K tomuto velkému úspěchu přispěli i dva Písečáci, členové klubu SKV Králové České Budějovice – trenér František Kovář a hráč Martin Kovář. Po návratu týmu domů jsme o tomto úspěchu českého sledge hokeje hovořili s Martinem Kovářem.
Oficiální zahájení mistrovství světa se uskutečnilo před začátkem utkání základní části hokejové NHL mezi týmy Bostonu a Toronta. Jaký to byl pro vás zážitek?
Zážitek to byl pro mě výjimečný a celé utkání jsem si skvěle užíval. NHL se mi nikdy moc nelíbila, jelikož se v zámoří nehraje moc kombinační a technický hokej, který mám rád. Tento zápas byl ovšem pravým opakem, a proto jsem si jej hodně vychutnával. Na druhou stranu mě zklamalo americké publikum, které místo krásným technickým kombinacím více fandilo tvrdým střetům u mantinelů.
Klíčovým zápasem na šampionátu ve sledge hokeji byl duel proti Estonsku, který český tým vyhrál 2:1. Jaké to bylo utkání?
Pokud jsme chtěli splnit náš cíl a hrát ve finále skupiny „B“, museli jsme toto utkání vyhrát. Zde se takzvaně lámal chleba. I proto jsme byli v zápase dost nervózní. Naštěstí padl rychlý gól, který nás částěčně uklidnil. Po hrubce naší obrany ale Estonci dvě minuty před koncem první třetiny vyrovnali na 1:1. O přestávce nám trenéři naordinovali , abychom hráli zodpovědně ze zajištěné obrany. Od druhé třetiny jsme získávali herní převahu, ale bohužel jsme neproměňovali vyložené šance. Vše se povedlo až ve třetí části zápasu, kdy Michal Geier vstřelil vítězný gól.
Dvakrát jste se na šampionátu střetli s Koreou a pokaždé jste prohráli. Je těžké ji porazit?
První zápas byl z naší strany festivalem neproměněných šancí, což nakonec rozhodlo. Ve finálovém utkání jsme v první třetině dostali dva rychlé góly, a to se ukázalobýt jako klíčové. I přes to, že jsme od druhé třetiny vyrovnali hru, nedokázali jsme gólově odpovědět. Korea má velice dobrý tým. Její hráči jsou profesionálové, každý dostává od vlády měsíčně dva tisíce amerických dolarů a tudíž se mohou plně věnovat tréninku. Jsou velmi rychlí a dobře sehraní. Bohužel v České republice takové podmínky nemáme a z toho pohledu si myslím, že jsme s nimi odehráli rovnocenné zápasy.
Co pro vás znamená postup do elitní „A“ skupiny mistrovství světa?
Určitě je to obrovský úspěch, ale zároveň i velká výzva, za kterou se skrývá velmi tvrdá práce. Většina týmů ve skupině „A“ jsou profesionálové, kteří mají, oproti nám, daleko lepší podmínky. Myslím, že dokud nebude v České republice vytvořeno podobné zázemí, nemůžeme pomýšlet na medailové pozice. U nás je sledge hokej stále ještě na amatérské úrovni, takže se nemůžeme plně věnovat tréninku a mít i k vydané energii ještě čas na odpovídající relaxaci a regeneraci sil.
Hodně jste se přiblížili startu na Paralympijských hrách 2010 ve Vancouveru. Co uděláte k postupu?
Postupem do „A“ skupiny jsme si zajistili účast na mistrovství světa 2009. To by se mohlo pořádat v Karlových Varech, kde se buduje multifunkční hala se dvěma ledovými plochami, které budou uzpůsobené pro potřeby sledge hokeje. Zde bude bojovat o medaile osm mužstev, ale pouze prvních šest má jistý přímý postup na paralympijské hry. Dva poslední týmy budou hrát o účast ve Vancouveru baráž.
Můžete uvést nějaké příhody či zvláštnosti ze šampionátu?
Bohužel, ze šampionátu nemám mnoho dobrých zážitků. Podmínky, ve kterých jsme se pohybovali na zimním stadionu, byly na velmi nízké úrovni. Šatny byly tak malé, že se náš tým musel rozdělit do dvou kabin s minimem místa pro každého hráče. Podobné podmínky však provázely všechny celky, včetně domácího. Organizátoři také nebyli příliš vstřícní, a když jsme je o něco žádali, tak téměř vše bylo problém. Ale abych jenom nekritizoval, Amerika mě uchvátila svou bezbariérovostí. Pro handicapované lidi je vše plně přizpůsobeno, tudíž jste absolutně samostatní.
