Od roku 2015 nezapomínají organizátoři ankety ani na sportovce se zdravotním postižením, kteří svými výkony rovněž dokáží zaujmout sportovní veřejnost. V minulém roce se to nejlépe povedlo plavci Arnoštu Petráčkovi a vzpěrači Martinu Bihárymu. První se stal mistrem Evropy, ten druhý mistrem světa.

Handicapovaný plavec z Jankova Arnošt Petráček nechyběl v posledních třech letech na pódiu ani jednou.

Uplynulá sezona pro něj měla být odpočinková, přesto si dokázal udržet vysokou formu a vyhrát dvě zlaté medaile na mistrovství Evropy v Dublinu. Pro paralympijského vítěze z Ria žádný problém, může někdo namítnout. Skutečně? „Právě že i v Evropě je hodně silná konkurence. Žádný lehký závod to nebyl,“ upozorňuje Petráček.

Rok 2018 byl podle jeho představ. Arnošt Petráček si odpočinul, nabral nové síly, a i to mu pomohlo k triumfu na evropském šampionátu.

Pokud mu letos vyjdou všechny plány, má sedmadvacetiletý plavec všechny předpoklady stát se nejlepším handicapovaným sportovcem i na konci tohoto roku. „Hlavně aby mi sloužilo zdraví. Na mistrovství světa bych si chtěl vyplavat limity na paralympiádu do Tokia,“ přeje si.

Na pódiu v českobudějovickém Metropolu však ani tentokrát nestanul sám. Jméno zrakově a tělesně postiženého vzpěrače Martina Biháryho jihočeským příznivcům sportu tolik neříká. Biháry se přitom může pochlubit již osmi tituly mistra světa v benchpressu. Ten poslední vybojoval právě minulý měsíc v Egyptě a zaslouženě doprovodil slavnějšího kolegu na pódium.

Oba sportovci, které dělí osmnáct let, se potkali před deseti roky na paralympiádě v Pekingu. A ještě jedno mají společné. Arnošt Petráček i Martin Biháry museli překonávat svůj handicap již od narození.

Biháry začal cvičit už v osmi letech, kdy mu bráška přinesl domů čtyřkilové činky. Ve čtrnácti se pak začal věnovat bojovým sportům a od svých šestnácti let pravidelně navštěvuje doma v Rokycanech fitcentrum, kde zároveň také pracuje jako osobní trenér.

Aby Martin Biháry mohl měřit své síly s handicapovanými sportovci a jezdit na závody, stal se členem I. Centra zdravotně postižených v Českých Budějovicích. „Doma v Rokycanech mám super podmínky díky vstřícnosti majitelů fitka a za podporu děkuji také Českému svazu zrakové postižených. Jinak jezdím jednou týdně na tréninky do Budějovic,“ říká silák, který dokázal při vzpěračských závodech zvednout 180 kg.

Na tréninku už se mu prý povedlo zvednout i více. Nejsilnější ze všech byl i na mistrovství světa, které proběhlo na sklonku minulého roku.

Slavnostní večer v českobudějovickém Metropolu si Biháry náležitě užil. „Bylo to příjemné. Moc si toho vážím, protože na takové vyhlášení jsem se nikdy předtím nedostal,“ popisuje své pocity. V roce 2019 by si přál zdraví svých nejbližších, aby se mu dařilo ve sportu, a také by chtěl najít druhou polovičku a mít vlastní rodinu.