Se silniční cyklistikou začal Homolka v roce 1992 ve Velo clubu České Budějovice. Pak až do roku 2000 závodil za Duklu Praha. Od té doby jezdil za rakouské stáje. Závodní kariéru ukončil před čtyřmi roky a v současnosti pracuje pro slavný německý tým Bora hansgrohe.
Úvodní etapy na letošní Tour de France sledoval Adama Homolka doma v Českých Budějovicích na televizní obrazovce, později se ale Jihočech přesunul do Francie a pro tým Bory již pracoval přímo v dějišti slavné Tour.
Jaká je náplň vaší práce?
Pracuji v managementu týmu. Agenda je široká, ale jde hlavně o plánování. Ať už o logistiku, rozvrhy personálu nebo rozdělení vozidel na jednotlivé akce. Letos máme 243 závodních dní, často jedeme tři programy najednou. A to po celém světě. Dále zastupuji Boru při jednáních s pořadateli. Pokud nejsem s týmem na závodech, pracovat můžu kdekoliv, kde je internet. Tedy i doma v Českých Budějovicích.
V dějišti Tour de France jste nebyl od samého začátku, přicestoval jste později. Povinnosti vás nutily být přímo u týmu?
Někdy doprovázím i sponzory. To bylo právě mým úkolem nyní při Tour de France. Taky jsem pomáhal našim závodníkům přímo na trati. A kromě toho bylo potřeba s kolegy plánovat další závody, které přijdou v srpnu.
Kolik lidí pracuje pro tým Bory?
Bora hansgrohe zaměstnává zhruba sto lidí ze všech koutů Evropy. Kromě sedmadvaceti cyklistů jsou to mechanici, maséři, doktoři, kuchaři, sportovní ředitelé, trenéři, PR a tak dále.
Kolika vozidly disponujete?
Zhruba čtyřiceti. Pro různé účely máme osobní auta, dodávky, autobusy, náklaďáky, ale i speciální kitchen truck, který je pojízdnou jídelnou. Tam se stravují závodníci, ti v hotelu nejí. Potraviny si kuchaři nakupují sami a převážíme je v chladírenském voze. Jak jsem zmínil, jedeme zpravidla tři programy najednou. Všechna auta jsou tedy stále v nasazení, po Evropě se různě střídají. Jedním z mých úkolů je toto koordinovat.
Až do závěrečné etapy to pro vás jistě byly vyčerpávající dny. Je pro vás Tour de France tou nejnáročnější akcí v sezoně?
Budete se divit, ale jsou i náročnější. Podstatné pro mou práci je, aby v blízkosti startu a cíle bylo velké letiště, což na Tour není problém. Mnohem víc práce mám při závodech Okolo Slovinska nebo domácí Czech Cycling Tour. Její centrum je v Olomouci, nejbližší využitelné letiště je přitom až ve Vídni. To jsou tři hodiny cesty autem. Za rok rezervuji na dva tisíce letenek.
Členové týmu i materiál musí být vždy na místě startu včas. Okamžitý servis potřebují i jezdci během závodu. Je to velký stres, když má vše fungovat?
Pro nás všechny je to velký stres. Cyklistika je vysoce profesionálním sportem a tomu odpovídá i tlak jak na jezdce, tak na ostatní členy týmu.
Jak se vám spolupracuje s lidmi v Bora hansgrohe?
Oproti jiným týmům je Bora otevřenější ke svému okolí. Panuje zde rodinná atmosféra. Na pivo sice během závodů nechodíme, protože jsme tam kvůli práci a není čas. Zůstáváme ale normálními lidmi. Nejsou z nás stroje, jako je tomu v některých jiných stájích.
Zazávodíte si ještě někdy?
Je mi čtyřicet, na závodění už nemám věk. Na kole se ale projedu rád. Za rok najezdím zhruba devět tisíc kilometrů.
Vraťme se na jih Čech. I zde se rodí talentovaní silniční cyklisté, stáj za kterou by mohli jezdit tu ale chybí. Například Jihočeši Martin Boubal s Martinem Hebíkem závodí za CK Příbram. Je reálné, aby také v Jižních Čechách vznikl kvalitní tým?
Těžko tady dá někdo dohromady 30 milionů euro, aby postavil tým, jakým je třeba Bora hansgrohe. Klidně by tu ale mohl vzniknout mančaft, jaký je například ve zmíněné Příbrami. Na to stačí podstatně skromnější rozpočet. Především jsou potřeba lidé, kteří dokáží dělat kvalitní management a marketing. Toto je v naší stáji dovedené k dokonalosti. Propagace našich sponzorů funguje perfektně. Nebráníme se vstupu partnera z řad českých podniků. Kdyby se taková firma rozhodla investovat do našeho týmu, týmu okolo největší hvězdy světové cyklistiky Petra Sagana, nic by nestálo v cestě tomu, aby třeba na jihu Čech vznikla jakási farma pro mladé závodníky, kteří by poté měli možnost přestupu do hlavního týmu.
Když sledujeme Tour de France, můžeme jenom obdivovat pořadatele, jak se jim tak velkolepý podnik podaří uspořádat. Organizátoři pětietapového závodu Okolo jižních Čech by vám mohli vyprávět, s jakými překážkami se při organizaci setkávají.
Je to o přístupu celé společnosti. Ve Francii starostové organizátory závodů prosí na kolenou, aby jejich obcí nebo městem mohl závod alespoň projíždět. Ví, že to je ta nejlepší propagace. Mnoho lidí konkrétně Tour de France sleduje už jenom proto, že poznávají krajinu a místa, kterými peloton projíždí. To samé co o městech platí i o lidech. U nás lidé nadávají, že se kvůli závodu na chvíli omezí doprava, to jinde ve světě neexistuje.
