Sezonu provázely četné herní přestávky z důvodu koronaviru, přesto se nakonec podařilo strakonickým basketbalistkám odehrát celou základní část i následné dvojutkání o konečné umístění. „Spokojenost na jedné straně a současně nespokojenost na straně druhé. Spokojenost s tím, že jsme vůbec mohli trénovat a hrát. Doba byla nelehká. Prošli jsme generační proměnou. Měli jsme velmi mladý tým, ve kterém se vystřídalo čtrnáct hráček. Nějaký čas trvalo, než se dáme dohromady po stránkách lidských, taktických i basketbalových. Jsem rád, že se mohlo trénovat a hrát, přestože sezona bez diváků byla hodně zvláštní. Hodně chyběl důležitý kontakt s fanoušky,“ začal hodnocení sezony trenér extraligového celku Petr Martínek a pokračoval: „Nespokojenost je s tím, že jsme před sezonou deklarovali, že bychom chtěli sehrát daleko více vyrovnaných utkání, které neskončí rozdílem čtyřiceti a více bodů. To se nám podařilo jen z části. Když se podíváme na rozvrstvení týmů v tabulce, tak o mistrovi z USK Praha, který získal patnáctý titul, se nebudeme vůbec bavit, protože je to euroligový tým složený na mezinárodní soutěže a s mnohonásobně vyšším rozpočtem než kalkulujeme my. Ale i celky na druhém až čtvrtém místě byly úplně někde jinde než ostatní. Přesto jsme odehráli zajímavá utkání jako například se Slávií Praha, Ostravou, Chomutovem, Trutnovem a samozřejmě s naším rovnocenným partnerem, kterým je Slovanka. Nespokojeni jsme s tím, že jsme chtěli být devátí, což se nakonec nepodařilo.“

Strakonické basketbalistky mají za sebou další extraligovou sezonu.Strakonické basketbalistky mají za sebou další extraligovou sezonu.Zdroj: Deník/Vladimír Klíma

O specifičnosti sezony hovoří i to, že byl celek Strakonic čtyřikrát v karanténě, zápasy se musely odkládat a následně dohrávat v rychlém sledu. Děvčata neměla třeba i tři týdny míč v ruce a pak se musela rychle připravit na zápas. Jak to vše na tým působí?

Je fakt, že jsme byli v období od října do března čtyřikrát v karanténě. Samozřejmě je to nepříjemné. V prvních třech karanténách jsme měli jednu či dvě hráčky, které skutečně Covid 19 prodělaly, ostatní byly negativní. Děvčata sice mohla doma něco dělat, ale nestřílíte na koš a basket je specifický v tom, že na palubovce zkrátka musíte být. Důležité věci se v domácích podmínkách nedají nahradit. Nejhorší období pro nás bylo na konci sezony, kdy se hrálo o deváté místo. V sobotním utkání 6. března jsme doma dokázali nad Slovankou vyhrát. Bylo to po zajímavém vývoji, kdy jsme vedli již o jedenáct bodů, nakonec to byla výhra o dva body. V té době jsme měli nejlepší sportovní výkonnost a těšili se na odvetu, kde se popereme o deváté místo. Ale dostali jsme se do nejhorší situace, kdy šest hráček týmu společně se mnou prodělalo covid, takže jsme byli všichni na čtrnáct dní v izolaci. Někdo tak nedržel balon v ruce až tři týdny, což se muselo projevit. Tým tři neděle netrénoval pohromadě a prakticky z postele se šlo hrát. To nás ovlivnilo v rozhodujícím duelu, který se hrál 7. dubna v Benešově. Prohráli jsme 64:75, ale před děvčaty smekám. Sám jsem na utkání ani neodcestoval, jelikož jsem měl těžší průběh nemoci a musel zůstat v domácím léčení. Smekám před týmem, že se po až třech týdnech bez společného tréninku dokázal semknout a sehrál na Slovance zajímavý a vyrovnaný zápas.

Na Slovance rozhodl utkání domácí celek až v závěrečné čtvrtině.

