Když Radek Ostaš přivezl v extralize žen do Českých Budějovic svůj Rakovník, spřádal už zároveň plány na blížící se Alpský pohár. Na akci, která se koná od středy do neděle, s sebou nový trenér reprezentace ČR bral i hráčky Meteoru.

Nedávno měla reprezentace sraz. Šlo o první akci pod vaší taktockou?
O druhou. Byla to vyloženě příprava na Alpský pohár. A ten zase bereme jako přípravu na mistrovství Evropy, které se koná první týden v září. Dáváme dohromady nový tým.


K národnímu týmu jste přišel v době, kdy v něm nepanovalo zrovna ideální ovzduší, je to tak?
Dá se to tak říct. Byla to výzva, právě proto jsme do toho šli. Chcenme ukázat, že ženskému hokeji rozumíme. Víme, že tu jsou šikovné hráčky, chceme dát tým dohromady.


Některé hráčky se po halovém šampionátu vzdaly reprezentace. Bylo těžké přemluvit je k návratu?
Rozhodně. Polovina z těch, které se rozhodly skončit, se nechala přemluvit, polovina ne. Věříme, že Alpský pohár bude první akcí, kde ukážeme, že se dá pozemní hokej dělat lépe. Nejen postránce hokejové, ale celkově. Aby hráčky, které skončily, samy zjistily, že se chtějí vrátit.


Jako Eva Staňková, která kývla a na sraz přijela?
Zaplaťpánbůh kývla a přijela.


Nebylo divné, když byla vyhlášena nejlepší hráčkou reprezentace, přitom na vrcholné akci, mistrovství ve Vídni. chyběla?
Nevím, co v tom přesně bylo. Slyšel jsem několik protichůdných informací, takže netuším, kde je pravda. Ale ne vždy asi rozhodovaly herní schopnosti.


Koho z Čeckých Budějovic, kromě Staňkové, ještě zahrnujete do svých reprezentačních plánů?
Ještě je tu Jana Šárová a gólmanka Lenka Morová. Vyptával jsme se na dvě další hráčky (sestry Krýdlovy, pozn.), ale ty dnes, bohužel, nemají buď čas nebo chuť reprezentovat a odmítly.

Jak jste vybíral asistenta?
Vybíral jsem spíš mezi ženami, a to z toho důvodu, že chlap má k hráčkám trochu dál. Ženská, když je v krizi, přijde raději za ženou, proto padla volba na asistentku.


Co si od Alpského poháru slibujete?
Máme dva cíle. Za prvé nám ukáže, co hráčky umí, když jsou pohromadě, protože je to naše první společná herní příprava. Po ní budeme trochu chytřejší, zjistíme jakým směrem máme vyrazit. A druhý cíl je ukázat jim, že dokáží být tým a mohou spelečně něco dokázat.


Česká pozemkářská špička je úzká. Limituje vás to?
Měli jsme v hledáčku pětatřicet hráček, dnes jich máme devatenáct. Je to trochu užší kádr, než jsme si představovali, na druhou stranu hráčky jsou kvalitní. Podle toho, jak se u nás hra vyvíjí, se hráčky dokážou v Evropě prosadit. Věřím, že to bude stačit. Musí!


Jaký máte vztah k Českým Budějovicím, které patří mezi pozemkářské bašty?
K Budějovicím mám velmí dobrý vztah! Dá se říct, že to je mé druhé nejoblibenější místo, hned po Rakovníku. Rok jsem tu hrál, když jsem byl v Budějovicích na vojně.“


Co tedy říkáte na to, že mužská složka v oddílu úplně zmizela?
To je věc, která mě strašně mrzí. Po tom roce, který jsem tady aktivně odehrál, jsem se sem každoročně rád vracel, protože tady byla výborná parta, vynikající kluci. A hlavně – jeden čas hráli výborný hokej. A asi za dva roky se rozpadli. Líbila se mi atmosgéra, hoje ve své největší slávněpředváděli kvalitní, takže byla radost snimi hrát a později se s nimi zase sejít. Bylo tu i zázemí, jen ten jeden motivační prvek chyběl . . . 


(Někteří lidé v Meteoru mají nyní zase snahu mužskou složku v oddílu obnovit, pozn.)