Místo: jez Herbertov u Vyššího Brodu. Datum: červen 2013. Několik dní ustavičně prší a rozvodněná řeka Vltava se valí svým korytem mnohem rychleji, než za normálního stavu. Velkého průtoku vody se snaží využít parta vodáků, která se pokouší na raftech zdolat jez. Neúspěšně. Gumový člun se převrátí a v peřejích rozdivočelé řeky vyhasíná jeden lidský život. Další členové posádky ale mají větší štěstí. Kolem projíždí v autě zkušený vodák Libor Peška se svou přítelkyní Lenkou a neohroženě se vrhá do vody za záchranou tonoucích lidí.

Minulý měsíc byl člen českobudějovického oddílu Hanace Rafters Libor Peška oceněn za svůj odvážný čin Českým olympijským výborem.

Českým olympijským výborem jste byl odměněn za velmi odvážný čin. Co na své ocenění říkáte?
Moc mě to překvapilo. Nejprve mi přišel e – mail z Českého olympijského výboru s tím, že na mě shání podrobnější kontakt. To jsem ještě nevěděl proč. Pak mi přišla písemná pozvánka, která mě potěšila, zároveň jsem si ale říkal, že já nejsem ta správná osoba, která by měla být oceněna. Měl jsem tedy takové smíšené pocity.

Můžete váš čin popsat?
V červnu minulého roku sjížděli vodáci na raftu Vltavu a nepodařilo se jim sjet jez na Herbertově kvůli tomu, že řeka byla rozvodněná. Přišel jsem k tomu vlastně náhodou, protože jsem se zrovna na inkriminovaném místě pohyboval společně s přítelkyní Lenkou. Několika lidem jsme společně dokázali pomoci a za záchranu jejich života jsem byl oceněn.

Zachránit život a získat cenu za fair play čin, to asi potěší?
Určitě. Mám samozřejmě radost. Jen mě trochu mrzí, že cenu nedostala také moje přítelkyně, která by si to jistě rovněž zasloužila.

S jakými pocity jste se vrhal do rozbouřené vody?
Byl to intenzivní zážitek a stále na to musím myslet. Strach jsem neměl ani tak o sebe, jako o toho pána ve vodě a taky o Lenku, která mě jistila ze břehu.

Jaký máte názor na skutek party vodáků, které jste zachraňoval?
Ti lidé tam neměli co dělat, protože řeka byla hodně rozvodněná a byla nad jejich síly. Překvapilo mě, že už to byli zkušenější lidé, vlastně tátové od rodin. Myslel bych si, že už by mohli mít větší rozum. Nevím, co je to napadlo.

Už víte, koho jste vlastně před rokem zachraňoval?
Ukázalo se, že ta parta lidí byla ze Slaného, kde mám shodou okolností také přátele. Kontaktovali mě e – mailem, děkovali a navrhovali osobní setkání.

A sešli jste se?
Bylo to ještě živé a já jsem to setkání odmítl. Asi jsem se bál, že bych mohl říct  třeba něco nevhodného.

Jak to myslíte?
Z toho zachráněného pána byl po vytažení z vody cítit alkohol. Já jsem prostě neměl na osobní setkání odvahu. Přirozeně by se zajímali o detaily, ale už je to pryč a nechtěl jsem dávat najevo emoce, které by možná zbytečně přilévaly olej do ohně.

Pociťoval jste na ty lidi zlost?
Zlost nebo nějakou hořkost jsem určitě necítil a nepociťuji ani dnes. Spíš to považuji za osud. Za příběh, který přinesl sám život.

Jak jste se tehdy na inkriminovaném místě ocitl?
Pracuji na Povodí Vltavy. Jeli jsme z Českých Budějovic na Lipno. Jindy jezdíme přes Český Krumlov, ale tentokrát jsme to vzali přes Kaplici a Vyšší Brod. Neřeknu vám proč, je to zkrátka náhoda.

Byla povodeň, situace na řece byla velmi nebezpečná i pro vás samotného. Neváhal jste s pomocí ani na chvíli?
Kdybych projížděl kolem hořící stodoly, tak bych pravděpodobně pokračoval dál, protože bych nevěděl, co mám dělat. Jelikož se však pohybuji kolem vody, něco o ní vím a to místo dobře znám, řekl jsem si, že tady můžu být užitečný a nápomocen. Proto jsme z toho auta vylezli a začali pomáhat.

Ne každý by to dokázal…
Já se ale nepovažuji za žádného hrdinu. Nemyslím si, že jsem udělal něco zase tak zcela výjimečného.

Kdybyste se dnes nachomýtl k podobnému případu znovu, zachoval byste se stejně jako minulý rok?
Určitě bych to udělal znovu, ale zároveň při tom musí člověk přemýšlet, aby neudělal víc škody než užitku. Například, aby neohrozil zdraví a životy dalších lidí okolo.

Za určitých okolností tedy může nastat situace, za které byste to riziko nepodstoupil?
Taková situace na vodě určitě nastat může a nepochybně i někdy nastala. Já osobně jsem takovou bezmoc nezažil, ale profesionální záchranáři jistě před takovým rozhodnutím občas stojí. Oni umí situaci vyhodnotit a posoudit, zda riziko záchranné operace není příliš velké.