Smečař, který v juniorech ještě hrával na postu univerzála, postupem času se ale vypracoval mezi nejšikovnější české volejbalisty. Petr Michálek.

Jeho předností je přihrávka, šikovná ruka, předvídavost a určitě také rychlost a dynamika. Na ME volejbalistů v Polsku si z ničeho těžkou hlavu nedělá.

„Když mám čas, tak chytám pokemony, je jich tady hodně,“ překvapil odpovědí na otázku Deníku.

Co tedy vlastně dělá, když právě netrénuje? „Jsou tu jiné druhy pokemonů, které se u nás méně vyskytují, v týmu je chytáme asi čtyři. Ostatní spoluhráči z nás mají legraci. Chodíme po Štětíně a s mobily na ulicichytáme pokemony.“

Nejen na ulici, ale zkoušeli to i v hale. „A úspěšně,“ culil se smečař.

Proč je Petr Michálek tolik cenný pro každého trenéra? Není žádný hromotluk. Bijec k nezastavení. Protože dokáže odhadnout dopředu, co se bude na dít.

Ví o krok dřív, co se bude kurtu odehrávat. Intuici ale musí podpořit pečlivá taktická příprava. „Ta je hodně důležitá. Podle mě je to snad polovina úspěchu.“

Trenéři s hráči u videa dlouhé hodiny rozebírají, kdo, kdy a kam smečuje, jak soupeř brání, komu posílá balony nahrávač. „Pak to na hřišti máte všechno jednodušší. Pak víte, kam míč podle procentuálního vyjádření nejvíc létá, jsme schopni se pak na všechno dopředu připravit.“

Tým už je pohromadě hodně dní. Na soustředění v Jablonci dokonce prošel ponorkovou nemocí. „Je pravda, že se něco objevilo, vyříkali jsme si to u piva.“

Ve Štětíně všichni táhnou za jeden provaz. „Tady na mistrovství Evropy už jsme v pohodě.“

Michálek s obdivem sleduje diváky na tribunách. Ve štětínské Azoty Aréně se baví náramně, i když nehrají domácí. „A ve Varšavě přišlo na první zápas 65 tisíc lidí. To je bomba. Sen každého hráče. Taky bych to chtěl někdy zažít.“

Rodák z Dačic na Jindřichohradecku je odchovancem táborského volejbalu. Po zisku mistrovského titulu se chystá na další sezonu v dresu Jihostroje. „Těším se na návrat do klubu, kde budu plnit svoje povinnosti, česká extraliga zase posílila, uvidíme, jak dopadne.“