, takže jsme se míjeli a mávli jsme si. Úspěchy si vybojoval sám svou pílí a je vzorem pro všechny z Brodu a okolí.

Vyprávěl jste, že vaše nejlepší volejbalová vzpomínka se váže k zápasu play off, kde jste sérií servisů pomohl otočit zápas Brna právě proti Jihostroji. O co šlo?
To bylo v semifinále play off 2016. Já jsem byl tehdy hodně mladý a chodil jsem jen na podání. Jihostroj vedl v prvním setu 24:22 a měl tři setboly. Šel jsem jako žolík na servis, a nakonec jsme vyhráli 26:24. Dodnes si vybavuju eufórii a atmosféru v hale. Když jsem se pak vrátil do čtverečku, tak jsem měl husí kůži. Dělá mi dobře, když můžu přispět k tomu, že se lidi baví. Vzpomíná se na to hezky.

Jak jste vůbec vnímal zápasy proti Jihostroji?
Rozhodně to byl vždy prestižní soupeř, který přitahuje diváckou pozornost. Každý se chce proti Jihostroji vytáhnout a ukázat, že na to má. Myslím si, že u nás v hale se s Jihostrojem dalo hrát, ale v Budějovicích nás vždycky za hodinu spláchl 3:0 a jeli jsme zpátky do Brna. Snad jen minulý rok jsme tady vyhráli 3:2. Ale to byl opravdu jen jeden případ.

S národním týmem jste se připravoval v Českých Budějovicích, pak jste prodělal covid a musel do karantény. Jak jste se cítil?
Tři dny jsem měl horečky kolem 39 stupňů, tak napůl jsem ztratil čich a chuť. Měl jsem štěstí, že mamka pracuje ve škole, takže mi zajistila rotoped, díky kterému jsem se mohl alespoň trochu udržovat, kdybych byl povolaný zpátky do reprezentace. Teď už jsem začal hrát beach volejbal v Brně a po prvních výměnách jsem sotva dýchal. Věřím ale, že to brzy bude zase lepší.

Reprezentace je aktuálně na Zlaté evropské lize v Bělorusku. O účast jste tedy kvůli nákaze přišel?
Trenér mi zavolal, že mám být na čekačce. Když se někomu něco stane, tak přijedu a budu muset být fit. Takže se teď snažím dostat co nejvíc do kondice. Po covidu je to složité, ale pomalu se dostávám zpátky do formy, abych byl připraven případně přijet.

Vrcholnou akcí bude zářijové mistrovství Evropy v Ostravě. Máte šanci dostat se do nominace?
Doufám, že o to budu moct zabojovat. Teď jsem neměl moc šancí. Konkurence smečařů je velká. Každou zkušenost s reprezentací vítám, protože to je další možnost okoukat něco od starších kluků. Na Mistrovství Evropy se budou hrát těžké zápasy proti nejlepším hráčům světa. Mohlo by mě to zase posunout dál a dobře připravit na sezonu v Jihostroji. Teď musím počkat na příležitost a chytit ji za pačesy.