Přesně před pěti lety vylétly ruce Kateřiny Neumannové vysoko nad hlavu. Až k turínskému nebi. Nejúspěšnější česká lyžařka všech dob vyhrála zimní olympijské hry 2006. V tomto týdnu rodačka z Písku velice ochotně odpovídala na dotazy Deníku.

Právě před pěti lety – 24. února 2006 jste získala zlato na olympiádě v italském Turíně. Podíváte se někdy na tehdejší závod a připomenete si vaše slavné vítězství?

Víte, že jsem si ho sama neměla skoro nikdy čas v klidu promítnout od začátku až do konce? Že bych si ten olympijský závod znovu užívala, to už dlouho ne. Ale samozřejmě mnohokrát jsem viděla finiš, který se při různých příležitostech opakovaně pouštěl. Nějaké sestřihy mám. Ale jak mi teď připomínáte, že už je to pět let, bylo by fajn sednout si k televizi a závod si v klidu zase pustit.

Prohlížíte si někdy zlatou olympijskou medaili? Kde ji máte?

Na medaili se koukat nechodím. Mám ji uschovanou v trezoru a ukazuji ji svým přátelům a kamarádům, případně na některých akcích, když mě o to požádají. Jinak pro mě jsou spíš důležitější vzpomínky, které mám v hlavě, a zážitky, které jsou pořád živé. To je to nejcennější, co jsem si z období mé sportovní kariéry odnesla.

Celý národ vám před pěti lety držel na olympiádě palce. Pomáhalo vám to, když vás později někteří očerňovali kvůli dluhům z pořádání mistrovství světa v Liberci?

No jasně. Velice si vážím lidí, kteří mají pořád stejný názor. Když se pohybuji na horách, dnes a denně se potkávám s fajn lidmi, kteří mi fandí, zdraví mě a chtějí se se mnou vyfotit. Je to hrozně příjemné. Dopad mediálního obrazu, který se podařilo okolo mne udělat, není zdaleka tak hrozný. Zůstává spousta lidí, kteří mě mají spojenou s tím, jaká jsem byla. Zůstala jsem stejná a nezměnila se. I když je samozřejmě spousta lidí, kteří se nechali hodně ovlivnit, je spousta těch, kteří se chovají pořád stejně. To je pro mě příjemné zjištění.

Nesvrbí vás nohy, když komentujete televizní přenosy závodů? Nepřemýšlela jste někdy o tom, že byste znovu nastoupila do běžecké stopy?

Tak to už ne. Jsem soudná. I když na lyžích jezdím o víkendech docela hodně, tak moje výkonnost není ani vzdáleně podobná té, kterou jsem měla, když jsem závodila. Spíš mě nohy svrbí, když několik dní nemám šanci si jít zasportovat, a sport mi chybí. Ale doufám, že tahle situace v Norsku nenastane, protože tam si budu moci chodit lyžovat docela podle chuti.

Rýsuje se do budoucna kvalitní česká čtyřka do běžkařské štafety?

Myslím si, že celkem pořád dobrá situace je v kategorii mužů. I když generace, kterou tvoří Lukáš Bauer, Jirka Magál a Martin Koukal, je už spíš starší. Mezi mladými kluky, kteří by je mělinahradit, je jediný vynikající závodník Martin Jakš. Takže budoucnost, co se týká štafet, bohužel nevypadá úplně růžově. V kategorii holek je to v tuto chvíli úplně špatné. Doufám, že se brzo někdo urodí, ale zatím jsem nikoho takového v českých barvách nezaregistrovala.

Nacházíte si čas na rekreační běžkování na Šumavě?

No jasně. Samozřejmě, že lyžuji každý víkend, když jsem na Zadově. Celé Vánoce, Nový rok a každý víkend jsem na běžkách. Byla jsem s Luckou dvakrát i na sjezdovkách v Trentinu v Itálii. A zvu i všechny ostatní, ať si jdou zalyžovat. Hlavně na akce Šumavský skimaratón a na Lipenskou stopu, která je pro méně zdatné lyžaře čili pro každého. Nikde není lépe než na horách.

Nás, a hlavně naše čtenáře, těší, že jste se rozhodla akceptovat návrh na zasílání článků z letošního MS. Tato informace je definitivní?

Ano. Své postřehy budu posílat vašim čtenářům.

Už přemýšlíte o tématech?

Některá mám předjednaná. Snažili jsme se předem vybrat zajímavosti, o kterých bych mohla psát.

Jaké informace z vašeho pera mohou čtenáři Deníku očekávat?

Budu psát o večeři s králem, o slavnostním zahájení , o tom, jak to vypadá vevnitř v lyžařských buňkách, jak závodníci vybírají lyže. Jak třeba bude vybírat lyže Lukáš Bauer před svým nejdůležitějším závodem. Pak jsou témata, která se budou rodit v průběhu šampionátu. Budeme spolu komunikovat, po vzájemné dohodě zvolíme, co by asi mohlo zajímat vaše čtenáře nejvíc.

Jak vám jde psaní od ruky?

Vlastně to ještě ani nevím.

Nalijete si sklenku červeného…

…myslím , že na slohy jsem nebyla úplně nešikovná. Příspěvky do novin jsem ale zatím dělala většinou formou, že jsem telefonovala, nebo to bylo formou rozhovoru s novinářem, který potom všechno přepsal. Teď budu poprvé opravdu sama psát.

Znovu budete spolukomentovat přenosy České televize, nebude to poprvé, těšíte se?

Moc. Těším se na spolukomentování, vůbec se do Norska moc těším. Nebude to moje první zkušenost v tomto směru. Je to stejné jako v jiných činnostech, člověk se učí praxí a já jsem v tomto směru zase o něco zkušenější.

Učí se spolukomentátor i chybami?

Určitě. Něco jiného si můžete dovolit sdělovat kamarádům u televize, něco jiného můžete říkat v přenosu možná pro statisíce lidí. Minimálně už mám zkušenost z loňska z olympijských her. Těším se na tuto práci, na mistrovství světa budu mít daleko jednodušší přístup k týmům, k závodníkům, ke svým bývalým kolegům, kteří se mnou závodili. Doufám, že tím pádem také budu mít možnost přinášet divákům ještě víc zajímavých informací ze zákulisí, které právě na olympiádě bylo složitější získat kvůli všem bezpečnostním opatřením, uzávěrkám, omezením vstupu.

Po přenosu se na internetových stránkách určitě okamžitě rozpoutá diskuze, jak vám to u mikrofonu šlo. Poběžíte si ji přečíst?

Jéééžiš. V žádném případě. Přiznám se, že jsem nesledovala tyto stránky ani v dobách, kdy jsem vítězila, a to byly ohlasy určitě vesměs pozitivní. Podle mě tam píší většinou ti nespokojení, to ani nemá cenu číst. A nemám na to čas. Beru to podle sebe. Normální člověk většinou také nemá čas si sednout a psát takovéto reakce do diskuzí. Budu se snažit mluvit především pro lyžařské nadšence, pro lidi, kteří se chtějí dozvědět něco víc než je schopný říkat komentátor České televize, který, ač profík, není schopný informace ze zákulisí získat, nebo nemůže zhodnotit konkrétní situace na trati.

Běžky si do Norska berete s sebou?

Jasně. Beru si dvoje. Jedny na klasiku a jedny na bruslení. Záleží samozřejmě na tom, kolik budu mít času, ale chtěla bych před každým závodem mít tratě projeté, abych z nich byla schopna zprostředkovat divákům přímo moje osobní zážitky.