Každá nově založená sokolská jednota v českých zemích byla významným činitelem osvětové, kulturní i politické funkce.
V Borovanech
Jinak tomu nebylo ani v Borovanech, kde se ponejprv sokolsdké garibaldiovské košile začervenaly při odhalování pomníku Jana Žižky z Trocnova dne 24. července 1893, kdy sem z Č. Budějovic zavítalo mnoho set účastníků sokolského župního sletu i s prapory a hudbou. Sokolové zde zanechali vlastenecký dojem, ale nenašlo se dost místních odvážlivců, aby dali podnět k založení jednoty. Teprve, když do Borovan přišli učitelé Žáček, Švec a Červenka, sokolská idea byla rozdmýchána. Několik nadšenců založilo koncem roku 1906 „komité“ pro založení Sokola, ale první pokus nevyšel, neboť se ukázalo, že v obci zapůsobila nepřátelská opozice.
Každý začátek je těžký a tak „pětka“ nadšenců, jak praví kronika, se zaštítila heslem: „Ocitli jsme se v boji, v němž musíme zvítězit“, která nakonec přinesla ovoce. Sokolské myšlenky zvítězily, zprvu zde byla založena odbočka Sokola Tr. Sviny, až přišel památný 26. duben 1908, kdy v hostinci „Na Šišatě“ došlo k založení samostatné TJ Sokol Borovany.
Zápisy
Nahlédneme-li do tehdy pořizovaných zápisů, zjistíme, že tělovýchova byla provozována za nepředstavitelně primitivních podmínek. Ale sokolové znovu vytrvali, i když začínali od nuly. Například pro získané zbytky bradel místní truhlář zhotovil podstavec ze železničních pražců a místo žíněnek byly použity senem vycpané chmelové žoky darované třeboňským pivovarem. Při atletice místo koule se házelo kamennou kostkou, která vážila dokonce celých 15 kg a tak bychom mohli vyjmenovat i další provizoria. Fotografie cvičitelského sboru z roku 1908, na níž uprostřed sedí první náčelník Jan Žáček, byla pořízena na koni vypůjčeném pro veřejné cvičení.
Činnost jednoty se postupně rozvíjela, ale přišla světová válka, která zbrzdila veškerý společenský život. Do armády bylo mobilizováno mnoho mužů, podle dílčích záznamů ke konci roku 1916 bylo povoláno i 42 borovanských sokolů. Mnozí padli, jako ku příkladu člen výboru František Červenka, který na italské frontě byl zasažen granátem právě v den svých 39. narozenin.
Svoboda
Konečně přišel 28. říjen 1918, který přinesl svobodu, ale tu bylo potřeba bránit. Zapojili se i borovanští sokolové. Sedm členů jednoty vstoupilo do Pluku stráže svobody, další sloužili jako finanční stráž na železniční trati Č. Budějovice - N. Hrady a někteří dokonce bojovali na Slovensku prozi Maďarské republice rad.
Když se politická situace uklidnila, sokolská jednota v Borovanech se začala vzmáhat. Vybudovala letní cvičiště a pro svou tělovýchovnou i kulturní činnost získala zázemí v prostorách hostince Sýmalka, patřící nadšené sokolské rodině Jana Severy. Sokol v Borovanech patřil mezi nejaktivnější spolky v době první republiky, až jeho činnost přervala německá okupace, kdy byl rozpuštěn. Ale i potom přišly oběti. Několik členů jednoty bylo během války vyšetřováno gestapem, náčelník Jan Waldauf od roku 1939 až do května 1945 byl žalářován v nacistických káznicích a starosta jednoty MUDr. František Trägfer zemřel 9.6.1942 v plynové komoře koncentráku Flossenbürk.
Od nuly
Po válce sokolská jednota znovu oživila svou činnost a opět začínala z ničeho, neboť veškerý majetek hmotný i finanční byl okupanty odebrán, nebo zničen, jako například nádherný prapor, který členky vyšívaly mnoho desítek hodin. Rovněž cvičební sál na Sýmalce byl vypálen těsně před koncem války německou armádou, která zde pobývala. Zůstala zde pouze bradla, ta za války zabrala zdejší německá škola. Posléze však následovalo sjednocení tělovýchovy, název Sokol sice zmizel, ale tělovýchova v Borovanech přežila. Současný pokračovatel Sokola, TJ Calofrig Borovany, pracuje za příznivějších podmínek, které umožňují dokonce stavbu umělého trávníku na fotbalovém hřišti. Zakladatelé Sokola Borovany by tomu snad ani nevěřili.
František Kadlec
