Sympatická šestadvacetiletá atletka byla hostem třeboňského hotelu Zlatá hvězda velmi ochotně odpovídala na dotazy Deníku.


Do Třeboně jste si přijela odpočinout, neunavuje vás neustálý kolotoč otázek, společenských akcí?
Někdy ano. Zvlášť, když se to sejde. Někdy volají třeba čtyři lidi z různých novin najednou. Když se pak podíváte na zmeškané hovory, tak si připadáte trochu zvláštní. Zatím to ale není tak hrozné, tak masivní.


Ale i v Třeboni jste středem zájmu médií, že?
Trochu mě to překvapilo. Na menším městě je to daleko víc vidět. Ani jsem nečekala, že budu v Třeboni dělat tolik rozhovorů, že se ozvou televize… Počet rozhovorů a společenské akce mi vůbec nevadí, ale překvapilo mě to. Zvažovala jsem dovolenou v zahraničí, ale strašně ráda cestuju po Čechách. V tomto kraji jsem nikdy nebyla, hrozně mě baví ho poznávat, jsem ráda, že jsem dostala tu možnost, i když jsem si myslela, že si právě od médií odpočinu.


Rozdělujete přízeň podle toho, kdo vám zavolá? Když se ozvou třeba kolegové z televize, hledáte, co si vezmete na sebe?
Zatím mě nejvíc baví rádio. Když slyšíte hlasy, tak si osoby u mikrofonu představujete . Sice člověka nevidíte, ale daleko víc vnímáte tón hlasu a to, co říká. Televize je nejmasovější, tam mívám největší trému. Pohyb rukama, mimika, to se snažím korigovat. Třeba rukama hýbu hodně, to není úplně ideální.


Z vašich slov se dá vysledovat, že máte k médiím velmi vřelý vztah. Nebudou sdělovací prostředky vaší budoucností po sportovní kariéře?
Nevím, zda jsem natolik verbálně zdatná. Je to ale zajímavý svět.


Přemýšlíte o tom, čím se budete zabývat, až pověsíte oštěp na hřebík?
Pro mě atletika ještě před dvěma roky nebyla prioritou. Vždy jsem studovala i teď chodím na vysokou školu. Mám titul bakalář. Je dobře, když děláte taky něco jiného. Pozornost je třeba odvádět trochu někam jinam. Jen atletika by mi nestačila, myslím i na zadní vrátka. Člověk nedovede dělat jen jednu věc.


Manažer hotelu Zlatá hvězda Petr Šot prozradil, že jste byla pozvána v Třeboni na koncert vážné hudby…
To je pravda. Bylo to super. V Praze je spousta příležitostí, ale nemám moc času. Většinou se dostanu tam, kam mě pozvou, že bych ale sama vyhledávala v kulturním přehledu, to tedy zase ne.


Kdy jste byla naposledy na koncertu vážné hudby?
Už je to dávno.


Vnímáte ji pozitivně?
Není mi proti srsti. Je to pro mě relaxace. Třeba v autě, když náhodou naladím Klasik, tak ho tam třeba i dvě hodiny nechám. Jinak ale mám v autě různou škálu hudby. Koncert v Třeboni jsem si prožila, různé oddíly byly pojmenovány, člověk si pod tím názvem něco představuje.


Víte vůbec, co hráli?
Na programu byla velká škála skladatelů. Od moderny až po nejstarší. Byl to kytarový kvartet, hodně tam bylo španělských skladatelů, to se mi líbilo. Dál se hrál třeba Mysliveček a další skladby, škála byla velmi pestrá.


Jak se vůbec narodil váš kontakt s jihočeským lázeňským městem?
Dostala jsem pozvání od Zlaté hvězdy. Vždy musí nejprve přijít impuls, pak si vybírám. V Třeboni jsem ještě nebyla, i proto jsem přijela. S přítelem rádi jezdíme na kole, jsou tu skvělé odpočinkové roviny, žádné závody. Každý vám řekne, že je tu moc pěkně. Lázně v mém případě nejsou to hlavní, týden je málo. Spíš to tady poznávám. Na systematickou rehabilitaci samozřejmě týden v lázních nestačí.


V Třeboni jste si asi nemohla nechat uniknout bahenní koupel…
To je zajímavá, náročná záležitost. Strašně vám to najednou zatíží srdce. Cítíte, jako by vás bahno tížilo, srdce vám ohromně začne bít. Zvedne se puls.


Souvisí s pobytem v Třeboni i životospráva? U vás se asi nedá očekávat na talíři kupa knedlíků. Vyzkoušela jste jihočeské ryby?
Tady v hotelu je pro nás oáza klidu i ryby jsme si dali. Třeba součástí koncertu byl raut, tam byl opravdu velký výběr specialit. Mě zaujal jelení gulášek. V tomto období se vůbec neomezuju, nadbytečná kila se budou shazovat až později.


A co ty ryby?
Každý den jsme s přítelem chodili do jiné restaurace, každý den jsme si dávali jinou rybu. Zkoušeli jsme, která je nejchutnější. I to jsou pro nás nové zkušenosti.


Atletika zatím tento rozhovor úspěšně míjí, zdá se, že vám moc neschází?
Teď je pro mě hlavní odpočinek. Alespoň čtrnáct dní. Na konci října pojedu na Churáňov, tam mě čeká první lehčí trénink. Ani tam ale ještě nebudeme nic lámat přes koleno. I na Zadově půjde o relaxaci. Začátkem prosince poletíme na Kanáry, až tam se začne makat. Oštěpu se ale asi do Vánoc nedotknu.


Nestýská se vám po něm?
Zatím tedy opravdu ne. Bylo toho hodně. Naší výhodou je, že nemáme halovou sezonu jako většina atletů. Můžu začít klidně až v lednu, nic se nestane. Od května do půlky září je hodně dlouhá sezona.