Osudnou se jim stala třináctá rychlostní zkouška, kdy jejich vůz ve velké rychlosti čelně narazil do stromu. Třebínová byla na místě mrtvá, Levora skonal o půl hodiny později.

Smutná událost hodně zasáhla českobudějovického soutěžáka Jana Jinderleho, jenž v předloňské sezoně s Třebínovou jezdil. „Odjeli jsme spolu skoro celou sezonu,“ vzpomíná. „K rallye ji přivedl její otec, sám bývalý závodník. Ze začátku dělávala časoměřičku, později usedla na sedadlo spolujezdkyně a má na svém kontě i nějaké soutěže přímo za volantem.“

Jako navigátorka prý měla svou kvalitu. „Byla zodpovědná a spolehlivá. Tenhle sport měla moc ráda,“ tvrdí Jinderle, jenž s Třebínovou zažil i několik výletů mimo trať. Pokaždé však bez větších následků. „Teď se všichni snaží hodit vinu na pořadatele z Třebíče, že trať byla nepřiměřeně rychlá. Ale k tomu se těžko vyjadřovat. Především to byla smůla,“ míní.

Smrt bývalé spolujezdkyně Jinderlem otřásla. „Člověk přemýšlí, proč vlastně závody jezdí. Můžete se ze soutěže vracet zdráv a pak vás smete auto v normálním provozu. Určitě to však na mně nechá následky,“ připouští.

Třebínovou na sedadle Jinderleho spolujezdce vystřídal Pavel Kacerovský z Č. Krumlova. On startoval v Třebíči s Janem Jakubcem s Hondou Civic a jeli hned za Levorou s Třebínovou. „Mirek s Pavlou odstoupili již v první páteční etapě. V sobotu tedy startovali mimo soutěž pouze v rámci testu nového auta. Do startovní listiny nakonec byli zařazeni sportovními komisaři hned před nás,“ potvrzuje a nabízí svůj pohled na kritickou třináctou erzetu.

„Asi čtyři kilometry po startu v rychlé pasáži, kde následoval za levou zatáčkou skákací horizont a hned pravá, jsme před horizontem ubírali ze 165 tak na 150 kilometrů za hodinu. Za ním stál vlevo v křoví pořadatel a mával rukama. Na poslední chvíli jsme jej v mžiku zaregistrovali stejně tak, jako zadní část fabie, která byla o několik metrů dál mimo trať. Nikdo nás a ani posádku startující za námi nezastavil,“ popisuje moment, kdy míjeli rozbitou fabii.

„Je těžké vysvětlit, jaký je to pocit…“

Také jeho psychiku tragédie kamarádky pochopitelně silně zasáhla. „V takové rychlosti na krizovém úseku si uvědomit, co se vlastně stalo, co má člověk dělat, jak se rozhodnout. Nikdy jsem nezažil nic horšího. Až po následující rychlostní zkoušce jsme se dozvěděli, co se vlastně stalo. Okamžitě jsme ztratili chuť soutěž dokončit. Celý den jsme na ně koukali, povídali si s nimi. S Pavlou jsme se v předchozí servisní zóně domlouvali, jak společně pojedeme na další soutěž do Mladé Boleslavi, kde měla opět startovat s Mirkem. Je to obrovská rána. V tomtu sportu jsme všichni na jedné lodi, o to víc to bolí…,“ neskrývá Pavel Kacerovský obrovský zármutek.

Ihned po tragické události byla soutěž ukončena.