Dorostenecký mistr republiky v polohovém závodě na 400 metrů byl také zahajovacím členem štafety měst na 500 krát 100 metrů, která se uskutečnila ve středu.


V kolika letech jste začínal se závodním plaváním?
Bylo to ve třetí třídě, když mi bylo osm let.


Od svých začátků působíte v českobudějovickém Koh–i–nooru?
Ano. Začínal jsem u trenéra Špitálníka a postupem času jsem se propracoval k paní trenérce Šestákové.


Kdy jste poprvé zaznamenal nějaký významnější úspěch?
Určitě to byly medaile z mistrovství republiky mladších žáků v Třebíči, kde jsem byl třetí na patnáct set i čtyři sta metrů kraul. Ve starších žácích jsem byl byl stříbrný na čtyři sta metrů polohový závod na mistrovství republiky doma v Budějovicích. To považuji za takový zlomový moment mé sportovní kariéry.


Loni už jste sbíral medaile na dorosteneckém šampionátu.
Vyhrál jsem čtyři sta metrů polohový závod a byl jsem třetí na patnáct set metrů kraul.


Jsme na začátku další zimní sezony. Příprava na ni probíhala podle vašich představ?
Byli jsme jako každý rok na týdenním soustředění v Itálii, kde jsme natrénovali opravdu dost. Především fyzičku. Bylo to hned na začátku sezony a bylo dobré, že jsme shodili to, co jsme o prázdninách nabrali. Nyní trénujeme už čtyři týdny, ale z toho jsem byl dvakrát nemocen, takže příprava v mém podání zatím není ani zdaleka ideální.


Co považujete za své největší cíle v letošní sezoně?

Rád bych na mistrovství republiky dorostu obhájil titul na dlouhé polohovce a dobře se umístil i na patnáctistovce volným způsobem. Chtěl bych se dobře umístit i na šampionátu dospělých. Líbilo by se mi čtvrté místo. Medaile by mne samozřejmě lákala, ale jsem ještě hodně mladý a mám na ni ještě asi čas.


Jednou z vašich specializací jsou vytrvalecké tratě. Co vás přivedlo právě k těmto fyzicky hodně náročným disciplínám?
Za mlada jsem nebyl moc robustní a neměl jsem vlohy pro sprinterské tratě. Prakticky mi nezbylo nic jiného, než zkusit vytrvalecké tratě.
Na ně to chce asi opravdu hodně dobrou fyzičku.


To je pravda. Tréninky bývají dost náročné. Občas je to i nuda, ale makat se musí.


Polohovka je zase něco úplně jiného. Trénujete rovnoměrně všechny čtyři styly?
Snažím se, ale většinou se věnuji delfínu a kraulu. Prsa a znak jsou spíše doplňkové způsoby. Chtělo by to ale trénovat všechno stejně.


Ve které fázi se nejčastěji rozhodují polohové závody?
Často se rozhoduje na třetím úseku, kde se plavou prsa. Ty nikdo moc neumí. Polohovky plavou většinou bývalí krauleři a ti se prsům moc nevěnují. Tam se to láme a závěrečná stovka kraulem už je jenom o vůli. Tam už nemá nikdo síly.


Od vytrvalostních tratí je jenom kousek k dálkovému plavání. Neláká vás třeba stále populární překonání kanálu La Manche?
Dálkové plavání jsem zkoušel a dokonce jsem v mladších žácích vyhrál Český pohár. Na mistrovství republiky dorostu jsem byl na pět kilometrů druhý. Možná se z toho také něco vyklube, ale La Manche, to ne. O tom vůbec neuvažuji.


Není větší šance prosadit se třeba do reprezentace v dálkovém plavání větší než v bazénu?
Konkurence je tam opravdu možná menší, ale zase až tolik do toho nevidím. Prioritou je pro mne jednoznačně bazén.


Jaký máte nejbližší program?
Příští víkend jedeme na závody do Plzně, kde bych se chtěl přiblížit svým osobním rekordům, abych zjistil, jak na tom na začátku sezony jsem.


Plaval jste první úsek štafety měst. Co pro vás tato událost znamená?
Plavat první za město, to je pro mne velká čest. Chtěl jsem se přiblížit svému osobáku na stovku, který mám padesát sedm vteřin. Nakonec to bylo o dvě vteřiny horší, ale nebyl to nijak hrozný čas.