Ples se uskuteční v prostředí, ve kterém se hraje hokejová extraliga. Mají k sobě vrcholoví sportovci a profesionální herci blízko?
Jsem rád, že ples, jehož pořadatelství se účastníme, je právě ve sportovním prostředí. Současná ekonomická a společenská situace spíš tyto světy rozděluje. Je dobře, když spolu dokážou komunikovat, když dokážou vytvořit společný projekt. Sport i umění je obrovská investice fyzických a psychických sil. Všechno pozorně sleduje divák.
Právě bez diváků by moc smyslu sport neměl, platí to i o divadle…
Kdyby sportovci hráli před prázdným stadionem, nebavilo by je to. Nemělo by to smysl. A divadlo má smysl jenom s divákem. Oba, sportovec i umělec, musí v danou vteřinu přeskočit laťku nebo vystoupit a podat nejlepší výkon. To opravdu vyžaduje obrovské nasazení fyzických sil.
Nedílnou součástí dramatických okamžiků ve světě sportu je tréma, platí to i na jevišti?
Tréma je samozřejmě přítomna v obou případech. Je to spojeno se sebejistotou. Míč, když jste si sebejistí, odehrajete jakoby suverénně. Divadelník sebejistě zazpívá, zatančí. Oba světy mají řadu velmi podobných věcí, i když jsou naprosto rozdílné.
Sportovci v době „prázdnin“, po a před začátkem soutěží, nemilují zimní nebo letní přípravu. Co herci?
My u nás v divadle nemáme letní prázdniny, protože jsme na Krumlově…
Když extraligový hokejista na týden vysadí z přípravy, není prakticky možné, aby v neděli naskočil do mistrovského zápasu…
U nás jsou obory, kde příprava musí být intenzivní. Třeba balet trénuje každý den, i když má večer představení. Včetně soboty. Tam je to postaveno na fyzickém výkonu. Co se týká opery, i tam se musí trénovat, hlas musí být na určité kvalitě. Totéž platí o orchestrálních hráčích. Herci nemusí trénovat každý den fyzičku nebo hlasový projev, nicméně jejich trénink zase spočívá v tom, že se musí sebevzdělávat. Pracují na roli. Když je premiéra muzikálu, na který museli trénovat fyzicky i hlasově, a zítra začínají Shakespeara Macbetha, to znamená, že si musí otevřít knížky o renesanci. Musí studovat dobu, aby věděli, o čem hrají, byť hrají o dnešku. Příprava musí být intenzivní. Zaplaťpánbu dnes existuje něco jako konkurence.
I tady je jistá spojitost se světem vrcholového sportu…
Ti lidé nemají svoji práci jistou. Když sportovec nepodává výkony, zůstane jako náhradník na lavičce, a někdy ani to ne. Když doběhnete poslední, jste vyloučen. I umělec, když netrénuje, vypadne. Nedostane roli. Dostane ji ten, kdo je lépe připravený. Jde o to, aby výkon byl co nejkvalitnější. Ani umělci mezi sebou nechtějí trpět lajdáka, lajdáctví poškozuje i jejich práci.
Ožehavým tématem bývá v hereckém světě životospráva…
Někdy je ale i sport poznamenán určitými situacemi, kdy se životospráva nedodrží. Ani kvalitní umělec si nemůže zajít na pivo, kdy se mu zachce. Možná byste se divili. I činoherci, u kterých to není otázka přímo fyzického výkonu, naprostá většina těch, kteří mají velké role, před představením vůbec nejí. A nejí ani po něm, protože tělo je tak rozvibrované, že nic nepřijme.
