Celuloidovému míčku zasvětil celý svůj život. „Jsem vyloženě samouk. Začínali jsem s Láďou Vyhnánkem po restauracích a družinách, kde byly kulečníkové stoly a také stoly na stolní tenis,“ vzpomíná se své úplné začátky. „Hrál jsem od deseti let, ale do patnácti jenom rekreačně.“

Jeho prvním soutěžním turnajem byl okresní přebor dorostu ve Čtyřech Dvorech. Z něj si zajistil postup na přebor kraje a hned se mu podařilo celý turnaj vyhrát. Jeho prvním klubem bylo Dynamo Č. Budějovicích.

Nabídka do vyšší soutěže na sebe nenechala dlouho čekat. „Čtrnáct let jsem hrál druhou ligu ve Slovanu České Budějovice spolu s pány Šoltésem, Vokurkou, Jaroše, Bendou či Zemanem,“ jmenuje své bývalé spoluhráče.

Po roční epizodě v Lokomotivě přišla v roce 1968 nabídka ze Startu, kde strávil Smolík největší část své sportovní dráhy. „Přetáhl mě tam můj kamarád Míra Hájek. V herně v Mladém jsme většinou vyhráli jihočeskou divizi. Rok jsme hráli ligu a zase spadli. To se střídalo několik let,“ vzpomíná. Ve Startu nakonec odehrál dlouhých pětadvacet sezon.

S mezistanicí ve Škodě odešel nestor jihočeského stolního tenisu do dalšího českobudějovického klubu Pedagogu, kde působí dodnes. „Nikam jinam už se nechystám,“ usměje se. „V Pedagogu hraji, trénuji mládež, pískám třetí ligu a působím jako organizační pracovník.“

Dlouhá léta patřil Smolík ke špičce jihočeského stolního tenisu. Za svůj největší úspěch považuje titul krajského přeborníka ve dvouhře v roce 1969. Ve finále porazil Truhláře 3:2, přestože prohrával již 0:2 na sety. Tehdy pronesl jeden z dlouhé řady svých legendárních výroků, že prodá dům a odjede na zahraniční turné. „Byl jsem také prvním hráčem krajského žebříčku. Toho si rovněž hodně cením,“ doplní.

Nadále nastupuje v krajské soutěži a okresním přeboru, kde stále boduje. „Hraji už šestapadesát let a pořád mě to baví,“ dušuje se. „Ping – pong má rád, jsem v pohodě a budu hrát tak dlouho, dokud mi bude sloužit zdraví.“

Velkou roli hraje Smolík ve veteránském hnutí, jehož byl zakladatelem a kde funguje jako předseda revizní komise. „Jsem služebně nejstarším veteránem v republice. Veteránské hnutí vzniklo v roce 1982. Je nás evidováno 570 a já mám pořadové číslo jedna. Za těch dvacet devět let jsem vynechal maximálně čtyři turnaje,“ bije se v prsa.

Pravidelně se účastní také veteránských mistrovství Evropy . „Od roku 1995 jsem nevynechal jediné,“ připomíná. Dvakrát si zahrál i na mistrovství světa v Rimini a Záhřebu.

Na trenérském poli považuje za největší počin výchovu Františka Böhma, který dlouhá léta kraloval za jihočeskými zelenými stoly. „Věnoval jsem mu ve Startu hodně hodin. Podotýkám bezplatně,“ zdůrazní.

Ke stolnímu tenisu přivedl také své dcery Helenu Havlíčkovou a Yvonu Frolíkovou. Nyní se věnuje vnučce Lence Frolíkové. „V osmi letech má slibnou výkonnost,“ pochvaluje si.

Populární Pája Smolík se kromě stolního tenisu dokáže také velmi dobře bavit, a jak sám říká, patří mezi „přátele slzy“. Po zápasech i tréninku si také nějaké to pivo dá. „Jsem velmi družný a určitě je dobře, když si zápasy rozebereme. Je pravda, že nechodíme do mléčných barů a sem tam si dáme nějaké to pivíčko,“ nechce zveličovat svoji další velkou libůstku. „Osmdesát procent hráčů stolního tenisu na pivo po zápasech chodí,“ je přesvědčen.
Gratulantů bude mít Pavel Smolík v pondělí určitě hodně dlouhou řadu a připojuje se k nim i naše redakce.