Zkušený jezdec si od závodění krátký čas odpočinul, ale od letošní sezony do toho opět šlápl naplno. Pořídil si vůz Honda Civic Vti, k obnovené spolupráci vyzval svého dlouholetého spolujezdce Jiřího Jevického a naskočil rovnou do mezinárodního mistrovství republiky.
V úvodním dílu domácího šampionátu, kterým byla Valašská rallye v okolí Vsetína, obsadil ve své třídě třetí pozici a v absolutní klasifikaci byl čtyřicátý.
Na populární Šumavě umístění ve třídě ještě o jedno místo vylepšil, když nestačil jenom na nedostižného Jana Dohnala s výrazně silnějším vozem. Absolutně si jemně pohoršil a obsadil 44. příčku. „Ale konkurence na Šumavě byla podstatně silnější než na Valašce,“ nabízí jednoduché vysvětlení.
V přípravě na prestižní soutěž nechtěl Jinderleho tým nic podcenit. „Upravili jsme převodovku, to bylo znát. Jinak jsme auto klasicky nachystali jako na každý jiný závod. Nic speciálního jsme nedělali,“ konstatuje. „Jelo se mi dobře. Ale mně se jede vždycky dobře,“ s úsměvem namítne tradičně velmi dobře naladěný pořízek.
Na víkendové rallye v okolí Klatov se přitom rozehřívali pomaleji. V konkurenci jednaosmdesáti vozů začínali v absolutní klasifikaci na 61. místě, ale každou rychlostní zkouškou se posouvali dopředu. „Zvykali jsme si na trať i rozpis. Oproti předcházejícím rokům pořadatelé přichystali nové erzety. Hezké, šotolinové, hodně technické, na kterých se musel měnit rytmus. Nikdy předtím se na nich nejelo, takže začínali všichni od nuly. To se nám líbilo,“ zdůrazní.
Jinderle v mládí koketoval s rallycrossem, takže na šotolině je jako doma. „My také víme, že na šotolině dostávají vozy nejvíce zabrat. Ale nebrečíme. Naopak. Rallye je královna motorsportu. A pokud je někdo naštvaný, že si na šotolině odře auto, tak ať jde jezdit na okruhy. Tam se mu nic takového stát nemůže,“ nelíbily se mu nářky některých soupeřů.
Na nových měřených testech se zkušený pilot vyžíval. „Paradoxně jsme měli větší problémy na erzetách, které už z minulých let dobře známe,“ konstatoval chladnokrevný muž z horkého sedadla spolujezdce Jiří Jevický.
Druhého místa ve třídě 12 si oba patřičně považují. „Je to společná kategorie pro vozy s obsahem motoru šestnáct set a dva tisíce kubických centimetrů. Soupeři ve třídě mají o dost silnější a také modernější auta než my, ale doháníme to hlavou a technikou jízdy. Baví nás porovnávat si časy s protivníky s kvalitnějším vybavením. Je to lepší, než kdyby to bylo opačně,“ má Jinderle jasno.
Za druhým místem ve třídě šel bodrý Jihočech nekompromisně. Milana Poživila s podstatně silnější Škodou Octavia si neustále hlídal za svými zády, ale na druhého Tomáše Václavíka s Nissanem Almera tak dlouho tlačil, až ho donutil k chybě a odstoupení ze soutěže. „Uhnali jsme ho,“ směje se. „Druhé místo nás moc těší. Po třetím místě na Valašce je to zase posun vpřed. Na prvního Dohnala nemáme, ten je úplně jinde a vyhrál i celkovou klasifikaci vozů s pohonem jedné nápravy,“ uzná.
Svého spolujezdce Jevického si nemůže vynachválit. „Oproti Valašce shodil pět kilo a na trati je to znát,“ sice s nadsázkou, ale má pro svého dlouholetého parťáka jen slova chvály. „Občas se divím, že si vedle mě vůbec sedne,“ na rovinu přizná.
Na Rallye Šumava se dle informací z okolí jeho týmu prý občas na trati rozvášnil natolik, že musel svého spolujezdce až malinko přesvědčovat, aby pokračoval dál. „Ale oba jsme si to užili,“ jen mávne rukou. „Poděkování patří i Vaškovi Šejdovi z Pajdasport Garage spolu s mechaniky Radkem Kolouchem a Honzou Shánělem, kteří nám jako vždy perfektně připravili auto. A také partnerům, bez nichž bychom závodit nemohli,“ doplní.
V průběžné klasifikaci domácího šampionátu je Jinderle ve třídě 12 druhý, ale nad jeho startem v červnové Rallye Hustopeče se vznáší otazník. „Rádi bychom objeli celé mistrovství republiky, ale náš rozpočet nám to zatím neumožňuje. Bohužel není nafukovací,“ povzdechne si milovník piva a tatarského bifteku.
