Byla pro vás účast na MS cennou zkušeností?
Určitě. Byla tam ale spousta nedostatků. Bydleli jsme na kolejích, kde strašně vrzaly postele, moc jsme se nevyspali. Jídlo bylo dobré, pestré, ale já měl třeba výhrady k oblečení. Bylo nás hodně, moc jsme toho nedostali. Měli jsme k dispozici jedny dlouhé a jedny krátké elasťáky, jedno tričko a šusťákovou bundu.


Jaké bylo trenérské zajištění? Vedl vás osobní nebo reprezentační trenér?
Můj trenér si musel všechno zajistit sám. Nakonec alespoň dostal akreditaci, ale stejně bydlel šest kilometrů ode mě. To moc praktické nebylo.


Ještě den před startem MS jste byl „hlavní hvězdou“ pořadu Branky body vteřiny…
Přišla za mnou nějaká redaktorka. My byli s legendami na rozcvičovacím stadionu, fotili jsme se třeba s Wilsonem Kipketerem, najednou přišla nějaká ženská a chtěla rozhovor. Na pokoji televize nebyla, takže jsem to ani neviděl.


Vzhlížel jste k legendám světové atletiky s respektem?
To určitě, byli tam medailisté z mistrovství světa, Kipketer je třeba světový rekordman, bylo příjemné se s ním sejít.


Hned první start na stometrové trati jste ulil, škoda, celý týden se pro vás mohl vyvíjet příznivěji…
Měl jsem startovní reakci o osm tisícin rychlejší, než je povoleno! Uteklo mi to jen o kousek. Byla to smůla. Pak už jsem byl nervozní, musel jsem si dávat větší pozor. Výkon na stovce nebyl dobrý, už ten start nebyl nic moc, vadil mi protivítr, určitě můžu běžet rychleji.


Co největší soupeři? Vnímal jste třeba jejich rozcvičku?
To vůbec ne. Já se soustředil jen na sebe.


Jak hodnotíte výkon na dvoustovce, povedlo se vám projít sítem rozběhů?
Byl jsem postupem překvapen. V rozběhu jsem měl soupeře, který v kariéře zaběhl třetí nejlepší čas na světě. On vyhrál, já byl za ním. Neviděl jsem ho, byl v dráze za mnou, ale že má skvělý osobák, jsem věděl.


Ve speciální štafetě jste podle švédského systému běžel stovku, vaši kolegové dvoustovku, třístovku a čtyřstovku….
Tam se mi dařilo, bohužel došlo k chybě na předávce. Když jsme si to na rozcvičovacím stadionu zkoušeli, tak to šlo, při závodě ale vyběhli kluci rychle, už si ve vymezeném úseku nestihli předat.


Berete účast na letošním MS v Ostravě jako další posun ve sportovní kariéře?
Určitě. Je to pro mě další krok dopředu.


Jaké máte další plány pro letní sezonu?
Ještě mě čeká mistrovství republiky do dvaadvaceti let, budu závodit v lize a ještě jedno kolo dorostu. Teď si ale týden odpočinu. Jedna z cen za vítězství v anketě Nejlepší sportovec do patnácti let, kterou jsem dostal, byla dovolená v Čechách, pojedu na ni s trenérem.


Po prázdninách vás čeká změna školy?
Chodil jsem teď do Grünwaldovky, jdu na střední obchodní školu v Českých Budějovicích. Učení mi moc nejde, snad to ale zvládnu. Ve třídě moc kluků nebude, budeme jen čtyři, holky nás budou obletovat.

 

Martin Říčař

Narodil se v květnu roce 1991 v Č.Krumlově, odstěhoval se do Větřní, odtud přešel do Č. Budějovic. Hrál fotbal v Dynamu, kde nedostával příležitost, a tak doslova odběhl k atletice. „Ze začátku výjimečný nebyl, jeho největší vzestup byl až letos,“ rekapituluje trenér Váňa. „Bude se dál zlepšovat, ale na stovce už půjde každá setina dolů strašně těžko. Za pár let by podle mne mohl přejít na čtyřstovku.“
Říčařovy výkony na MS 17: 100 m – 11.02, 200m – 22.30 štafeta

 

 

 

Pavel Váňa

“Časy, které Martin na mistrovství světa dosáhl, to byla hrůza. Zhoršil se téměř o třičtvrtě vteřiny. Viděl bych tři chyby. Jedna je naše společná, sedmnáct dní totiž nezávodil, a to je pro sprintera strašně moc. Druhou chybu vidím v tom, že svaz pro každého závodníka nastavil limity, které měl Martin splněny dávno, ale musel se dostat mezi dva nejlepší, kteří postupovali. Kluci se tak honili až do poslední chvíle, nebyl čas na vyladění formy. Všichni na republice zaběhli skvělé časy, pak ale byl konec, síla chyběla. A třetí chyba vznikla, když začaly až moc pracovat Martinovy nervy. Mistrovství světa není jako běhat tady proti Šímovi nebo Absolonovi. Na startu se podíváte vlevo, černo, vpravo černo. To jsou všechno borci, na kterých ani nepoznáte, kolik jim je let. Jsou obrovské hrany, hotoví chlapi. Zkušenosti ale Martin určitě získal. Dostal se mezi čtyřiadvacet nejlepších na světě. Češi nikdy ve sprintu velmocí nebyli, on je mezi čtyřiadvacítkou, to je velký úspěch. Já ale na stovce doufal ve finále. Má osobák 10.76, přitom ve finále byl sedmý atlet za 10.84. Martin v minulosti běžel sedm závodů pod jedenáct vteřin, vždy to bylo s větrem, teď poprvé běžel proti němu, a to ho odrovnalo. Od září ho čeká první ročník střední školy, to bude prubířský kámen. Martin je hodný kluk, učení ho ale moc nebaví, musíme přemýšlet, jak skloubíme dvoufázový trénink se studiem. První tři měsíce ve škole budou důležitější než atletika. “