Letos prožila zajímavé léto. Zahrála si Světovou ligu, mistrovství Evropy a přesunula se do Prostějova, kam přestoupila po tříletém působení v bundesligovém Hamburku.

Při prestižní Světové lize 2013 obletěla zeměkouli. Česká reprezentace se představila v Japonsku, Hongkongu a v Dominikánské republice.

Volejbalistky se musely srovnat nejen s výrazným časovým posunem, ale také s odlišným stravováním té které země. To platilo o snídaních, obědech, ale i večeřích.

„Samozřejmě, že večeřím," pousmála se reprezentantka ČR nad konkrétním dotazem Deníku. „Mám docela štěstí, že se moc hlídat nemusím, můj žaludek vstřebá všechno."

Vrcholový sport vyžaduje disciplínu nejen na hřišti, ale také v soukromém životě.

Julie Jášová dobře ví, kdy může trochu zhřešit, kdy ale musí i v oblasti stravování „sekat latinu".
„K večeři mám hrozně ráda salát, ale občas mám chuť i na něco nezdravého," culí se.
Co když ji navečer doma přepadne mlsná? Co když dostane chuť na to, nač by jako profesionální sportovec neměla ani pomyslet?

„Tak si prostě dám, na co mám chuť," říká.

Není to tedy tak, že by od rána do večera počítala jen kalorie a dumala nad jídlem a pitím. „Mám hodně ráda ovoce a zeleninu, v podstatě jím hodně zdravě."
Poněkud jiný režim musí dodržovat přímo v den mistrovského boje. „To se snažím, abych se cítila dobře, den před zápasem to ještě tolik neřeším, ale i tady pro mě v jídle platí, že se chci druhý den při utkání cítit co nejlépe."

Není divu, že v dámském kolektivu se spoluhráčkami stravování řeší.
Módu a jídlo.
Téměř neustále.

„Jak, kdo, kdy a co jí, je ale hodně individuální," všimla si Jihočeška. Pokud by si náhodou profesionální sportovkyně nevedly, jak od nich trenér očekává, má klub v Prostějově vypracovaný dokonalý kontrolní systém. „Každých čtrnáct dní se na tréninku vážíme, některé spoluhráčky se opravdu musí hlídat, ale zase některé jsou na tom tak, že mohou sníst cokoli a pořád budou hubené."

Jak je na tom konkrétně jihočeské libero?
„Když potřebuju, jím zdravě, ale naopak, když mám na něco chuť, tak si to dám," zopakovala.
Co neřeší, jsou obědy.
„V Prostějově máme každý den společný, který vybírají asistent s trenérem, minimálně jedno jídlo denně je od klubu kontrolované."
V Hamburku se o stravě tolik nemluvilo. „Tam jsem si musela každý den vařit sama, to je asi největší rozdíl, další odlišnosti nevidím."

Julie Jášová za tři roky v bundeslize příliš nepronikla pod pokličku tradiční německé kuchyně. „Moc jsem se do jejich specialit nepouštěla. Mám nejraději salát s nějakým masem. Ani moc nejím přílohy, občas si dám nějakou dobrou pizzu, ale abych si sama uvařila rýži, brambory nebo těstoviny, to ne."

V Prostějově žije s přítelem, se kterým chystá svatbu. Rozumějí si náramně. „On se mi přizpůsobovat nemusí, vařím mu, co má rád, buď si dám s ním, nebo si pro sebe udělám salát. Docela si rozumíme, oba milujeme steaky a maso celkově, a tak v tomto směru nemáme problém."

Protože přítel Julie Jášové je vášnivým rybářem, není divu, že se ve sportovní domácnosti často servírují ryby. „Začali jsme je hodně jíst, to mému zdravému stravování vyhovuje," dodává reprezentační volejbalistka.

Velkopopovický Kozel zve ke stolu: Vepřová panenka na pivu

Potřebujeme 800 g vepřové panenky 
(4x200 g), 160 g anglické slaniny, 2 snítky tymiánu, sůl, pepř, 200 ml piva Velkopopovický Kozel světlý, 4 stroužky česneku, 80 g másla.

Slaninu nakrájenou na tenké plátky vyskládáme na prkénko, okraji mírně přes sebe. Osolíme, opepříme a po celé ploše posypeme odrhnutými lístky tymiánu. Poté do slaniny panenku zabalíme. Panenku položíme do rozpálené pánve, která se dá vložit do trouby tak, abychom měli spoj zabalení slaniny vespod. Opékáme z každé strany asi 1,5 minuty. Troubu rozehřejeme na 180 ˚C. Než dáme panenku do trouby, přihodíme do pánve česnek rozmáčknutý plochou stranou nože, snítky tymiánu a zalijeme pivem. Pečeme zhruba 10 až 12 minut. Panenku vyjmeme z pánve, společně s česnekem a tymiánem. Do vzniklé šťávy zašleháme máslo. Omáčku dochutíme solí a pepřem.