Mladíček však prokázal velikou výdrž i psychickou odolnost. Již na startu se výborně odpíchl a skvělým finišem dokázal mezi nevídaným počtem 82 hráčů získat v chlapecké kategorii do 12 let bronzovou medaili, čímž si zajistil účast na mistrovství ČR.


Udělal tím velkou radost jak svému dědovi Jiřímu Novotnému, který jej na turnaji koučoval, tak svému trenérovi, autorovi těchto řádek.
Vydařený vstup


Na úvod Ondřej Hlaváček hladce vyřídil svého soupeře Knotka (III.VT). Ve 2. kole přehrál houževnatého Hladkého (ELO 1371) až ve znamenitě vedené koncovce.


Teprve pak přišlo první drama: s Brožem (1469) v lepší pozici již v zahájení přehlédl ztrátu figury, stále prohranou partii převedl do koncovky a v ní vynalézavou hrou kladl soupeři takový odpor, až si nakonec v 81. tahu vybojoval remízu!


A hned v dalším kole svedl ještě dramatičtější partii, když s Kopřivou (1391) po špatně sehraném zahájení přišel postupně o celou věž, za níi měl ve střední hře jen tři pěšce. Soupeř promarnil šanci k rcyhlé výhře, zato Jihočech začal kouzlit! Povolal do boje vlastního krále, který jako vojevůdce prošel z pole f8 až na h3, a ve vrcholné časové tísni – dvakrát měl na hodinách pouhou vteřinu! – postupně vyrovnal hru. Pak získal rozhodující výhodu a za přihlížení 30 diváků, vtažených do nevídaného dramatu, vyhrál . . .


Po tomto skvělém vstupu do turnaje, kdy potvrdil, že štěstí přeje připraveným, mu však nevyšel souboj se zkušeným Kalužným (1644). Po dobře rozehraném zahájení nevhodně přešel do horší koncovky a partii i přes tuhý odpor prohrál.

Šetřil síly

V 6. kole s A. Pokornou (III. VT - chlapci i dívky hráli dohromady) po rozpačitém zahájení získal menší výhodu, kterou díky nezkušenosti soupeřky poměrně rychle proměnil v celý bod a poté s Macháněm (1364) se již krátce po zahájení v aktivnější pozici spokojil s remízou, aby ušetřil síly na finiš. A dobře udělal.


S 5 body ze 7 partií samozřejmě bojoval o přední místa, a tím i o postup na mistrovství ČR. Protože však finiš nebývá jeho silnou zbraní, nebylo dosud o plném úspěchu rozhodnuto. V 8. kole to Ondra navíc vůbec neměl lehké, protože proti teprve 9letému V. Steinhauserovi (1423) se prosadil teprve po tvrdém boji ve střední hře, když soupeř v ostré pozici pochybil.

Mat – a bronz

V závěrečném duelu se zkušeným Mazurem (1570) ve snaze udržet si postupové místo hrál na jistotu, a přestože soupeř se chopil iniciativy, stačil však jeho jeden zdánlivě aktivní – ve skutečnosti velice neopatrný – tah a Ondra vyrazil k bleskovému protiútoku, korunovaném velmi hezkým matem, po němž se 3. místo stalo skutečností.