Tři čtvrtě zápasu jste s favorizovanou Chrudimí drželi vyrovnaný stav. Až v závěru se hosté prosadili. Jaký byl váš pohled na utkání?
Přijel k nám podle mého nejlepší tým, který u nás momentálně je. Povedl se nám vstup zápasu. Dali jsme první gól a zdálo se, že soupeř malinko znervózněl. První poločas byl z naší strany výborný. Řekl bych, že to bylo naše nejlepší utkání v sezoně.

Chrudim je bezpochyby mimořádně kvalitní a hlavně také profesionální tým. Nečekali jste, že prokáže přece jen více a dříve svou kvalitu?
V první půli to Chrudim asi trochu podcenila a nehrála v té úplně nejsilnější sestavě. Asi si hosté mysleli, že si sem přijedou jen tak zahrát. Ale my jsme si řekli, že si poslední letošní domácí zápas jdeme užít a soupeře jsme pořádně potrápili. Je jen škoda konečného výsledku. Prohra 1:5 je pro nás docela dost krutá.

Zatímco soupeř měl napěchovanou střídačku, vy jste točili jenom sedm hráčů do pole. Mohlo být znát, že na vás ke konci trochu padla fyzická únava?
Z toho si spíše s klukama děláme srandu, že vždycky přijede patnáct lidí, ale stejně jich do hry chodí jenom tak šest sedm. U nás je to stejné a vyhovuje nám to. Nepotřebujeme někam jezdit ve více lidech. Ono nás o moc víc stejně není (úsměv).

Stále hrajete nejvyšší soutěž bez tréninku, nebo už jste to změnili a občas se sejdete ke společné přípravě?
Občas se na nějaký trénink sejdeme. Ale shodli jsme se na tom, že pokud budeme chtít příští rok udělat nějaký lepší výsledek, tak budeme muset začít trénovat pravidelně.

Je znát, že ostatní soupeři mají napilované futsalové signály, zatímco vy hrajete stále spíše fotbal v menším provedení?
To určitě. Hlavně prvních pět týmů tabulky. To jsou profesionální kluby, pořád trénují a u nich je to hodně znát. S ostatními soupeři hráváme vyrovnané zápasy a býváme třeba i lepší, ale u první pětky nevíte do poslední chvíle, co udělají. Občas je to pěkný záhul.

Prvních pět celků je proti zbytku nejvyšší soutěže hodně odskočených?
V každém případě. První pětka je skutečně dost oddělená. V zápasech ostatních celků může dojít na jakýkoliv výsledek. Letos jsme měli dobrou sezonu a je jen škoda, že jsme nezvládli domácí zápas s brněnskými Vlky a prohráli jsme v Ústí, jinak jsme si mohli zahrát i play off.

V konečné tabulce obsadíte s největší pravděpodobností deváté místo. Odpovídá to vaší výkonnosti?
Řekl bych, že s tím můžeme být spokojeni. Hlavně, že se vůbec hraje a můžeme něco dělat. V této době je to těžké. Nikdo z nás nehraje „velký“ fotbal, takže je super, že se můžeme scházet alespoň na futsalu. Deváté místo určitě bereme.

Letošní ročník je nesestupový. Přineslo to pro vás do zápasů větší klid?
Klid si nemyslím. Náš kapitán Radim Pouzar by nás v klidu nenechal (smích). Ale ani jsme to nějak nebrali, že se nepadá. Šli jsme zápas od zápasu a přáli jsme si dostat se do play off. Deváté místo je však asi naše momentální maximum a jsme rádi, že nejsme v těch nejspodnějších patrech tabulky.

Jak se vůbec hraje s Radimem Pouzarem, který neustále pokřikuje na spoluhráče, protihráče i rozhodčí?
Já osobně hraji s Radimem už nějaký rok, tak jsem si zvykl. Ale pro nové kluky je to asi těžší (úsměv). On je prostě takový. Je to srdcař, srdce tohoto týmu a jsem rád, že mohu být jeho součástí. Nikdo se na něj nezlobí. Když to přežene, tak se většinou po zápase i sám omluví. To je v pohodě.

Jak ho berou soupeři?
Soupeři už si na něj v první lize také zvykli a berou ho (smích). I když první rok asi byli trochu v Jiříkově vidění. Teď už však ví, o co jde. Myslím, že některé týmy ho i popichují a snaží se ho vyprovokovat. Ale on to zvládá (smích).

Ve futsalovém týmu Dynama se potkáváte i se svým mladším bratrem Dominikem. Je to pro vás motivace navíc, že si spolu můžete zahrát?
Brácha je o sedm let mladší a poprvé jsme se v jednom týmu sešli právě až teď na futsalu. Je to takové zpestření. Děláme si srandu, že v Chrudimi jsou bratři Drozdové a v Dynamu zase bratři Hricové.

Jak jde podle vás dohromady futsal s fotbalem? Fotbaloví trenéři nevídají zrovna moc rádi, když se jejich svěřenci tomuto sportu věnují.
Vím, že s tím fotbaloví trenéři občas zápolí. Já jsem s tím nikdy neměl problém a vždycky jsem sem rád jezdil za klukama na futsal i ze Slovenska z Popradu. Kluci z kabiny to tam věděli, ale trenéři asi moc ne (úsměv). Ale teď už hrajeme fotbal všichni jen na amatérské úrovni, tak to může být trenérům tak nějak jedno. Jsme rádi, že máme v Dynamu takovou partu a je to fajn.

Hodí se vám dovednosti z futsalu i na fotbalovém hřišti?
Na malém prostoru musíte rychleji reagovat a podle mého je to pro fotbal přínos. Fotbal je samozřejmě něco jiného, ale dovednosti z futsalu se v něm hodí.

Fotbal hrajete za rakouský Bad Leonfelden. O jak vysokou soutěž se jedná?
Jsem tam od léta s Davidem Radouchem a je to pátá nejvyšší rakouská soutěž. Úroveň zhruba naší divize. Jsem tam spokojený. Po čtyřech letech na Slovensku jsem se chtěl vrátit domů a jsem rád, že jsem ten krok udělal. Zapojil jsem se také do trénování v mládežnické akademii Dynama.

Svého času jste měl v Dynamu ve druhé lize docela slušnou pozici. Nešlo z vaší fotbalové kariéry vytěžit přece jen víc?
Taky si občas říkám, že jsem mohl mít víc štěstí. Ale je fakt, že v osmnácti letech jsem šel z Rudolfova rovnou do Tábora, kde byla druhá liga. Tam jsem začal hrát fotbal na profesionální úrovni. Pro mě to byl obrovský skok. Možná jsem toho mohl uhrát víc, ale to už je všechno za mnou. Dívám se jen dopředu.