Kejmar už od dopoledních tréninků potvrzoval, že je naší jedničkou v hlavní třídě S1. Svého největšího rivala Milana Sitnianského porazil už v kvalifikaci o vteřinu a půl. „Jezdilo se mi dobře, i když píseckou trať nemám zrovna moc rád," připustil úřadující mistr republiky a jedním dechem také doplnil, co mu na okruhu na Hradišti až tak nevoní. „Skoro nikde se tady nedá předjíždět a je zde strašně krátká terénní vložka."

Jako bývalý motokrosař by Kejmar uvítal delší úsek v terénu, který je nedílnou součástí závodů v supermotu. „Mám raději delší terénní vložky, protože se tam dá i více předjíždět. Také pro diváky je to pak atraktivnější," tvrdí.

Ještě jako motokrosař patřil do širší české špičky třídy MX2. „Pohyboval jsem se v první pětce mistrovství republiky. Před dvěma lety jsem zkusil závod mistrovství republiky třídy MX1 a v kvalifikaci jsem byl pátý za Filipem Neugebauerem, což pro mě bylo docela uspokojující. Rychlost tam pořád je, za což jsem rád," ujistí.

Motokrosu dal Kejmar vale v roce 2010. Na vině bylo zranění. „Při pádu na superkrosu jsem si hodně narazil záda a špatně jsem pak snášel otřesy, což je samozřejmě pro motokros neřešitelný problém. Supermoto pro mě bylo alternativou, do které jsem ale nechtěl jít. Dá se říct, že mě do ní dotlačil táta, ale po nějakém půl roce se mi to zalíbilo. Jeli jsme na první závod mistrovství Evropy a hned jsem byl pátý. Tak jsme zvolili tuhle cestu," popisuje svůj přerod z motokrosového jezdce v pilota supermota.

Prioritou je letos pro Kejmara mistrovství světa. Po dvou závodech mu patří výborná třetí příčka, když se naposledy blýskl stříbrnou pozicí na Velké ceně Itálie. „To byl zatím můj životní závod," spokojeně přikývne. „Loni jsem byl nejlépe třetí v Estonsku. Tohle je můj skutečně nejlepší výsledek," dodá.

Mezi světovou elitou by chtěl letos zaútočit na mety nejvyšší. „Já chci vyhrávat na jakémkoliv závodě, kam přijedu. Ať je to mistrovství světa nebo třeba krajský přebor. Samozřejmě na nějakém pouťáku nebo show pojedu hlavně pro lidi. Ale jinak chci vítězit," zdůrazní.

Prosadit se ve světovém šampionátu pochopitelně není žádná legrace. Jezdci z Roztoků u Prahy se to zatím daří. Třetí místo je skutečně lichotivou vizitkou. „Jsem první v pořadí, který nemá tovární motorku. Na prvních dvou místech jsou tovární piloti. Nemít tovární motorku, to je samozřejmě velký hendikep. Rozhodně větší než třeba v motokrosu. V supermotu je technika více znát," tvrdí. „Chci se ale udržet v první trojce a vyhrávat. Co nejvíce."

Loni měl světový šampionát jednu zastávku také u nás v Sosnové u České Lípy. Letos však Velká cena České republiky v kalendáři světového šampionátu nefiguruje. „Samozřejmě je to škoda. Loni se mi tam dařilo. Vyhrál jsem kvalifikaci, v superpoli jsem byl druhý. V závodě jsem ale v první jízdě z druhého místa prorazil pneumatiku a druhou jízdu jsem trochu pokazil a dojel až čtvrtý. Závod to však byl celkově vydařený. Promotér chce ale za jeho uspořádání hrozné peníze. Nějakých třicet tisíc euro. Proto letos v Sosnové mistrovství světa nebude," vysvětluje.

Mistrovství světa je prioritou, ani domácí šampionát však nestaví česká jednička úplně na vedlejší kolej. „Beru to jako kvalitní přípravu a také se chci doma ukázat kvůli sponzorům," naznačuje svou filozofii.

V každém případě by chtěl obhájit titul v nejprestižnější třídě S1. „Titul doma rozhodně obhájit chci, ale prioritou je pro mě mistrovství světa. To asi každý chápe."

Na Hradišti měl velkého soupeře v Milanu Sitnianském. „Pokud to Milanovi půjde, tak v Písku skutečně není skulinka, kde bych ho mohl předjet. Přitom v kvalifikaci jsem jel o vteřinu a půl rychleji. Některé tratě tohle prostě neumožňují," jen krčil rameny před startem závodu.

Jenže v něm Pavel Kejmar nenechal nikoho na pochybách, že je u nás nejlepší. V obou finálových jízdách svého rivala porazil a slavil tak i celkový triumf.