V podstatě byl z naší strany poločas velmi dobrý. Soupeřky odskočily na začátku třetí čtvrtiny a náskok osmi až deseti bodů si udržovaly až do konce. Ale přesto jsme tam měli spoustu volných střeleckých pozic, které jsme nedali. Ale i to se dá přičíst tréninkovému výpadku, kdy se hráčky těžko mohly dostat zpět do fyzického tempa. Basket je specifický sport v tom, že i při volné střele, když dochází fyzický fond, odchází i střelecká úspěšnost.

Strakonický celek měl i v zápasech s týmy z vyšších pater tabulky velmi dobré dvě až tři čtvrtiny a ta čtvrtá utekla. Bylo to hlavně o zkušenostech?

V této sezoně jsme po dlouhé době měli výškově o něco vyšší družstvo. Pod košem Julia Vydrová měla přes metr devadesát, Barbora Vorlová skoro to samé. Sezona nám paradoxně přinesla něco pozitivního v tom, že děvčata nechodila pravidelně prezenčně do svého vysokoškolského studia, ale mohla tady bydlet na hotelu Garnet a učit se distančně. Pak jsme mohli daleko více a lépe trénovat společně. Natrénovali jsme toho více než v předchozích sezonách. To se odrazilo i v tom, že v té druhé části jsme o sobě věděli daleko více. Navíc se děvčata dala dohromady partou a vedlo to k tomu, že jsme třeba byli na Slavii domácímu celku tři čtvrtiny vyrovnaným soupeřem. Pak jsme ztratili závěr po několika chybách na obranné polovině. Soupeřky, které jsou starší a mají odehráno více těžkých zápasů v ŽBL, pak rozhodly zkušeností. Nám v lednu odešla nejzkušenější hráčka Eliška Petrušková z důvodu pracovního vytížení a studia, takže my disponovali velmi mladým kádrem, kdy nejstarší hráčka byla ročníku 1999 a nejmladší 2004. Náš věkový průměr byl kolem devatenácti let a zkušení matadoři říkají, že musíte utkání odehrát, abyste dokázal zkušenost prožít a pak jí dokázali aplikovat v těžkých zápasech. Právě tam se ukázalo, že jsme spolu delší čas a s těmito soupeři od pátého do devátého místa dokázali hrát vyrovnané duely. Kdybychom se vyvarovali hluchých míst v určitých pasážích zápasů, tak věřím, že jsme mohli pomýšlet na vítězství. Ale chyběla již zmiňovaná zkušenost.

Jak jste již zmínil, některá děvčata studují na vysokých školách. Další jsou zde na hostování. Jak je reálné, že udržíte tento kádr i do další sezony?

Když se tým skládal dohromady, tak na jedné straně byla generační obměna a na druhé bylo krédem klubu dávat šanci mladým nadějným hráčkám, které prošly Sportovním centrem mládeže při BK Strakonice. Navíc dáváme šanci hráčkám, které oblékají reprezentační dresy osmnáctky, dvacítky, či nakukují do velké reprezentace. To se nám povedlo a nyní probíhají jednání o tom, kdo zůstane a kdo půjde zase o kus dál. Basketbalový svět je malý a když se hráčka ukáže ve strakonickém dresu v dobrém světle, tak o ni mají zájem celky na prvním až šestém místě. Naším cílem je udržet tým pohromadě a pokud možno se ho tam, kde tlačí bota, snažili doplnit. Uvažujeme i o tom, že bychom získali i nějaké starší a zkušenější hráčky, které by vhodně tento mladý tým doplnily pro další sezony.

Zmínil jste, že dáváte šanci hráčkám ze strakonického SCM. I v týmech juniorek či kadetek je plno nadějných hráček, o strakonický basketbal je tedy dobře postaráno.

