Čtyřiadvacátého října se na tréninku svalil volejbalový smečař Jihostroje Petr Michálek k zemi. Už nevstal. Výron. Na kotníku boule jako zeměkoule. Utekly pouhé tři týdny a „Michi" už byl zase na tréninku! „Chtěl jsem být zpátky ještě dřív," říká.
Mládí zdobí netrpělivost, to platí i o reprezentačním smečaři. „Nebaví mě, když nehraju, chtěl bych se do toho znovu dostat co nejdřív."
Michálek se dokonce objevil přímo v zápasech. „Noha mě bohužel ještě nepustí do výskoku, zatím je to tak na přihrávku," vyprávěl po návratu ze zápasu Ligy mistrů v Innsbrucku. Od té doby utekl další týden a hráč už dokonce smečuje! „Jenže skáču o patnáct čísel míň."
Rekonvalescence probíhá bleskurychle, ale bolestivě. „Rehabilitace a masáže ne, ale tréninky bolí," přikyvuje.
„V kotníku není pohyb, který by být měl."
Dalo se očekávat, že při návratu do vrcholového sportu bude mít psychické zábrany. To ale není Michálkův případ. Na jasnou otázku, nabízí jasnou odpověď: Co hlava? „Hlava dobrý."
Je ale jasné, že minimálně mírné obavy měl. „Podvědomě to asi v hlavě bude, snažím se to neřešit. Na blok, když tam někdo má nohy, se skákat nebojím, to už jsem odboural."
Pomaličku vyhlíží nejen návrat do sestavy, ale dokonce do top formy! V Rakousku ho trenér vyslal hasit situaci v Lize mistrů. „Sice jsem v Innsbrucku hrál, ale nebylo to nic moc. Uvidíme, za jak dlouho mě kotník pustí do plného výskoku. To je teď jediné, co mi chybí."
Malou výhodou je, že nejbližší reprezentační akce se odehraje až po extraligové sezoně. „Světová liga," přikyvuje odchovanec táborského volejbalu.
Bude také v týmu?
„Záleží na tom, koho si po konci sezony trenér vybere, já už snad budu zdravotně úplně v pohodě."
