Jan Waldauf není pouhý nezávislý pozorovatel. V jeho rukách totiž po určitý čas spočíval život sokolského hnutí. A ač sám v podtitulku knihy hovoří o malých dějinách, tak podrobnou práci zřejmě ještě nikdo nepředložil!

Jak šel čas

Autor v první kapitole téměř čtyřsetstránkové knihy dokumentuje vznik sokolské myšlenky a její filozofie.

Líčí, jak se ideje Sokola šířily nejen Evropou, ale i zámořím. Díky českým i slovenským vystěhovalcům brzy začaly vznikat v zahraničí sokolské jednoty. Dříve než leckde doma byl Sokol založen v Lublani (již roku 1863), ve Vídni (1867), ve Švýcarsku (1867), v Drážďanech (1889), v Polsku (1891), v Paříži (1892), v Maďarsku (1896), v Londýně (1903), ale i v Buenos Aires (1908) či v Kanadě (1911).

Během I. světové války došlo k první perzekuci Sokola. O tom, jak byly Tyršovy myšlenky trnem v oku, svědčí výnos c.k.ministerstva vnitra z listopadu 1915, který pravil, že „… další setrvání spolku Česká obec sokolská jeví se státu nebezpečným“. V této kapitole se čtenář rovněž dozví o prvních sletech, o vzniku Svazu slovanského sokolstva či vstupu ČOS do Evropské tělocvičné unie. Není zapomenuto ani na vlastenecké postoje sokolů v čs. legijích.

Další část knihy se věnuje období od vzniku republiky v roce 1918 až po XI. Všesokolský slet v roce 1948. Následuje kapitola o Slovanském sokolstvu, v němž byli sdruženi Jihoslované, Poláci, Rusové, Bulhaři a Lužičtí Srbové.

Po rozboru situace týkající se XI. sletu je podrobně rozepsáno zpolitizování veškerého společenského života v ČSR včetně tělovýchovy a sportu, Sokol přirozeně nevyjímaje. Nad Sokolem se zavřely vody.

Poté následovala emigrace sokolských činovníků i řadových členů, což popisuje závěrečná kapitola nazvaná Československý Sokol v exilu. V ní se čtenář setkává se sokolským životem v uprchlických táborech v Německu a v Itálii.

Pár svých slov o knize Jana Waldaufa nepovažuji za klasickou recenzi. Mým úmyslem je čtenáře na ni upozornit. Neměla by chybět v knihovnách vědeckých, školních a tělovýchovných institucí, neboť je studnicí podrobných dat a údajů nepostradatelných badatelským kruhům.

Jan Waldauf

Jan Waldauf emigroval do Německa v roce 1948 po XI. Všesokolském sletu. V uprchlickém táboře v Ludwigsburgu po založení první sokolské jednoty na území poválečného Německa v říjnu 1948 byl cvičitelem žactva.

V března 1949 odcestoval za prací do Kanady, kde nejdříve pracoval na farmě, poté v Torontu jako skladník, postupně ale získával vyšší postavení pracovní i společenské. V Torontské sokolské jednotě už plně uplatnil svůj organizační talent. Přes nižší funkce dospěl až k nejvyšším metám v Ústředí čs. sokolstva v zahraničí. Už jako ústřední náčelník řídil II. slet v Montrealu v roce 1967 společně se slavnou náčelnicí Marií Provazníkovou, další dva slety ve Vídni 1972 a Curychu 1976 společně s manželkou Vlastou Waldaufovou. Na sletech ve Vídni 1982 a Currychu 1986 byl přítomen již jako starosta zahraničního Sokola, když vystřídal známou postavu sokolského hnutí Antonína Hřebíka.

František Kadlec