Musím celý štáb trenérů moc pochválit. Když skončilo staré vedení, sedli jsme si a museli si říci, jakou cestou půjdeme dál. A myslím, že jsme udělali docela kompaktní tým trenérů, kteří vědí, že čím větší základnu dětí budeme mít, tím se nám bude lépe dýchat v kategoriích kadetek a juniorek, kde nepřetržitě po dlouhých sedmadvacet let hrajeme nejvyšší soutěže. Porovnáváme se s kluby z velkých měst jako Praha, Brno, Ostrava, Hradec Králové a podobně. Dali jsme dohromady jasnou strategii klubu a snažíme se jí společnými silami naplňovat. Je to každoroční a každodenní boj, protože dětí není nazbyt, ale snažíme se získávat co nejvíce dětí ze Strakonic a okolí a navázali jsme úžasnou spolupráci s týmy jihočeských oddílů. Spolupracujeme na té bázi, že se snažíme hráčky zapracovávat do vyšších soutěží, které ve svých klubech nemají. Je to postavené na vzájemné oboustranné spolupráci. Situace oproti předchozím letům se změnila republikově. Když někde najdete šikovnou starší žákyni, tak již rodiče nevolí přechodný typ studia, že bude ve Strakonicích, ale dávají ji rovnou do velkých měst, kde hrají stejnou soutěž jako my. Dříve šla děvčata k nám do Strakonic, vystudovala zde gymnázium a následně se rozhodovala, kam půjdou dál. Nyní již rodiče přemýšlejí o tom, že dají děti do velkých univerzitních měst a od patnácti let se tam adaptují. Proto jsme u nás vše překopali a já musím poděkovat všem trenérům, kterým opravdu jde o strakonický basketbal. Bez nich by neměl náš basket takové renomé, jaké má.

Strakonické basketbalistky mají za sebou další extraligovou sezonu.Strakonické basketbalistky mají za sebou další extraligovou sezonu.Zdroj: Deník/Vladimír Klíma

Takovým zahřátím u srdce musí být i to, že v nejlepších týmech nastupují hráčky, které prošly strakonickým basketbalem.

Mám obrovskou radost, když vidím v nějakém jiném dresu strakonickou odchovankyni. Mám radost z toho, že jsme se spolupodíleli na tom, co dnes ta hráčka umí a čeho dosáhla. Byl jsem v kontaktu například s Veronikou Voráčkovou. Je to jedna z nejnadanějších českých hráček ročníku 1999. Ve finále Renomia ŽBL jsme měli hradeckou kapitánku Andreu Klaudovou. Tyto hráčky patřily k výrazným osobnostem svých celků. Andrea k nám přišla někdy v sedmé třídě. Prošla mládežnickými celky, skvěle hrála v kadetkách i juniorkách a je vidět, že dostala výborný základ i z Březnice, odkud k nám přišla. To samé platí o Veronice Voráčkové, která k nám přišla z Českých Budějovic a my na práci jejich původních trenérů navázali. A hráčky to pak byly tak výborné, že po nich sáhly jak USK Praha u Veroniky, tak Trutnov a posléze Hradec Králové u Andrey. Ale musím připomenout i KP Brno, kde hraje Lída Dudáčková, která pochází z Netolic. Zde je to úspěch trenérů z Českých Budějovic i náš, že jsme se podíleli na výchově tak kvalitní hráčky. A nechtěl bych zapomenout ani na Karolínu Fadrhonsovou, která v našem dresu sbírala tři roky zkušenosti v Renomia ŽBL a nakonec putovala za přítelem do Brna, kde hrála v dresu KP Brno. Ve Slávii Praha jsou další dvě hráčky, které prošly Strakonicemi. Bára Holubová dokonce na podzim oblékla český seniorský dres. Ta k nám přišla z Klatov, odehrála zde extraligu kadetek a juniorek a přes KP Brno šla do Slávie. Loni do Slávie ještě přestoupila Tereza Brušáková. Opomenout v tomto výčtu samozřejmě nemohu ani Julii Reisingerovou, které se daří na španělských palubovkách i v dresu České republiky. Prošla u nás žákovské kategorie a trenérům, kteří ji vychovávali, zejména panu doktoru Vondřičkovi, je třeba velice poděkovat. Toto vše je oceněním trenérů, kteří se podíleli na kariéře hráček, které našim klubem prošly.

