Režisér Václav Marhoul se při premiéře svého filmu Tobruk zastavil na skok i v Č. Budějovicích. Otázkami sportovní redakce nebyl ve foayer českobudějovického multikina Cinestar vůbec zaskočen. Naopak. „Sport mám rád,“ tvrdil. Ostatně k nemalému sportovnímu výkonu musel při filmových válečných scénách vyburcovat i herce.

Sledujete svět vrcholového sportu? Třeba fotbal? Pustíte si v televizi ligový zápas?
Myslíte naši ligu? Tu si nepouštím.

A třeba Ligu mistrů?
Tak tu ano.

A další sporty? Zaujme vás reprezentační vystoupení českých hokejistů nebo fotbalistů?
Mistrovství světa v hokeji určitě sleduju. Mistrovství Evropy ve fotbale také. Ale naše liga mě nezajímá.

Možná vám přijde zvláštní, že odpovídáte na dotazy sportovní redakce. Ale natáčení filmu Tobruk nejspíš bylo také úctyhodným sportovním výkonem, zejména pro herce, kteří se docela zapotili, nemyslíte?
To určitě. Sáhli si na dno.

Vojáci se objeví i v boxerském ringu. Sportovali jste při natáčení?
Právě jediné, co mi tam chybělo, bylo, že jsem si tam nemohl zahrát volejbal. Hraju ho už dvacet let. Fotbal jsem hrával ještě déle.

Vážně? Ve kterém klubu jste si fotbal zahrál?
Dokonce jsem tři roky hrál za starší žáky Slavie. Pocházím ze sportovní rodiny, třeba volejbal mi při natáčení Tobruku strašně chyběl. Jsem zanícený volejbalista.

Nechci se vás dotknout, ale že byste vynikal výraznou výškou, to se konstatovat nedá…
Je pravda, že výšku bohužel nemám. Měřím sto osmdesát centimetrů.

Takže pro svět volejbalu vám učarovala pozice nahrávače?
Já hraju i smečaře nebo blokaře. Tak to je. Hodně hraju mixy. S mými sto osmdesáti centimetry to ale pravda není velká sláva. Zase mám srdce. Co mi pro volejbal chybí na výšce, to mám v srdci.

České Budějovice jsou považovány za volejbalové město…
…vím o tom.

Opravdu?
No jistě. Moje maminka tu svého času měla velmi dobrého přítele, on byl trenérem prvního týmu volejbalistů Českých Budějovic. To už je ale dávno, to je historie, mohlo se to odehrávat kolem roku 1975 nebo kolem roku 1980.

Je pro herectví důležitá sportovní průprava? Vaše ovečky prý prošly před natáčením filmu Tobruk docela drastickým výcvikem…
…fyzická kondice je určitě strašně důležitá. Když jsme ale byli na výcviku ve Vyškově, tak za tři dny bylo úplně jedno, kdo má fyzičku a kdo ne. Bylo jedno, kdo na tom před třemi dny byl fyzicky lépe, kdo hůř.

To už na tom byli všichni herci, sportovci i nesportovci, stejně?
Byli na dně. Každému fyzička dojde. Tak by to správně mělo být. Nejde o velkou muskulaturu. Sport přece spočívá v úplně něčem jiném, než aby měl někdo bicepsy.

Fyzická příprava je ale přece dnes nedílnou součástí každého sportu na vrcholové úrovni, nemyslíte?
To ano. Podle mne jde ale ve sportu o trochu něco jiného. Sport učí člověka vůli. Vůli něco dokázat, někam se posunout, vůli v něčem se zlepšit. Třeba můžete i prohrát a naučíte se zkousnout porážku. To je pro mě sport. Ne to, že si budu někde honit svaly. To je pro mě nesmysl. To není podle mě účel, vidím v tom spíš DPH než fyzičku.

Dostanete se ke sportu v aktivní podobě často?
Sportuju strašně rád, podle toho moje tělo také vypadá.

Sportovci bývají označováni za novodobé gladiátory. Musí mít v sobě také dostatečnou dávku exhibicionismu? Jako herci?
To v tom nevidím. Herectví je podle mě o něčem jiném. A pokud sportovci lezou na hřiště proto, aby exhibovali, tak by opravdu měli dělat herectví a neměli by hrát fotbal.