Myšlenky na šampionát prý nemůže dostat z hlavy a protože se softbalový svátek blíží, jsou tyhle pocity čím dál intenzivnější. Hrát se bude od 13. června v Praze a Havlíčkově Brodu. „Mistrovství už je za rohem, začaly tréninky venku, víme, že se to blíží,“ těší se ostravský rodák, který však nyní hraje za Žraloky z Ledenic.

Na mistrovství světa už si zahrál dvakrát, cestoval do daleké ciziny. Jenže teď se balit na cesty nemusí, se špičkovou konkurencí se poměří na domácí půdě. „Právě tím bude všechno výjimečné, o to víc se těším,“ neskrývá necelé deset týdnů před tím, než akce vypukne. „Musíme lidem ukázat, že jsme dobře natrénovali,“ přeje si, aby národní tým udělal softbalu reklamu. „Zahrát si doma, to je nejvíc, úplně jiný level. Musíme být dobře připravení fyzicky i psychicky.“

Softbal je považován za malé sporty, i když hráči, kteří mu podlehnou na něj nedají dopustit. Možná i chápou, že je v ústraní fotbalu, hokeje i dalších disciplín, kde Češi sbírají úspěchy. Mistrovství světa je ale vstupenkou do světa, který zajímá novináře, televizní štáby nevyjímaje. „Je skvělé, že se o softbalu už teď mluví. Pořádáme mistrovství světa a myslím, že z toho budou těžit i další věkové kategorie, je to dobrý krok,“ těší se z toho, že pořadatelství významné akce připadlo České republice a rozhodně nemyslí jen na sebe. VIDEO (Profil Patrika Kopečného): https://www.youtube.com/watch?v=e7gd5A1XSBU

Na druhou stranu tuší, že tohle je jen první krok. Teď bude záležet na tom, jak si ještě softbalisté povedou. Dobrý výsledek se očekává, ale na jakou metu Češi dosáhnou? To je otázka. „Hlavní je dostat se do play off,“ zopakuje mantru, která se line jako ozvěna z úst všech reprezentantů. Pak se prý uvidí. „Ve vyřazovacích bojích už fakt bude ta TOP úroveň, kdy budou rozhodovat maličkosti. Kdyby se povedlo dosáhnout na medaili, bylo by to skvělé. Ale nemá cenu o tom teď mluvit, je před námi ještě hodně dlouhá cesta,“ krotí myšlenky na možný životní úspěch.

Bez ohledu na šampionát prý vděčí softbalu za spoustu věcí. Třeba se naučil netrápit se tím, když věci nejdou tím směrem, jakým si představoval. „Umím hodit nepovedené věci za hlavu,“ říká. Recept jak to dokázal by jistě pomohl řadě lidí. Vytěsnit trápení nebo třeba nervozitu z hlavy, to se leckomu i přes snahu nedaří. „Řešili jsme to s trenérem a on viděl u mě nervozitu. Tak mi prostě řekl, ať se hodím do klidu, že jsem toho přece odehrál už tolik,“ říká. A slova kouče, který jej vede v týmu Žraloků prý dokázal naplnit. „Dobře mě zná. Vím, že chce to nejlepší. Je složité nevnímat lidi kolem, ale pokud chci táhnout tým a uspět, musím být prostě v klidu,“ vypráví.

Jenže dokáže to i na domácím mistrovství, kde se dá čekat ohromná podpora českých fanoušků. Věří, že ano. Na diváky se těší. „Ledenice vypraví na zápas autobus. Pro mě je hlavní, že se přijedou podívat rodiče z Ostravy, toho si moc vážím,“ tvrdí hlasem, z nějž je znát, jak moc důležité právě tohle pro softbalového reprezentanta je. „Přivedli mě ke sportu a podporovali mě,“ dodává.

Nadšení z toho, že se mistrovství světa softbalistů blíží, ukázal Kopečný celému světu i na videu. „Připravuji se na pálku tak, že si ji beru všude s sebou,“ prohlásí ve chvíli, kdy jede na koni. Co ho k tomu vedlo? „Koně má přítelkyně, tak jsem se zkusil projet a začalo mě to bavit,“ přiznává, že ve volné chvíli rád pohlíží na svět ze sedla.

Rázně přitom odmítne, že by riskoval zdraví a účast na mistrovství. Riziko zranění po pádu z koně existuje, to připouští, ale tvrdí, že ještě nikdy „nedostal padáka“. „Všude se vám něco může stát, třeba když jdete přes přechod na ulici, takhle nemůžete přemýšlet,“ prohlásí. „Vím, že by to byl průšvih, jsem opatrný,“ nechce ani na okamžik pustit do hlavy myšlenku, že by kvůli případnému karambolu mohl o velkou sportovní slávu mohl přijít. Však má taky velké plány.

Kromě zápasů se světovou konkurencí chce udělat radost rodičům a také přítelkyni, kterou právě na softbalu poznal. „Taky hrála za Žraloky, ví, co se teď děje v mojí hlavě, jak se těším. Je tolerantní. Moc bych jí chtěl udělat radost dobrým výsledkem,“ přeje si. Do boje půjde s číslem 77 na dresu. „Chtěl jsem mít sedmnáctku, s tou jsem začínal. Ale byla obsazená. Tak došlo na 77ku. Sedmička je přece šťastné číslo, tak u mě na dresu je toho štěstí dvakrát tolik,“ směje se.