Přestože se opravdu svědomitě věnoval své práci, žádost o krátký rozhovor neodmítl a ohlédl se za posledním závodem Poháru FIM litrových Superstocků na okruhu v Brands Hatch. Ten mu moc radosti nepřinesl. „V kvalifikaci jedenáctý, po prvním kole třetí, v devátém kole pád a konec,“ ve stručnosti shrnul své účinkování v závodě.
K tomu je třeba dodat, že Smrž zajel nejlepší čas v nedělním dopoledním warm upu. „To ale moc neznamená. Ve warm upu je důležité doladění motocyklu. Samozřejmě to ale potěší, kdy má člověk nejlepší čas,“ připustí.
Start nebývá Smržovou nejsilnější stránkou. Tentokrát ho ale zvládl brilantně a z jedenácté pozice se posunul dokonce na třetí příčku. „S mým trenérem Arnoštem Zemenem jsme na tom hodně pracovali, protože jsme věděli, že je to moje slabina. Dali jsme hlavy dohromady a nakonec se mi start v Anglii podařil opravdu dobře,“ uvádí.
Problémy dělalo závodníkům na Ostrovech počasí. „V noci pršelo a ještě warm up se jel na vodě. Pro závod ale trať začala osychat a byl velký problém zvolit pneumatiky. Jsou vlastně tři možnosti. Suché, mokré a medium, což je něco mezi oběma variantami. Vsadili jsme na to, že zůstane mokro nebo třeba ještě zaprší. proto jsem dal dopředu mokrou gumu a dozadu medium,“ vysvětluje svou volbu.
Jak se později ukázalo, nebyla to trefa do černého. „Nakonec bylo sucho a mokrá guma je na takovou trať příliš měkká. Brzy se začne trhat. To byl také důvod mého pádu, protože guma už nevydržela žádný náklon,“ bezmocně pokrčí rameny. „Abych řekl pravdu, tak jsem s tím i počítal, že spadnu.“
Ze závodu měl jinak velice dobrý pocit. „S Francouzem Bergerem i Italem Bioccem jsem minimálně držel krok. Ale Berger měl obě suché gumy a Ital media. Pak už jsem cítil, že s nimi nemohu udržet kontakt,“ připouští.
Matěj Smrž je jezdec s velkým závodnickým srdcem a příliš neuvažoval o tom, že by třeba zvolnil, propadl se startovním polem, ale přece jen nějaké body do cíle přivezl. „To je mi proti srsti. Já osobně mám lepší pocit z toho, že jsem jezdil třetí, stačil jsem těm nejlepším a byl jsem na trati vidět. Až na ten konec mohu být se závodem spokojen. Podle mého názoru je to lepší, než jet celý závod někde třináctý a nikdo aby si mne ani nevšiml.“
Závodníkovu filozofii ale plně nesdílí jeho trenér Arnošt Zemen. „On z toho byl dost smutný a říkal, že se počítá každý bod. Asi má pravdu, ale jako závodník jsem se tam nemohl jen tak vozit, abych dojel do cíle pro nějaké body,“ stojí si za svým.
Vinou pádu klesl v průběžné klasifikaci ze sedmého na osmé místo. „První osmička je hodně vyrovnaná a bojuje mezi sebou. Zbytek má už trochu ztrátu. To jsou spíše sběrači bodů. Jsem přesvědčen, že hůř než osmý už skončit nemohu,“ myslí si.
Do konce seriálu zbývají ještě poslední tři závody. Ten nejbližší se jede na dalším britském okruhu v Donington Parku. „Odjíždíme třicátého srpna,“ upřesňuje.