Oceněním práce strakonického klubu je i to, že máte zastoupení v mládežnických reprezentačních výběrech.

Julie Vydrová patří BA Sparta Praha a my si jí v této sezoně vytáhli na hostování. Nyní je zařazena do reprezentační dvacítky a dokonce i do univerziádního výběru, který bude mít nyní v květnu přípravný kemp. Zde je zařazena i Eliška Petrušková, která pochází z Klatov, a Simona Růžková, která je hráčkou Sokola Hradec Králové a u nás nyní hrála. Ještě je reprezentace v basketbale 3x3, která se připravuje na Evropu a svět. Zde máme Aničku Roseckou, která je také hráčkou BA Sparta Praha, ale letos se po odchodu Elišky Petruškové stala kapitánkou našeho týmu. Zde je i Simona Růžková. Zatím jsou potvrzeny akce U18 a U20. V mladších kategoriích, kde máme Adélu Junkovou, zatím čekáme, co bude. Z důvodu pandemie se akce mladších děvčat nekonají. V každém případě děvčatům přejeme, aby se dostaly do závěrečných nominací na mezinárodní akce.

Za těmito úspěchy však stojí mravenčí práce mnoha lidí kolem basketu.

Dík patří všem, kteří se postarali a nadále starají o to, že jsou Strakonice basketbalovým městem. Basketbalová líheň s obrovskou tradicí. Těch je tolik, že je těžké je jmenovat a nerad bych někoho urazil tím, že bych na něho zapomněl. Musíme si uvědomit, že Strakonice pořád hrají nejvyšší soutěže nejen v žákyních, kadetkách, juniorkách, ale i extraligu žen. To vše udržet, je velký závazek a na druhou stranu je to stále složitější. Když si uvědomíme, že mají Strakonice pětadvacet tisíc obyvatel, tak je to něco neskutečného. My jsme na mapě České republiky s Trutnovem dvě nejmenší města, která konkurují gigantům typu Prahy, Brna, Ostravy, Hradce Králové a podobně. Městům s obrovskou basketbalovou tradicí. Navíc nás limituje to, že nejsme univerzitní město, kdy jdou hráčky nejen za sportem, ale i vzděláním, které je velice důležité

Co si přát do budoucna po této hodně problematické sezoně?

Hlavně si popřejme zdraví a štěstí. Abychom se opět vrátili do „normálního života“. Abychom mohli provozovat to, co nás baví. Věřím, že největší boj s covidem zvládneme a budeme moci normálně chodit do práce a bavit se, smát a sportovat. Je úplně jedno, zda jsou to malé děti z BK Strakonice, fotbalisté, florbalisté či senioři v domovech pro seniory.

Strakonické basketbalistky mají za sebou další extraligovou sezonu.Strakonické basketbalistky mají za sebou další extraligovou sezonu.Zdroj: Deník/Vladimír Klíma

Co Vás osobně nejvíce v posledních měsících potěšilo?

Když jsem věděl, že nebudu moci z důvodu covidu jet na poslední zápas do Benešova, tak mě potěšila děvčata našeho týmu. Přijela za mnou na návštěvu. Manželka na mě volala, že mám venku hodně početnou návštěvu. Netušil jsem, kdo to je. Když jsem u nás na vesnici viděl tolik aut před barákem, tak mě to dojalo. Připomínalo mi to doby, kdy jsme se sjížděli o pouti k babičkám a před barákem nebylo k hnutí. Holky mi ještě přivezly zvláštní medicínu R.U.M. To setkání ve mě zanechalo velmi silný dojem. Bylo to asi násobeno i tím, jak nelehkou sezonu jsme všichni prožili. Pro mě to bylo důležité z lidského hlediska, když je člověku ouvej, tak si na něj někdo vzpomene. Holky mě zkrátka dostaly.