Velkou sportovní i životní zkušenost má za sebou českobudějovický motocyklový závodník Stanislav Šachl. Vyzkoušel si totiž dálkovou pouštní Tuareg Rallye v Maroku.

A nevedl si vůbec špatně. Mezi amatéry skončil čtvrtý v absolutním pořadí a v kategorii jezdců na velkých dvouválcích dokonce druhý. „Takový výsledek jsem ani nečekal,“ připouští. „Vždyť na startu bylo mezi amatéry sto závodníků,“ dodává. „Úmrtnost byla velká a do cíle dojela ani ne polovina.“

Jako jeden z mála účastníků soutěže se stal Šachl také držitekem ceny Tuareg Head za bezchybnou navigaci. „Z té mám možná největší radost,“ přiznává. „Všechny kontrolní body jsem stihl v časověm limity. Nikdy jsem nebloudil tak, abych zaznamenal nějakou časovou ztrátu.“

Jihočech dříve na motorce hlavně cestoval. „Tohle bylo úplně něco jiného. Tady to byl závod a nebyl na nic čas. Byla to dřina a osm dní jízdy naplno,“ tvrdí pilot, jenž urazil celkem 2300 kilometrů. „Polovina soutěže se jela na písku v dunách. Bylo to náročné.“

Právě jízda v písku byla velice složitá. „První písečné pole měřilo zhruba šest kilometrů a jel jsem ho padesát minut. To jsem měl menší krizi. V dalších dunových polích už jsem si trochu zvykl a dalo se jet dobře.“

Pádů nepočítaně

Pádů bylo za celou soutěž hodně. „Každý den spousta. To se ani nedá spočítat. Lehčí i trochu těžší. Je hodně namáhavé i psychicky náročné se pořád zvedat,“ říká. Zdravotní zabezpečení prý ale bylo na dobré úrovni. „Němečtí organizátoři měli sanitky rozestavěné tak, aby všude dojeli maximálně asi do hodiny. Každý jezdec pak měl u sebe lékárničku a světlice, které se měli použít v případě nebezpečí. Lékařské zázemí bylo na dobré úrovni.“

Divácká kulisa soutěže prý byla nulová. „Bylo tam jenom pár Berberů, ale ti se nám snažili spíše prodat nějaké zkameněliny,“ směje se. „Rozhodně to nebylo jako třeba na Dakaru.“

Jídlo až večer

Trošku problém měl Šachl v Africe se stravováním. „Ráno jsem moc jíst nemohl, protože jsem byl trochu ve stresu a nic jsem do sebe nedostal. Odpoledne jsme ale dostával hrozný hlad, což mne hnalo do cíle,“ vypráví. „Pořádně jsem se najedl až večer po nutném servisu motorky.“

Případné přepadení ze strany loupežných band prý nehrozilo. „Soutěž se nejela až na jihu Maroka poblíž alžírských hranic, takže nic takového nehrozilo. Byla to mediálně málo zajímavá rallye pro podobné zločiny,“ usměje se.

Strach prý po celých osm dní soutěže neměl. „Ale třeba druhý den jsem dost zabloudil. Podle navigace jsem věděli, že stačí přeje horu a jsem v cíli. Ale hora byla tak strmá, že se na ni nedalo vylézt ani pěšky. Hledal jsme cesty v průsmyku a tam jsem se trochu bál, aby nepřišla penalizace. To by byla ztráta, která už se by se nedala dohnat.“

V těžkých pouštních podmínkách funguje mezi jezdci vzácná solidarita. „Hned první den soutěže mi dva kilometry před cílem došel benzin. Dojel mne Ital, který vyhrál mou třídu. Zeptal se mne, jaký mám problém, a potom mi přelil benzin z motocyklu svého otce. Solidarita tam funguje, a to je moc dobře,“ pochvaluje si.

Zkušenost je to pro českobudějovického závodníka obrovská. „Bylo to pro mne něco úplně nového. Velmi dobrá zkušenost,“ tvrdí.

Šachl by byl rád, aby Tuareg rallye nebyla jeho poslední dálkovou soutěží. „Příští rok bych se do Maroka rád vrátil. Koncem července se jede soutěže Berlín – Wroclaw přes vojenské prostory. Uvažuji o tom, že bych to zkusil,“ naznačuje nejbližší plány.

Více k Šachlově účasti na Tuareg rallye na www.sqwer.cz.