V sobotu se tým představí v extralize v domácím prostředí s Brnem. Osmadvacátého ledna nastoupí Jihostroj v Itálii proti slavné Civitanově.

A to není ani zdaleka všechno. Hlavně pro dva hráče, kteří si hned v úvodu roku 2020 plnili své reprezentační povinnosti. Blokaře Radka Macha a smečaře Petra Michálka.

„Jak přepínám ze soutěže na soutěž?“ Pousmál se nad dotazem Radek Mach, který společně s Petrem Michálkem odehrál zápasy kvalifikace o postup na olympijské hry. „Já to nemám tak, že bych přímo přepínal, spíš bych ten dotaz otočil,“ uvedl a okamžitě jedním dechem vysvětlil: „Každá liga vám dá trošku jiný impulz. “ Mach má ze své velmi bohaté kariéry zkušeností na rozdávání. Přesto se v zápasech vždy naučí něco nového. Z odehraného utkání se snaží vybrat něco, co by se mu v tom dalším mohlo hodit. „Každá soutěž, je jiná, o to víc mě volejbal baví,“ pousmál se.

Náročný program se ale může projevit na únavě „materiálu“. Tělo by docela logicky mohlo začít protestovat. Podobně je na tom i hlava. „Já ale cítím, že mě změna v soutěžích spíš nastartuje, nemám to tak, že by mě různé zápasy nějak extrémně unavovaly.“

Podobně je na tom smečař Petr Michálek. Změny mezi soutěžemi s sebou přinášejí drobnosti, které divák tolik nevnímá. Liga mistrů se hraje s jinými míči, než se kterými volejbalisté bojují v české extralize. A rozdíl zdaleka není jen v barvě.

„Je to znát,“ přikyvuje.

V čem konkrétně? Zdálo by se, že smečař do balonu plácne co největší silou a ten skončí v bloku, v síti, v autu, nebo dopadne do soupeřova pole. Na balonu by z pohledu laika nemělo moc záležet. Petr Michálek ale ví dobře, že rozdíly jsou pro přihrávajícího smečaře zásadní. „Přechod z mikasy na galu je o dost složitější, než když si musíme zvykat obráceně,“ říká. Míče mají lehce jinou váhu, jsou z jiných materiálů, jinak létají. Petr Michálek jiný recept než trénink nemá. „Chce to minimálně dva dny, spíš tři, až pak si na jiné míče zvyknete.“

Není úplně jednoduché okamžitě po návratu z olympijské kvalifikace, kde se měřili s největšími hvězdami evropského a světového volejbalu, přehodit výhybku na čtvrtfinále Českého poháru. Přitom v Příbrami se nejlepší český tým představí už ve středu večer. „Z klubu máme něco naučeného, na evropské scéně to pak rozhodně neplatí,“ uvažuje jeden z nejlepších českých smečařů Petr Michálek.

V čem konkrétně je pro smečaře největší rozdíl?

„Z nás to na sobě pozná v reprezentaci každý sám, najednou se do diagonály nevejdu, já patřím mezi smečaře menšího vzrůstu a co do diagonály složím v extralize, to v nároďáku prostě neprojde,“ přibližuje co do centimetrů „malý“ hráč.

Zajímá vás, kolik volejbalový šikula Petr Michálek měří? 190 cm. Ale při srovnání s největším evropskými esy je to zkrátka málo. „Mezi hrou v národním týmu a v klubu je i trošku změna v systému, rozdíly jsou v útoku a na přihrávce.“

Rozhoduje také spolupráce smečaře a nahrávače?

„No jistě. Záleží na tom, jak je který nahrávač šikovný, jak dokáže svému smečaři vyhovět, jak se dokáže přizpůsobit. Někomu to trvá déle, někomu kratší dobu. Každý útočník si zase na nahrávače potřebuje zvyknout,“ přemýšlí Michálek nad svým řemeslem.

Naštěstí v Jihostroji má vedle sebe nejlepšího nahrávače extraligy.

Španěl Miguel Angel de Amo dobře ví, jak a co jeho smečaři potřebují.

Radek Mach připojil ještě jeden zajímavý pohled.

Je mu 35 let.

Hrál v Lize mistrů proti velikým superhvězdám. Má za sebou úspěšný turnaj mistrovství Evropy. „V reprezentaci jsme zase viděli jiný volejbal, zase víme, že se tento sport dá hrát lépe,“ vyprávěl se širokým úsměvem na tváři. „Mě osobně tyto zápasy ohromně motivují k tomu, abych se znovu nastartoval, abych nezůstal v nějakém stereotypu.“

Radek Mach poslední zápas české reprezentace v Berlíně nedohrál. V sestavě ho nahradil o generaci mladší oddílový spoluhráč Josef Polák, který v letošní sezoně hostuje v Příbrami. „V Berlíně jsme viděli volejbal, který se teď hraje na evropské špičce, kdo se na zápasy díval, musel se volejbalem bavit,“ myslí si Radek Mach a přidává i hodnocení z českého pohledu neúspěšnou kvalifikace. Jaké pocity v jeho hlavě převládají?

„Myslím, že jsme v turnaji zanechali docela sympatický dojem, je vidět, že máme mladou nastupující generaci, která by náš volejbal mohla zase někam posunout.“

I když se vrcholoví sportovci brání únavě sebevíc, někdy je prostě přemůže. Jak se blokař české reprezentace, pokud ho náročný program přece unaví, dostává zpět do formy? „Vždy je třeba si nastavit minimálně poslední týden před každým zápasem. Musí se dobře do posilky, je třeba se věnovat regeneraci,“ naznačuje,že i odpočívat se musí umět.

„Důležitý je potom také relax doma s rodinou,“ doplnil Mach a zároveň připojil svůj osobní vyzkoušený model, který při únavě volejbalového těla funguje stoprocentně: „Když mám dopoledne trošku víc času, tak si rád na pohodu drobet přispím, nebo mezi dvěma tréninky si dám dobrý oběd, spánek, až pak se zase soustředím na volejbal.“