Bývalí ligoví fotbalisté, jako Roman Lengyel, Petr Benát či Luboš Pecka, se z trávníku přesunuli do haly, kde si našli nového koníčka.
Duší budějovického futsalového manšaftu je pětatřicátník Radim Pouzar. Futsal hraje již od svých patnácti let a získané dovednosti uplatnil i ve fotbale.
S velkým fotbalem začínal v Dynamu, nyní patří v krajském přeboru mezi klíčové opory Rudolfova
Jako fotbalista jste měl jistě blízko i k futsalu. Jaké byly vaše začátky?
Pocházím z Hůr a měl jsem to tedy kousek na Rudolfov, kde byl futsal vždycky populární. Hráli to chlapi, kteří byli třeba o dvacet let starší než já. Byl jsem moc rád, že mě vzali mezi sebe. Byla to pro mě škola. Dovednosti získané ve futsalu se mi totiž hodily i ve velkém fotbalu.
Jak vznikl váš současný tým, se kterým sklízíte úspěchy doma i na mezinárodním poli?
Současný tým jsme dali dohromady teprve před několika roky a Petr Benát nás nyní přihlásil do druhé ligy. Předtím jsme hráli sálovku v různých týmech.
Vloni jste se dokonce zúčastnili evropského poháru ve španělském Lloret de Mar. Kudy vedla cesta na tento turnaj?
Předloni jsme to i s potřebnou dávkou štěstí dotáhli až na finálový turnaj Českého poháru, který se hrál shodou okolností v Českých Budějovicích. Porazili jsme všechny renomované týmy a pohár vyhráli. No a v následující sezoně jsme se dostali do Španělska na evropský šampionát v sálovém fotbale.
A dostali jste se až do finále. Jaké bylo měření s mezinárodní konkurencí?
Přiznám se, že zpočátku jsme to pojali spíš jako dovolenou. Proti týmům, jako jsou Petrohrad nebo Spartak Moskva, ale nemůžete nastoupit jen tak bez přípravy a hrát s nimi vyrovnaně. Řekli jsme si, že jsme nepřijeli pouze na výlet a že si chceme také pořádně zahrát. Zápasy se nám povedly, a přestože jsme finále se Spartakem Moskva 0:1 prohráli, myslím si, že jsme zanechali dobrý dojem a udělali dobrou reklamu českému futsalu.
Vedete tabulku druhé ligy. Pomýšlíte i na první ligu?
Vedeme si nad očekávání dobře. Prohráli jsme akorát v Liberci. Naším cílem bylo pohybovat se kolem čtvrtého místa. Podle toho, jak se ale soutěž vyvíjí, tak začínáme přemýšlet o tom, že bychom rádi druhou ligu vyhráli a postoupili výš.
Je nyní vaší prioritou fotbal nebo spíš futsal?
Mojí prioritou byl vždycky fotbal a futsal byl jen doplněk. Pomáhal mi udržet se v kondici a být stále v pohotovosti. Fotbal mám stále rád, avšak momentálně mi větší radost dělá futsal. Možná i proto, že s futsalem máme větší úspěchy a mám kolem sebe partu dobrých spoluhráčů. Futsalem se bavím víc, fotbal už mě nenaplňuje tak jako dřív.
V čem je futsal jiný než fotbal?
Futsal je založený na velké rotaci a na signálech. Pokud by fotbalisté z fleku nastoupili proti týmu futsalistů, měli by velké problémy. Nám už na trénink futsalu nezbývá čas a scházíme se tak až na zápasy. Každý z nás je něčím výrazný. Na naučenou strojovou hru soupeřů platí naše kreativita a variabilita.
Někteří trenéři vás kvůli možnému zranění na futsal neradi pouštěli…
To riziko zranění je zhruba stejně velké jako ve fotbale. Někteří trenéři v dorostu byli zásadně proti futsalu. Jiní zase měli pochopení a jenom mi kladli na srdce, abych byl opatrný.
Česká republika je docela úspěšná v malé kopané. Nehodláte ji také vyzkoušet?
Malá kopaná má jiná pravidla. Míč se odráží od zdí a mantinelů, což nás moc neláká. Někdy si to jednorázově zkusíme, ale není to úplně o fotbalových dovednostech. My potřebujeme ty lajny.
Býval jste známý bouřlivák. Na trávníku jste byl vždy vidět a slyšet. Řekl bych ale, že v poslední době jste se zklidnil.
Jsem nastavený tak, že chci stále vyhrávat, a proto dávám emoce najevo. Je ale fakt, že jsem se trochu zklidnil. Možná je to tím, že už pro mě fotbal není sportem číslo jedna. Taky jsem měl v létě operované koleno a narodila se mi dcera. To jsou všechno faktory, které mohly přispět k tomu, že jsem klidnější. Udělám ale všechno proto, abychom se s Rudolfovem v přeboru zachránili.
Kromě fotbalu a futsalu stíháte trénovat také děti. Jste hodně vytížený?
Jsem profesionálním trenérem fotbalové akademie a chodí k nám nejlepší kluci z celého kraje. Věnujeme se jim od pondělí do pátku. Kromě toho trénuji v Dynamu tým žáků do čtrnácti let. Klukům se s Jirkou Hrbáčem věnujeme v pátek na tréninku a o víkendech hrajeme zápasy. Velký dík patří mé ženě Ivě a dceři Karolínce. Mají velkou trpělivost a jsou tolerantní. Hlavně o víkendech není jednoduché vše skloubit.
Jaký jste trenér?
Vždycky se všechno snažím dělat naplno. Dokážu odpustit chyby na hřišti, vadí mi ale některé charakterové vlastnosti, jako jsou lenost a nezodpovědnost.
