Před rokem českobudějovický atlet Josef Štika hodil diskem v Olomouci osobní rekord (37,50) a nominoval se na paralympijské hry do Číny.

O minulém víkendu se pro změnu reprezentant vracel z Hané jako trojnásobný český šampion. „Olomouc mi asi na závody sedí,“ připouští po mistrovství republiky Josef Štiak, jenž si odsud přivezl kompletní sbírku medailí, ale to jen proto, že jedno zlato vyměnil v zákulisí za bronz.

Medaile vás jistě potěšily. Co výkony? V sobotu prý vydatně pršelo, podepsalo se to na nich?
Při disku bylo počasí pod psa, v sobotu pršelo, přesto závod nezrušili a závodili jsme, protože půlka závodníků už měla odházeno; další závody ten den ale rušili. Výkon 34,37 metru třeba vypadá jako podstatně horší, než je mé osobní maximum, ale za podmínek, které tam panovaly, šlo o docela slušný hod. (Trenérka Vlasta Hofmanová: Jsem spokojená. Na to, že jsme až tolik netrénovali, byly výkony dobré. Ano, prodal, co v něm je. Jako Jana Fesslová, která s námi trénuje, ale jenom někdy, protože má více aktivit. Na to, že přijela z Indie a týden nato závodila, si vedla dobře, získala zlato a stříbro.)

Mistrovství bylo otevřené, přijeli i borci ze zahraničí a zvýšili konkurenci i prestiž závodu. Kolik vás bylo ve skupině?
Devět – měl jsem tam tři Čechy, Slovince, Iry. Díky závodníkům z ciziny jsme měli vlastní kategorii F 56 a nemuseli jsme se ani v jedné disciplíně s nikým slučovat. V disku jsem vyhrál, v oštěpu taky, přestože se mu po paralympiádě už tolik nevěnuji. Ne, že bych se zařekl, že házet vůbec nebudu, ale je to pro mne doplňková disciplína.

V Olomouci jste svátečně vrhl koulí a byl z toho další cenný kov!
Vrhl jsme si opravdu svátečně, protože kouli se nevěnuji vůbec. Ani na Českém pohárů vozíčkářů nevrhám koulí, protože jsem zjistil, že na ni jsem slaboučký. Ta potřebuje silnější chlapy, než jsem já. Navíc skloubit oštěp třeba s tou koulí je obtížné.

Takže medaile vás mile překvapila?
Česká konkurence nebyla až taková. Polák, který kouli vyhrál, byl druhý na paralymúpádě a před ní držel světový rekord. V Olomouci vyhrál výkonem 11,13, já dal 9,15. Dostal jsem docela nakládačku, o dva metry. Ale docela to šlo, když z Čechů jsem byl nejlepší . . .

Z tréninku se dalo vytušit, že v Olomouci uspějete?
Sice jedete na závod s ambicemi, ale nikdy nevíte, jak to dopadne. U českých závodníků tušíte, co můžete čekat, protože konkurence u nás není taková. Ale v cizině se někdo může objevit, zlepšují se tam. Naše základna je malá.
Radost mám z disku. (Vlasta Hofmanová: Postupně v něm šel nahoru a teď si udržuje výkonnost.) Možná v něm ještě mám rezevy. Věnuji se mu třetím rokem, předtím jsem s ním kvůli slučování skupin několik let neházel.

Berete úspěch z Olomouce jako argument, abyste u atletiky ještě nějaký čas vydržel?
Ale jo . . . (V. Hofmanová: Člověka to nabudí. Když má horší den, má tendence, že by končil, ale pak zase pookřeje.) Kdyby se tu objevili dva tři lidi a viděl bych, že na to mají, rozhodování by bylo těžší. Nechtěl bych být někde na chvostu, končit tady, na domácí půdě sedmý nebo osmý. Být doma na vrcholu není tak těžké jako ve světě a člověk na to trochu hřeší. Ve světě, na paralympiádě a mistrovství světa, je už při současné konkurenci postup mezi finálovou osmičku úspěch.

Trenérka se zmínila, že jste toho až tolik nenatrénovali. Je to pravda?
V tréninku vítězí kvalita nad kvantitou. I když objem je menší, příprava je plnohodnotná, více o ní přemýšlíme a věci, které děláme, rozebíráme. (V. Hofmanová: Když si vzpomenu, jak jsme trénovali třikrát týdně a kolik toho odházel, kdybychom to spočítali na kila, to bychom už dnes absolutně nezvládli!) Je to více o hlavě než o tom odházet na tréninku stovky hodů. Nebýt Vlasty, která mě musí do tréninku tlačit, tak nevím, nevím. (V. Hofmanová: Na to jsem si za ty léta už ale zvykla, že ho musím pořád postrkávat dál. Franta Pürgl byl jiný, ten přijel a spíš postrkával mne!)

Co vás v této atletické sezoně ještě čeká?
6. září se koná poslední kolo Českého poháru, které si asi nenechám utéct, protože zatím jsme na průběžném pátém místě, a to je slušné. Tvrdě nás válcují kvadruplegici, kteří mají první tři místa „zamluvena.“ A v listopadu jsou Světové hry v Indii. Odlétáme 22. listopadu. Měla by tam být řada atletů ze světové špičky, takže bychom si tam mohli velmi slušně zazávodit.