„Já tu atletiku žeru. Je to moje vášeň. Dokud budu chodit, do té doby budu házet,“ prohlásil po oštěpařském finále dvaatřicetiletý závodník Dukly Praha, který v Budapešti získal díky výkonu 86,67 metru třetí medaili na světových šampionátech.

Po posledním pokusu jste nevypadal nadšeně, co to?
To je proto, že jsem maximalista. Ale jsem hrozně moc rád. Je to medaile a po loňsku znovu bronzová. Znamená to obrovskou motivaci, abych pokračoval v kariéře, protože si myslím, že tolik lidí se třemi medailemi ze světových šampionátů není. Věřím, že to pořád ve mně je a můžu to dál a dál dokazovat.

Jakub Vadlejch získal na MS v Budapešti bronz
Oštěpař Vadlejch slaví světový bronz. Medaili vybojoval předposledním hodem

Čekal jste, že se bude házet tak daleko?
Asi čekal. Já trošku tušil, že Pakistánec Nadím bude skvěle připravený. Ind Čopra to je jasná věc. Na druhou stranu jeho výkon 88,17, to nejsou takové metry. Ale já jsem zkrátka neměl úplně topový den. Ale o to víc mě to těší, že jsem během soutěže bojoval. Myslím si že mě Němec Weber vůbec nebude mít rád, protože jsem mu myslím potřetí sebral medaili.

V hledišti byly české vlajky, jak vám pomohlo publikum?
Bylo naprosto dokonalé. Bylo to elektrizující, přijela spousta Čechů. Samozřejmě je to kousek. Bylo to úplně něco jiného než loni v Eugene, kde kromě české výpravy asi nikdo nebyl. Tak věřím, že jsem jim udělal pěkný večer. Spousta českých fanoušků mi pak děkovala za hezký výkon a já věřím, že je ještě někdy v budoucnu potěším.

Před pátým pokusem jste byl pátý, jak těžké bylo zmobilizovat se na boj o medaili?
Hrozně. Vůbec to není jednoduché, když nemáte den, kdy to lítá samo. Ale říkám to ještě jednou, jsem za to hrozně moc rád, že jsem ze sebe dokázal vydolovat ty další skoro tři metříky a přeskočil jsem kluky, co byli přede mnou. I v posledním pokusu jsem bojoval, ale už to tam nebylo.

Mistrovství světa se konalo bez účasti ruských atletů. Zákaz jejich startu kvůli invazi na Ukrajinu podle všeho jen tak neskončí
Návrat ruských atletů na šampionáty je v nedohlednu. V Budapešti nikomu nechybí

Byly v hledišti manželka a dcera?
Nevím, jestli dcera, protože bylo docela pozdě, ale manželka určitě. Myslím, že i nějaké ty slzičky ukáply. Je to něco neskutečného, že u toho je. Ona jediná ví, co všechno pro to dělám. Ta sdílená radost je opravdu ta největší.