Důvodů, proč Pavel Kroneisl sledoval olympijské hry, je opravdu víc. Jeden je ale speciální. Hokejový útočník české reprezentace Lukáš Sedlák je jeho synovec. "Lukáš je v naší rodině," přikyvuje a s úsměvem na tváři se v Přední Výtoni, kde u Lipna trvale žije, pouští do poněkud složitějšího vysvětlování: "Je syn dcery nevlastního bratra mého dědy." Pochopili jste? Ne? Pavel Kroneisl raději přidal i podrobný výklad: "Můj praděda ovdověl, měl syna a vzal si vdovu také se synem. Toho adoptoval. Tím pádem to byl Kroneisl a jeho dcera Eva má syna Lukáše. Provdala se za pana Sedláka, a proto se Lukáš jmenuje Sedlák. Vím, je to složité, ale Lukáš do rodiny patří."

Lukáš je nejen výborný hokejista, ale také inteligentní a sympatický mladík. Radil jste mu někdy v hokejové karéře?
Do jeho kariéry hokejisty jsem mu radit ani nemohl, protože to všechno obstarala jeho maminka Eva, která s ním absolvovala časné ranní hokejové tréninky a poctivě ho na ně doprovázela.

Rozhlasový reportér Pavel Kroneisl u šálku dobré kávyRozhlasový reportér Pavel Kroneisl u šálku dobré kávyZdroj: Deník/ Kamil Jáša

Nedávno jste oslavil 70. narozeniny, vzpomínáte ještě na začátky u rozhlasového mikrofonu?
Můj začátek u sportovního reportážního mikrofonu byl v sezoně, kdy Motor České Budějovice hrál o titul mistra ligy. Tenkrát mě kolega režisér a sportovní reportér Ludvík Mühlstein vyzval, jestli bych s ním nekomentoval pro jihočeský kraj v rozhlase po drátě rozhodující zápasy vyvrcholení ligy. Byl jsem z toho trošku paf, ale řekl jsem si, proč ne. Odvysílali jsme to a na základě toho jsem dostal od sportovní redakce Československého rozhlasu v Praze nabídku ke spolupráci v pořadu s Mikrofonem za sportem. S touto redakcí jsem spolupracoval přes třicet let.

Ještě si občas poslechnete vaše následovníky? Sledujete pořad S mikrofonem za hokejem?
Poslouchám ho rád. Reportáž se za půl století ale naprosto změnila. My jsme tenkrát neměli k dispozici internet, a pokud jsme něco chtěli vědět o soupeři, museli jsme si to poctivě vytelefonovat. Komentoval jsem většinou z Českých Budějovic a domácí Motor jsem znal velmi dobře. Museli jsme ale například v reportáži v úvodním vstupu uvést sestavy obou týmů podle jednotlivých pětek, což se v současné době nedělá. Naše reportážní vstupy bývaly delší než teď a vyžadovaly větší soustředění. Ovšem na druhé straně byl Československý rozhlas jediným médiem, které zprostředkovávalo dění na ledových plochách prvoligového kola. Tehdejší sportovní příznivci tohle kvitovala s velkým povděkem.

Jihostroj České Budějovice v extralize
Ocenění dostane 31 osobností. Jihostroj slaví 100 let volejbalu

Se kterým ze sportovců se vám spolupracovalo nejlépe?
Těch, se kterými jsem se u mikrofonu setkal, bylo moc. Samozřejmě vzpomínám hlavně na hokejisty. Především na "Budějičáky". Míru Dvořáka, Jardu Pouzara, Jirku Lálu, Vláďu Caldra, Feryho Čecha a mnohé další. Moc rád si připomínám vyhlášení Zlaté lyže ve Vimperku, kterou tenkrát obdržela paní Květa Jeriová-Pecková. Na rozhovor s ní nezapomenu nikdy, protože to bylo úžasné vyjádření poctivé sportovkyně a jejího vztahu ke sportu a také si moc pamatuji na hodinový pořad, který jsem na Zadově natočil se skokanem na lyžích Pavlem Plocem. Myslím si, že to tenkrát bylo jedno z nejhezčích vyjádření úspěšného poctivého sportovce.